Miliony dopisů, co pomáhají politickým vězňům

9. prosince 2020

Žaneta Sladká v Česku koordinuje Maraton psaní dopisů.

Archiv AI

Jde o největší lidskoprávní kampaň na planetě: Maratonu psaní dopisů, který pořádá organizace Amnesty International, se každoročně zúčastní miliony lidí. Tak, že napíší dopis. Prezidentovi, ministrovi, řediteli věznice... Píší, aby se zastali nespravedlivě vězněných. „A až v 40 procentech případů se opravdu podaří prosadit změnu,“ říká Žaneta Sladká, koordinátorka kampaně v Česku.

Proč je hlavním nástrojem kampaně zrovna dopis?

Ručně psaná výzva, která je vložená v obálce a má na sobě dopisní známku, má mnohem větší potenciál zaujmout adresáta než obyčejný e-mail nebo podepsaná petice. Tím pádem má i větší šanci vyvolat změnu. My se zároveň v rámci kampaně snažíme koncentrovat největší tlak na období kolem 10. prosince, což je Mezinárodní den lidských práv. V jeden moment se tak kanceláře prezidentů, ministrů nebo ředitelů věznic zaplaví tisíci ručně psaných dopisů, které přicházejí z různých zemí světa. Myslím, že právě v tom spočívá nejen síla dopisu jako takového, ale i celé kampaně.

Jak vůbec Maraton vznikl?

Za prvotní myšlenkou je docela romantický příběh z roku 2001. Tehdejší vedoucí varšavské skupiny Amnesty Witek Hebanowski na jednom festivalu potkal dívku Joannu, která se zrovna vrátila z Afriky. Vyprávěla mu, že se tam účastnila čtyřiadvacetihodinového maratonu psaní dopisů za nespravedlivě vězněné. Witkovi se líbila jak myšlenka, tak Joanna. Společně uspořádali první maraton (v roce 2001, o rok později už šlo o globální akci Amnesty International – pozn. red.).

V kolika zemích Maraton probíhá dnes?

Zapojuje se v podstatě všech 150 poboček v zemích, kde Amnesty International působí. Vloni naši podporovatelé napsali dohromady přes 7 milionů dopisů.

Každý rok se kampaň týká několika konkrétních příběhů nespravedlivě vězněných lidí. Jak je vybíráte?

Prvním předpokladem je přirozeně porušování práv daného člověka – nejčastěji ze strany státu nebo veřejné moci. Příběh zároveň obvykle mívá širší přesah, poukazuje na lidskoprávní problémy typické v dané zemi, například na porušování práv žen v Saúdské Arábii. A ačkoliv jsou v této zemi desítky aktivistek, které jsou za obranu ženských práv vězněny, my vždycky vybereme tu, řekněme, známější. Prostě proto, aby měla větší potenciál zaujmout mezinárodní média a veřejnost.

Ještě nějaká další kritéria berete v potaz?

Většinou se také jedná o oběti takzvaných monstrprocesů, podobně jako byla například Milada Horáková. Je typické, že je celý soudní proces zpolitizovaný, obžalovanému je odepřeno právo na spravedlivý rozsudek, nemá přístup k advokátovi. Bohužel je typické, že jsou tito lidé odsouzení na základě smyšlených důkazů za zcela vykonstruované činy, typu „šíření protistátní propagandy“.

Dokážu si představit, že takových případů je po celém světě hodně. Jak potom ze všech předvybraných kauz vyberete šest hlavních?

Podpořte Reportér sdílením článku