Přestříkal legendární porsche, svá díla chce dostat i do muzeí

Začínal jako takzvaný writer, kdy nelegálně sprejoval po zdech a vlacích. Dnes je z něj jeden z nejúspěšnějších českých umělců. Vystavuje v galeriích po celém světě a jeho díla draží i legendární britská aukční síň Sotheby’s. Navíc si, v rozporu s veřejně přijímaným obrazem umělce, nedávno pořídil porsche. I z něj nakonec udělal umělecký kousek. Jan Kaláb.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Začínal jste s graffiti na ulici, teď vaše díla visí ve světových galeriích a lidé je kupují za veliké peníze. Jak umělec přejde z prostředí ilegality a ulice do prestižních výstavních síní?

Celkem normálně, je to vývoj. Když se člověk snaží, má talent a píli, vypracuje se. Nepovažoval bych to za něco neobvyklého, podle mě je to celkem běžná cesta.

 

Řešil jste to někdy sám, vnitřně? Jestli je pro vaše díla lepší ulice, nebo prestižní galerie?

Když jsem měl pocit, že mají být na ulici, dělal jsem je na ulici. Když jsem měl pocit, že je chci vystavovat v galeriích, začal jsem se spíš soustředit na galerie. Teď bych je rád dostal do muzeí. To je další výzva.

 

A do muzeí se chcete dostat kdy?

To nezáleží úplně na mně, rozhodují jiní. Teď dělám instalaci do odsvěceného kostela v Boloni. Otevírá se v půlce října a moc se na to těším, protože se chci postupně víc a víc vracet k objektu nebo instalaci – poslední roky jsem úplně zahlcený malováním obrazů. Ale uvidíme. Tvorbu můžete ovládat jen do určité míry, směrovat ji. Nemůžu si říct, že teď budu tvořit takhle a takhle a tím se dostanu do muzeí. Tak to nefunguje.

 

 

Patříte k nejprodávanějším současným českým výtvarníkům. Co lidi na vašem díle nejvíc přitahuje?

Nemám od nich úplně specifickou zpětnou vazbu, ale platí, že aby člověk zaujal, musí být originální. Jiné. Aby měl sběratel potřebu si obraz pořídit, viděl v něm nějakou hodnotu. Myslím si, že hodnota uměleckého díla je právě ve výjimečnosti. V tom, že umělec dělá svou práci dobře a přináší něco, co publikum ještě nevidělo. V tom je ten celý ten fór a doufám, že to aspoň částečně naplňuji, protože v dnešní době je umělců nepřeberně a být originální je skoro nemožné.

 

Vaše díla si hrají s barevností. Přemýšlíte nad skladbou barev hodně, nebo je to spíš intuice?

Obojí. Obraz skládám na základě škály barevnosti, která k sobě ladí. Mám určitý barvocit, který tam promítám, a je těžké tu harmonii narušit. Samozřejmě bych mohl skladbu barev udělat úplně jinak, ale nejde mi to. Chci, aby harmonie barev ladila podle mě.

 

K čemu vám je umění, když potřebujete utéct ze země

Jak se současné krize, tedy hlavně válka na Ukrajině, problémy v energetice nebo covid, promítají do způsobu, jakým lidé přemýšlejí o umění? Berou ho víc jako investici? Nebo naopak kupují méně?

Má zkušenost je, že během covidu lidé umění kupovali víc. Necestovali, měli hodně peněz a potřebovali je utratit. Umělcům to pomohlo. Pro řadu z nich to byly paradoxně „dobré“ roky. Nemůžu ale úplně generalizovat, možná to pomohlo těm, kteří už mají nějaké jméno, protože to zákazníci považovali za investici. Naopak nemuseli prodávat ti mladší, kteří jsou „riskantní“ investice. Teď, s válkou na Ukrajině, je to zase trochu jiné. V březnu jsem měl pocit, že se všechno zastavilo. K čemu vám je umění, když potřebujete utéct ze země? Měli jsme úplně brutální paniku, co bude dál. Momentálně je ale zase vše v normálu, kéž by to vydrželo. Myslím si, že kdyby válka došla až sem, tak první, co se přestane kupovat, je umění.

 

Když vás někdo koupí jako investici, vadí vám to?

Vadí. Byl bych rád, aby měl kupující k dílu citový vztah. Když kupuje dílo jen jako investici, zaprvé koupí horší věc a zadruhé ji zase brzo prodá. Kdyby se takhle chovali všichni, trh by byl přesycený lidmi, kteří uvažují jen pragmaticky, v číslech. Sice to chápu, ale byl bych radši, aby moje díla kupovali sběratelé, kteří k nim mají vztah a chtějí s nimi žít.

 

Vy sám jste si koupil Porsche 911 z roku 1985 a přestříkal ho barvami. Berete ho jako umělecké dílo, nebo spíš reklamu na sebe sama?

Oboje. Je to umělecké dílo, stejně jako když jsem maloval po metrech nebo vlacích. Umělci už pomalovali hodně aut, „art car“ je běžný termín. Mně se Porsche 911 líbilo už jako klukovi a líbí se mi i teď, má ladný tvar, inspiruje mě. Hrozně se mi líbí jako objekt, proto jsem zatoužil ho pomalovat, aniž bych narušil právě ten tvar. Chtěl jsem ho spíš podpořit nebo mu vzdát hold. Na jednu stranu je to umělecké dílo, na stranu druhou radost – a reklama. Lidi ho uvidí a budou si o tom povídat. To přece o něčem vypovídá, když si umělec může koupit porsche a ještě ho zničit barvou!

