Letošek je jiný, nejštědřejší den roku už máme za sebou

Začíná měsíc, který je obvykle tím nejštědřejším v roce. Měsíc, kdy lidé každoročně darují na pomoc ostatním ty největší částky. Tento rok ale bude zřejmě jiný. Za sebou máme útok tornáda, kolem sebe covidovou krizi a čelíme nebývalé inflaci. „Letos máme nejštědřejší měsíc už za sebou,“ odhaduje Lukáš Hejna, fundraisingový ředitel Nadace Via, která provozuje platformu Darujme.cz, přes niž mohou jednotlivci posílat příspěvky na projekty neziskových organizací v České republice. Za letošní rok přes něj dárci poslali potřebným téměř půl miliardy korun.

Prosinec je každý rok tím nejštědřejším měsícem roku. Očekáváte, že překoná i vlnu solidarity po letošním tornádu?

Prosinec je opravdu obvykle nejštědřejší měsíc, bylo tomu tak minimálně posledních jedenáct let fungování Darujme.cz. Loni v prosinci například lidé přes nás darovali 52,6 milionu korun. Nicméně letos tomu bude jinak. Myslím, že letos bude platit, že červen je nový prosinec. V červnu přes nás lidé poslali na pomoc ostatním téměř 250 milionů korun. Z toho většinu během sedmi dní – po 24. červnu, kdy na Moravě udeřilo tornádo. V červenci pak poslali dalších více než padesát milionů korun. Ale věřím, že i prosinec bude velmi silný.

 

Věříte tomu, i přestože to letos vzhledem k nebývalému růstu cen a dalšímu omezování podnikání bude Čechy určitě bolet mnohem více?

Když vezmu tvrdá data, tak zhruba k polovině listopadu stoupla částka darovaná na různé dobročinné projekty na 285 procent předchozího roku. Zobrazuje se v tom samozřejmě i pomoc Moravě po tornádu, ale růst by byl patrný i bez této události. Ale je pravda, že v říjnu a listopadu výrazně stoupala inflace, do toho přišel krach energetických společností. Z dat za poslední měsíce tak vidíme, že nárůst darů není tak velký jako doposud, očekávali jsme vyšší čísla, na druhou stranu ale neklesá. Co nastane nyní, se můžeme jen domnívat na základě zkušeností z minulosti jak z Česka, tak i ze světa. A v minulosti v době krize obvykle objem darů stagnoval a po vyrovnání situace začal znovu velký růst. Což si myslím, že nastane i letos.

 

To zní optimisticky…

Jsem optimistický i proto, že v posledních letech je u nás dobře vidět, že filantropie je na vzestupu. Nepříznivé situace, ať už je to covid, nebo tornádo, vyvolávají solidaritu a štědrost. Často se v takových chvílích rozhodnou přispět i ti, kteří nepatří mezi časté dárce. A lidé, kteří jsou zvyklí darovat, pak obvykle posílají ještě více než dosud. Negativní události nás často aktivují a motivují. Proto hádám, že i přes všechny problémy, které nyní přicházejí, nebude letošní prosinec určitě horší než ten minulý.

 

 

Který den je obvykle ten úplně nejštědřejší?

Obvykle to bývá poslední pracovní den před Štědrým dnem. V minulosti občas docházelo k výjimkám, a to v případě nutnosti okamžité pomoci. Před několika lety umrzli na ulici dva lidé bez domova, o čemž informovala i média, a tehdy spustila Armáda spásy kampaň Nocleženka na podporu lidí bez domova a tento únorový den se v ten rok stal tím nejštědřejším. Analýza dlouhodobých dat z Darujme.cz nám také ukázala, že pravidelný dar je nejčastěji zadáván uprostřed měsíce a jednorázový spíše k jeho konci.

 

A letos?

