Jak se dodává energie lékařům
21. prosince 2020
V normálních časech by byl Jan Lukačevič cele ponořen v magnetosféře Země, respektive v její analýze. Je totiž doktorand kosmické fyziky. Studuje na „matfyzu“, pracuje na Akademii věd, k tomu se teď – což je obrovský úspěch – dostal do poradního sboru šéfa NATO. Jenže ony nejsou normální časy: rok 2020 byl hlavně ve znamení covidu. Jan Lukačevič nechtěl sedět s rukama v klíně. Ale že nakonec bude posílat jídlo zdravotníkům v desítkách nemocnic po celé republice, to netušil.
Hlavní rovina je, že se snažíme pomáhat lékařům pomocí potravin, protože často nejsou v situaci, kdy by se mohli civilizovaně najíst. Třeba proto, že mají dlouhé směny. Nebo musejí nosit ochranné obleky. Anebo jim zavřeli nemocniční kantýnu kvůli koronavirovým opatřením. A tak jsem se rozhodl, že jim budu dávat jídlo, ideálně zdravé a rychle zkonzumovatelné.
Pak začaly přibývat další roviny, například že by bylo fajn, kdyby to byly české potraviny od malých a středních firem, abychom vraceli i něco nazpět. A nakonec lékařům vyjadřujeme podporu nejen jídlem samotným, ale třeba i přiloženými dopisy. Čerstvě jsme se spojili i se skauty, ti pro nás budou psát vlastní dopisy a my je budeme přidávat do balíků.
Chtěl jsem nějak pomoci. Obepsal jsem hromadu kamarádů doktorů a zjistil jsem, že je to totální chaos. Díky tomu, že jsou z různých nemocnic po republice, mi to přišlo jako docela relevantní vzorek pro jakýsi první výkop. V návaznosti na to jsem se snažil tu představu nějak ověřit, takže jsem si volal s lidmi z České lékařské komory a začal jsem komunikovat s lidmi z ministerstva zdravotnictví. Výsledkem bylo zjištění, že situace opravdu není dobrá a že by byli rádi, kdyby jim někdo něco takového (energetické balíčky, pozn. red.) dodal.
Takže jsme se to snažili co nejrychleji zprovoznit. V neděli večer jsem měl první nápad, ve čtvrtek večer jsme měli všechno nachystané a spouštěli web. V sobotu ráno jsme měli první dva miliony od dárců. V pondělí večer už jsme posílali první balíčky. Takže to reálně trvalo osm dní od začátku do prvních balíčků v nemocnicích.
My jsme si dělali legraci, že jsme další startup z garáže, protože náš úplně první sklad byla garáž na Praze 7. Množství balíčků rychle rostlo, v prvním kole jich bylo přibližně 3 500 a v tom dalším už pět a půl tisíce, takže jsme se během třetího kola dostali do stavu, že jsme to neměli kam dávat. Všechny balíčky jsme dělali venku a do skladu je jen schovávali, abychom ho mohli zavřít a zamknout. Ale reálně jsme to všechno dělali na placu před garáží.
Podpořte Reportér sdílením článku
Novopečený inženýr, který neví co by. Primárně pomáhá opravdovým vědcům v jednom z výzkumných ústavů ČVUT, což ho hrozně baví. Zároveň si ale začal plnit sen a šel studovat žurnalistiku.