 

Měl jste problém ho pomalovat? Pro řadu lidí by to auto bylo sběratelský kousek samo o sobě.

Samozřejmě jsem s tím měl problém, protože bylo originálně krásně červené. Původně jsem si vyhlídl porsche s ošklivým lakem, jenže auta s ošklivým lakem jsou většinou ošklivá i uvnitř! Takže to nešlo udělat jinak než koupit hezké auto. Měl jsem mentální velký blok ho pomalovat, ale kousl jsem se. Červený porsche si totiž umí koupit každý, kdo si na něj vydělá. Ale pomalovat ho, to už tolik lidí nedokáže. Jsem rád, že jsem do toho šel.

 

Plánujete ho prodat?

Na začátku jsem to plánoval. Jenže teď, když jsem v něm začal jezdit, je to velký požitek. Už mám k němu vztah, takže se mi ho prodávat nechce. Možná do budoucna, kdyby byla příležitost nebo dobrý kupec. Radši ale bych byl, kdyby se našel nějaký dobrý sběratel, který by měl svoje porsche, které by chtěl pomalovat. Teď o tom jednáme s jedním sběratelem aut z Kalifornie. Uvidíme, jestli to dopadne.

 

 

Co vy a nové technologie? Využíváte je ve své tvorbě?

Snažím se jim být co nejotevřenější. Rád bych do své tvorby zakomponoval vše, co můžu. Nemám sice kapacitu rozumět všem technologiím, ale rád bych spolupracoval s lidmi, kteří mi pomůžou to zvládnout. Udělali jsme NFT (transparentní doklad o jedinečném vlastnictví digitální složky, kterou může být například obraz – pozn. red. redakce) a prodalo se to. V již zmíněné Boloni bude videoinstalace, pohyblivý obraz. Na obrazy a rámy používám CNC stroj (řízený počítačem – pozn. red.). Takže používám, co můžu, a chtěl bych i víc. Nejsem ten typ umělce, který říká, že pravé umění je malované olejem na plátně.

 

Ostatně na Signal Festival jste dělal věci v rozšířené realitě.

Ta mě hodně zajímá. Ale je pořád hodně na začátku, takže je to ve výsledku ještě větší problém než udělat reálnou sochu. V rozšířené realitě jdete skutečným prostorem a přes mobil nebo podobné zařízení vidíte realitu obohacenou o virtuální objekt. Já jsem třeba vyrobil sochu, která se pohybovala v Karlíně na náměstí. Jenže to má stále spoustu „ale“.

 

Budete se tomu dál věnovat?

Určitě, teď jsem byl pozvaný společností META (dříve Facebook – pozn. aut.), která oslovila v každé zemi několik tvůrců. Ocitl jsem se tak mezi dvacátníky na Instagramu. Vytvořil jsem takový svůj filtr v rozšířené realitě, kdy máte na ruce můj obraz, který reaguje na vaše pohyby pusou. Ale opět, vždycky musí být ten objekt vázaný na nějaké zařízení. Přesto v tom vidím budoucnost a moc mě to zajímá. Mobily ale ještě nejsou tak daleko, aby to utáhly a vypadalo to reálně. Beru to jako skvělý začátek, ale pro diváka to pořád ještě není ideální.

 

Máte vysněného kupce?

Takhle úplně nepřemýšlím. Líbilo by se mi, kdyby Damien Hirst měl můj obraz. Můj život na tom ale nezávisí, je to vlastně úplně jedno. Každý jsme v jiné bublině. Můžu vyrůst, aniž by o mně Hirst vůbec věděl. Nechodím a nesním si o tom, že mě někdo konkrétní ocení. To může přijít úplně z jiné strany.

 

Mini série pro fanoušky

Na čem teď konkrétně děláte?

Ladíme boloňský projekt a posílám exponáty do Los Angeles, kde budu vystavovat ještě s jednou umělkyní v říjnu. Do toho dělám nějaké zakázky a musím se přeorientovat na výstavu, kterou budu mít koncem roku v Miami. Je potřeba ji vymyslet a začít dělat.

 

Každý podzim přicházíte s dostupnější kolekcí Mini, chystáte ji letos pro fanoušky?

Chystám. Shodou okolností nad ní zrovna sedím a rozmýšlím, jak ji barevně a hlavně tvarově udělat. Chtěl jsem dělat i nějaké tisky, ale nevím, jestli to zvládnu, čas hrozně letí. Plánoval jsem se do toho pustit už v září, ale ještě ke všemu je nedostatek tiskového materiálu, takže najednou jsou omezení tak velká, že se na to asi možná vykašlu. Tyhle Mini série jsou dobré v tom, že je od A až do Z děláme u mě v ateliéru, takže když mám zásobu plátna a dřeva, jsem schopen udělat jich, kolik chci.

 

Vystavujete hodně po světě, je nějaké místo, které jste si pro svá díla vysnil a rád byste je tam dostal?

Můžete vystavovat všude po světě, ale záleží také v jaké galerii, jakou má hodnotu. Je řada bílých prostor nebo veřejných míst, kde jsem ještě svá díla neinstaloval. Samozřejmě že mám ambice stoupat výš a výš. A dělám pro to, co můžu.

 

A je nějaké konkrétní místo, kam chcete vystoupat?

Zase, takhle nepřemýšlím. Mohl bych říci, že bych chtěl vystavovat třeba v galerii White Cube, ale bylo by to jenom plácnutí, nemůžu to úplně ovlivnit. Upínat se na nějaký takový cíl je nesmysl. U každého díla člověk přemýšlí, kde by to chtěl vystavit, ale i galerie v horní dolní ho může nechat vyniknout stejně krásně jako galerie v New Yorku.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama