Mít pípu na každém pokoji, to byla naše první myšlenka

Proč zrovna pivní hotel?

Jsme farmáři, na to odkazuje i název našeho pivovaru Zlatá kráva. Se švagrem jsme chtěli vybudovat něco netradičního, co by hostům dalo zážitek. Mít pípu přímo na pokoji byla naše první myšlenka.

 

Inspirovali jste se v zahraničí?

Když jsme se původně rozhlíželi po internetu, nic takového jsme nenašli. V té době jsme stavěli pivovar, dělali rozvody a kladli si otázku, jestli má přímo ze sklepa vést nějaký složitý pivovod.

 

Takže jste zvažovali pidiverzi rozvodů, jako má pražská O2 arena?

Přesně tak. Pak jsme ale od složitých rozvodů upustili. Dokončili jsme pivovar a k myšlence pivního hotelu se vrátili až při samotné realizaci. V tu dobu už jsme ale zjistili, že nás předběhl anglický pivovar Brewdog v americkém Ohiu. Otevřel pivní hotel přímo v pivovaru, také s pípami na pokojích. Nejsme tak sice první na světě, ale jsem rád, že jsme i tak unikátní. První u nás a třeba i v Evropě.

 

Máte dvacet pokojů a každý se jmenuje po jednom druhu vašeho piva. Poteče tam vždy to konkrétní?

To je pro nás nereálné. Nejsme schopni vzhledem ke kapacitě držet takové množství piva a zejména v potřebné kvalitě. V každém pokoji tak nabízíme ležák, podle toho, co zrovna bude na čepu.

 

Jak vedete pivo na pokoje?

To bych si chtěl nechat jako tajemství.

 

Počkejte, to bude zajímat úplně každého.

Když jsme se zamýšleli, jak vyřešit základní sanitační postupy, aby se pivo v trubkách nekazilo, zavrhli jsme centrální napojení na sudy nebo sdružené výčepy na chodbách. Došli jsme k tomu, že nejlepší jsou soudky umístěné přímo na pokoji ve speciální lednici, ve které je 4 až 5 stupňů. Pivo je tak správně vychlazené a cesta k pípě má jenom půl metru.

 

Takže každý host má na pokoji svůj soudek?

Ano, nechtěli jsme, aby šla kvalita piva stranou na úkor nějaké atrakce typu zajímavého pivního vedení. Každý den se v pokoji narazí čerstvý soudek a místo běžného minibaru si v pohodlí a soukromí můžete načepovat svoje vlastní pivo. Vedení je sanitované po každé návštěvě.

 

Jak je soudek velký?

Samozřejmě nechceme, aby člověk trávil čas jenom na pokoji, a nepodporujeme ani masivní kalby. Nabízíme spíš luxus toho, že si v průběhu dne přijdete na pokoj a dáte si v soukromí svoje piva. Takže na pokoji pro dva hosty je to pětilitrový soudek, to znamená deset piv na den pro dva.

 

Limitem se snažíte podporovat spíše zdravé popíjení?

Jasně. Chceme, aby k nám jezdily i rodiny s dětmi. Hosté v našem pivovaru si mohou dojít v pantoflích a županu jak do lázní, tak k výčepu, nebo za naší sládkovou na varnu. O tom to celé je. Prostě pivo všemi smysly.

 

V pivních lázních se lidé koupají ve vašem pivu?

Ano, v kombinaci s kvasnicemi a se solí. Dokonce tady máme i tematické masáže a různé chmelové zábaly. I naše sauna a pára jsou doplněné o chmelové aroma, takže nabízíme opravdu kompletní pivní wellness. I vizuální ztvárnění odkazuje na to, že jsme farmářský pivovar. Pivní turistika roste a pivo má v použití velký a různorodý potenciál.

 

Otevřeli jste, ale vzhledem ke covidové situaci máte zavřeno. Jak to ovlivňuje váš provoz?

Naštěstí se nám daří držet tým pivovaru i restaurací. Máme už přijatý i tým pivního hotelu, pivního wellnessu a nového pivního bistra i cateringu. I když mnozí z nich, včetně kuchaře, pracují na farmě, kde si vyzkoušeli třeba řezání dřeva nebo zatloukání kůlů při stavění ohrad. Číšníci zase dělají omítky, naučili se dělat sádrokartony. Náš masér se na čas vrátil k elektroinstalacím, protože je původně vyučený elektrikář. A holky natírají všechno, co je možné.

 

Takže takový přirozený firemní teambuilding?

Zajímavé je, že se nám díky této době opravdu specificky stmelil kolektiv. Tím, že nemohou dělat svoji práci, tak si všichni prošli i pivovarem, stáčením do lahví i do sudů, proběhla sanitace, všichni si zkusili pracoviště ostatních, abychom rozložili síly.

 

Pochopil jsem, že odbyt piva máte. Komu ho v současnosti dodáváte?

Do mnoha podniků, jsme i v Globusu a v Makru, kde máme své lednice. Všechny podniky také vybavujeme vlastními lednicemi. Dnes jsme je třeba vezli do obchodu v Domažlicích a v Klatovech.

 

A jak řešíte distribuci?

Pivo si zavážíme sami. Máme tři chlazená auta, takže můžeme mít všechno nepasterizované a čerstvé. Možná to až přeháníme, ale kvalita je pro nás na prvním místě. Pokud někdo nedodrží naše pravidla skladování, tak už mu pivo nedáme.

 

Jakým směrem se chcete dál ubírat, co se týká vaření piva?

Vycházíme z toho, že naše zemědělství je ekologické a náš pivovar farmářský. Vše je propojené s přírodou, nechceme používat náhražky, pivo stáčíme jenom do skleněných lahví a ne do plastu. Chceme dělat pivo z toho, co tady roste nebo co je u nás tradiční. Máme ještě deset hektarů pole, takže bychom se chtěli dopracovat i k vlastnímu bio ječmeni a vařit pivo z našeho vlastního sladu.

