Miliony dopisů, co pomáhají politickým vězňům
9. prosince 2020
Jde o největší lidskoprávní kampaň na planetě: Maratonu psaní dopisů, který pořádá organizace Amnesty International, se každoročně zúčastní miliony lidí. Tak, že napíší dopis. Prezidentovi, ministrovi, řediteli věznice... Píší, aby se zastali nespravedlivě vězněných. „A až v 40 procentech případů se opravdu podaří prosadit změnu,“ říká Žaneta Sladká, koordinátorka kampaně v Česku.
Ručně psaná výzva, která je vložená v obálce a má na sobě dopisní známku, má mnohem větší potenciál zaujmout adresáta než obyčejný e-mail nebo podepsaná petice. Tím pádem má i větší šanci vyvolat změnu. My se zároveň v rámci kampaně snažíme koncentrovat největší tlak na období kolem 10. prosince, což je Mezinárodní den lidských práv. V jeden moment se tak kanceláře prezidentů, ministrů nebo ředitelů věznic zaplaví tisíci ručně psaných dopisů, které přicházejí z různých zemí světa. Myslím, že právě v tom spočívá nejen síla dopisu jako takového, ale i celé kampaně.
Za prvotní myšlenkou je docela romantický příběh z roku 2001. Tehdejší vedoucí varšavské skupiny Amnesty Witek Hebanowski na jednom festivalu potkal dívku Joannu, která se zrovna vrátila z Afriky. Vyprávěla mu, že se tam účastnila čtyřiadvacetihodinového maratonu psaní dopisů za nespravedlivě vězněné. Witkovi se líbila jak myšlenka, tak Joanna. Společně uspořádali první maraton (v roce 2001, o rok později už šlo o globální akci Amnesty International – pozn. red.).
Zapojuje se v podstatě všech 150 poboček v zemích, kde Amnesty International působí. Vloni naši podporovatelé napsali dohromady přes 7 milionů dopisů.
Prvním předpokladem je přirozeně porušování práv daného člověka – nejčastěji ze strany státu nebo veřejné moci. Příběh zároveň obvykle mívá širší přesah, poukazuje na lidskoprávní problémy typické v dané zemi, například na porušování práv žen v Saúdské Arábii. A ačkoliv jsou v této zemi desítky aktivistek, které jsou za obranu ženských práv vězněny, my vždycky vybereme tu, řekněme, známější. Prostě proto, aby měla větší potenciál zaujmout mezinárodní média a veřejnost.
Většinou se také jedná o oběti takzvaných monstrprocesů, podobně jako byla například Milada Horáková. Je typické, že je celý soudní proces zpolitizovaný, obžalovanému je odepřeno právo na spravedlivý rozsudek, nemá přístup k advokátovi. Bohužel je typické, že jsou tito lidé odsouzení na základě smyšlených důkazů za zcela vykonstruované činy, typu „šíření protistátní propagandy“.
Podpořte Reportér sdílením článku
Pracovala v oborovém týdeníku Marketing & Media. Předtím psala pro MarketingSalesMedia a působila také v regionální televizi rtm+. Nyní pracuje ve státní správě a studuje žurnalistiku.