Stát si sotva vzpomene, že botanické zahrady existují

Jak to nyní je za covidu s botanickou zahradou, jste zavření?

Jsme zavření, stát zjistil, že botanické zahrady existují, až když vydával poslední nařízení, tam jsme byli explicitně zmíněni. Během jarní vlny trvalo skoro měsíc, než do usnesení někdo dopsal, co přesně se týká botanických zahrad. My jsme zodpovědně zavřeli, chovali jsme se po konzultacích s hygienou jako muzea či zoologické zahrady. Ale některé zahrady měly otevřeno, dokud nebyly explicitně zmíněny. Naposledy jsme měli otevřeno asi čtrnáct dní před Vánocemi. Ale i když jsme měli více jak čtvrt roku zavřeno, tak roční návštěvnost byla zhruba stejná jako v předchozích letech, dvacet sedm tisíc lidí.

Říkáte, že stát na botanické zahrady zapomněl. Jste ale dost slyšet?

Funguje Unie botanických zahrad, to je platforma sdružující dobrovolně botanické zahrady a arboreta. Je to zatím nevyužitý potenciál, může se stát silným lobbistickým hráčem, hlavně v této době. Například když ministerstvo životního prostředí vydalo návrh státní politiky životního prostředí do roku 2050, tak tam o botanických zahradách není ani zmínka. Na rozdíl od zoologických zahrad, kterým se věnuje aspoň jeden odstavec. I botanické zahrady přitom chrání ohrožené druhy – rostlin. Je to problém, že pak nemůžeme ani využít žádný grant ministerstva životního prostředí.

Botanické zahrady zřizují města. Máte nárok na příspěvky i nadále, když jste zavřeni?

Jsme hrazeni z příspěvků měst, i ty velké zahrady jako pražská. Většina zahrad ale vybírá i vstupné a na tom má založenou cenovou politiku. Nám město platí osmdesát procent provozních nákladů, zbytek si musíme vydělat sami. Což je splnitelné, ale některé zahrady to mohou mít i půl na půl. A stát nás nijak nekompenzuje. Obrovské náklady jdou přitom na platy zaměstnanců včetně odvodů.

A provoz běží dál, o květiny se někdo starat musí?

Práce je stejně, jen se změnilo její zaměření, cíle i náplň. V expozičních sklenících, kam běžně chodí návštěvníci, využíváme, že je zavřeno. Dělají se práce, kdy se nemusí brát ohledy na návštěvníky, například se různě prořezává.

Unie botanických zahrad nedávno vytvořila petici na podporu ohrožených rostlin. Jaký je důvod?

Není k tomu žádný obecný zákon a vždy záleží, jak vnímá ředitel nebo zřizovatel, na co se má zahrada orientovat. Je to o tom, kdo zahradu vede. Města koncept většinou svěřují řediteli, což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu je třeba dát těmto věcem nějaké mantinely. V oboru se nějak ví, kdo se na co specializuje, každá zahrada je jiná.

Existuje vůbec nějaký seznam ohrožených rostlin?