 

Kde berete nápady na recepty?

Sládek je pro nás stěžejní, proto jsme ho začali řešit dřív, než jsme začali stavět pivovar. Postavit ho umí kdekdo, ale pak se jim tam vystřídá jeden sládek, druhý, třetí a jde to do háje. My jsme to proto udělali obráceně. Až když jsme si byli jistí, že máme lidi, jejichž prací si jsme jistí, začali jsme stavět pivovar.

 

Jaká byla cesta za sládkem?

Chtěli jsme za sládka našeho kamaráda Davida Mášu. Jenže ten už svůj pivovar měl, tak nám dal tip na jednoho z nejlepších sládků v Čechách, pivního gurua Petra Petružálka. Domluva sice neklapla, ale něco ho napadlo. A to něco je jeho dcera, dnes naše sládková Žaneta, která nám tady začala vařit pivo, a on jí může předávat všechny své zkušenosti nabyté za třicet let.

 

Takže to rozjížděli spolu?

Ano, řekl, že s námi bude jeden rok a všechno tady nastaví, a navíc zaučí Žanetu. Zkušenosti v našich receptech jsou tedy Petrovy. A Žaneta do nich postupně přidává svoji kreativitu, svůj náboj, píli a poctivost.

 

Nakolik dnes sládek Petr coby otec zasahuje do vaření dceři Žanetě?

Řekl bych, že nám tu všechno funguje, protože jsem ho tady neviděl čtyři, možná šest měsíců. Pro mě je generál Žaneta, i když vím, že spolu řeší věci klidně i denně, pokud se pivo chová jinak.

 

 

A jakou roli při výrobě piva máte jako majitelé?

Přicházíme s tím, kolik se toho bude vařit, jak se to bude vařit, kam se to bude dávat. A Žaneta s otcem zase detailně zajišťují výrobní část.

 

Teď pijeme pivo s názvem Traktor. Jak vzniklo?

Řekli jsme si kdysi, že uvaříme pivo typu IPA. Je to naše stálice, která vznikla pod taktovkou Petra, a já jsem vymyslel název odkazující k nepostradatelnému pomocníkovi zemědělce.

 

Jeden z pokojů v pivním hotelu se jmenuje NEIPA (nyní populární druh piva, zkratka New England India Pale Ale – pozn. red.), takže jdete i cestou moderních pivních stylů?

Zrovna toto pivo máme uvařené v kooperaci se zmíněnými sládkem Davidem Mášou. Nejsme vyloženě konzervativní, nebojíme se použít ani čokoládové slupky z bio kakaových bobů do stoutu (druh tmavého piva – pozn. red.). Teď budeme vařit sezonní pivo z bezového květu a děláme to raději, než abychom šli do exotické marakuji nebo do manga, ze kterých vaří všichni. Na léto máme jahodovou pšenici, na podzim máme v plánu třeba rakytník. Jsou to možná netradiční ingredience, ale nejdeme tím směrem, že frčí kiwi, tak začneme dělat kiwi.

 

A jak v rámci firmy funguje komunikace vašeho otce s vámi?

Mám na starosti veškeré gastrověci, a s tátou, který se aktivně věnuje vedení farmy nedaleko od Nepomuku, komunikujeme všechny věci technické a stavební. Také si odtud odváží mláto pro kravičky na krmení a dodává nám maso do restaurací.

 

Kdo tedy určuje tu další linii pivovaru?

Já jako ředitel pivovaru a švagr Tomáš Sladký, který má na starosti marketing a obchod. Táta se v tomto ohledu stáhl do ústraní. Ano, pomáhá nám stavět, podporuje nás, ale řízení nechává na nás.

 

Váš táta kdysi rozjel známou franšízu Švejk restaurant. Co dnes spadá do vašeho rodinného portfolia?

Táta s mámou otevřeli první restauraci v Plzni v roce 1996. Díky ní začali tvořit koncept Švejk restaurant, což byla jedna z prvních franšíz u nás. Mimo ni tu fungoval jenom McDonald’s. Za čtvrt století vzniklo pod Švejkem přes padesát restaurací v Čechách, ale i v Rusku nebo kuriózně v mexické Tijuaně. Postupně se táta zaměřil na farmaření a chov krav plemena Aberdeen Angus, máme jich už asi dvě stě kusů. Postavil také restauraci s hotelem tady v Nepomuku, kterou jsme se švagrem dál rozšířili o cateringové služby a o další restauraci Švejk v Plzni. Máme i pojízdnou prodejnu foodtruck a nově v Plzni otvíráme pivní bistro Zlatá kráva Bandaska.

 

Takže podle názvu půjde o pivo s sebou bez lahví?

Ano, je to bistro, odkud si pivo odnesete v bandasce, abyste nemuseli používat PET lahve. Nerezová nádoba je vratná na zálohu, a pak dostanete zase novou bandasku, ve které si donesete pivo hezky domů.

 

Co byste doporučil těm, kteří se po skončení krize budou chtít pustit do otevření pivovaru?

Hlavně bych doporučil nebát se zajít za lidmi, kteří už v pivovarech vaří a kteří to dělají dobře. V tomto oboru si navzájem pomáháme. Sami jsme se hodně ptali i na ekonomické věci, na čísla, jak funguje marketingový trh. Nasbírejte prostě zkušenosti někde jinde, než se do toho pustíte sami, pokud nebudete mít někoho, kdo vám zkušenosti přinese. Pokud se do minipivovaru pustí lidé sami a bez zkušeností, nemusí to mít hezký konec.