Bez prezentace veřejnosti postrádá archeologie smysl, říká muž, kterému v kanceláři „spí“ anděl
3. prosince 2020
3. prosince 2020
Snaží se zachránit střípky pražské historie, které by jinak zmizely bez dokumentace. Vojtěch Kašpar je archeolog a už třicet let jezdí po stavbách. „Jsme záchranka, která se nevěnuje záchraně pacientů, ale památek ukrytých v zemi,“ říká ředitel společnosti Archaia Praha z.ú. Řeč se stočí na objevené poklady, ale i na kamennou sochu, která v kanceláři leží na polštáři pod peřinou.
Pocházejí z podzimního archeologického výzkumu místa, kde vznikne Smíchov City v Praze 5. V ulici Na Knížecí jsme odkryli dva celé a jeden nekompletní hrob z první poloviny 10. století.
S datováním nám pomáhá keramika, v tomto případě nádobka s charakteristickou výzdobou a tvarem tohoto období. Jeden hrob rovněž obsahoval drobné barevné skleněné korálky, sloužící jako ozdoba.
Jsou typické pro raný středověk a počínající christianizaci, projevující se přechodem od žárového pohřbívání ke kostrovému. Těla ležela na zádech, byla orientována hlavou k západu, ruce složené na prsou nebo podél těla. Jde tedy o běžný křesťanský ritus existující dodnes.
Vzhledem k prosté výbavě hrobů a místu nálezu jde nepochybně o venkovany. Jsme v období počátků utváření českého státu spojeného s vládou prvních přemyslovských knížat, a honosné výbavy z pohřebišť tohoto období z okolí Pražského hradu jsou skutečně jiným světem.
Nesmírně zajímavý byl třeba Prosek, kde stál románský kostel sv. Václava minimálně z přelomu 11. a 12. století. Šlo o baziliku, výrazný nadstandard běžné vesnické církevní architektury, přisuzovanou zeměpanskému, tedy knížecímu založení s vazbou na našeho významného světce a postavenou na cestě ze Staré Boleslavi do Prahy.
Podpořte Reportér sdílením článku
Začínal v deníku MF DNES.