Letos to bude velmi pravděpodobně 25. červen, den po tornádu. Tornádo je z pohledu drobného dárcovství největší filantropickou událostí od povodní v roce 2002 či tsunami v roce 2004. Ten den, dvanáct hodin po neštěstí, už bylo ve sbírce, kterou jsme jako Nadace Via organizovali, vybráno 25 milionů korun. Ráno, během první hodiny a půl aktivního času, prošlo přes Darujme.cz na 1,3 milionu korun. A ten den mezi desátou a jedenáctou hodinou také nastala letošní rekordní hodina českého dárcovství, kdy přes portál prošly příspěvky převyšující částku deset milionů korun.

 

Co změnil covid

Změnil chování českých dárců covid?

Změnil, nejen dárce, ale také organizace, které získávají prostředky na svou činnost. Většina drobného fundraisingu se začala odehrávat v online prostoru, právě díky nástrojům, jako je Darujme.cz, a dalším. A funguje to. Nejenže lidé podporovali „covidové“ projekty, ale zároveň rostla i podpora projektů, které se epidemie netýkají. Růst tak trvá od března roku 2020, a to po celou dobu, nejedná se o nárazové akce.

 

Jsou oblasti pomoci, které byly dosud ne příliš podporované a covid je pomohl zviditelnit?

Typickým případem je problematika rodičů samoživitelů. To je téma, které začalo rezonovat ve společnosti. Například organizace Klub svobodných matek, která u nás dělala kampaň, se dostala rázem z darů řádově v desítkách tisíc na částky v řádu stovek tisíc korun. Ale platí to i naopak. My jsme například dělali ve spolupráci s Českou filharmonií a Českou televizí sbírku na pomoc nemocnicím. Koncert byl velmi úspěšný. Když jsme ale podobnou akci zopakovali o rok později, vybralo se třikrát méně. A neřekl bych, že bylo vyčerpané dárcovství, ale že už byli lidé apatičtí a vyčerpaní covidem.

 

Jací jsme dárci, pokud jde o pravidelnost?

Můžu soudit opět jen za nás. A naše statistiky ukazují, že v roce 2018 bylo pravidelných darů 21 procent, v roce 2019 už 26 procent a v roce 2020 to bylo 23 procent. Dá se očekávat, že za letošek tento poměr klesne, už jen proto, že nejvíce darů šlo na Moravu a šlo o jednorázové příspěvky. V tom je matematika neúprosná. Ale na druhou stranu také vidím, že české nevládky začaly s pravidelnými dary více pracovat, více vysvětlovat jejich potřebu a důležitost. V poslední době můžu vypíchnout například Obránce zvířat, kteří skvěle pracují s tématem dlouhodobosti a vysvětlují, že pokud chceme udělat změnu a zakázat kožešinové farmy a klecové chovy drůbeže na produkci vajec, musíme se bavit o dlouhodobé podpoře. A skvěle jim to funguje.

 

 

Proč je u nás poměr pravidelných darů o tolik nižší než v zahraničí?

V tomhle nejde úplně srovnávat Česko se západním světem, kde je darování více tradiční hodnotou. Řekl bych, že je to i otázkou vývoje. Organizace měly více času na budování důvěry a k pravidelným darům obvykle přistupujete až tehdy, kdy dané neziskovce opravdu věříte. A druhá věc je, nakolik si umějí organizace o pomoc říct. Zlaté pravidlo fundraisingu je požádat a poděkovat. Zdá se to jednoduché, ale není. A musím říct, že neziskovky u nás jsou stále lepší, dokážou jasně a stručně ukázat, co potřebují, co s penězi budou dělat, a říct si o pravidelnou podporu.

 

Je právě i nedůvěra důvodem, proč většina lidí raději podpoří konkrétní věc než samotný chod neziskovky? Jako například přístroj v nemocnici nebo nocleh pro bezdomovce?

Dárcům určitě pomáhá, pokud si dokážou představit, co jejich dar znamená. A je úkolem neziskových organizací zvládnout svou práci a téma ukázat tak jednoduše, aby pro ni byly schopny získat podporu. To je často kámen úrazu. Když se to ale povede, je vyhráno. Typickým případem je Nocleženka. Dokázali tak extrémně složité a zároveň nepopulární téma, jako je pomoc lidem bez domova, zjednodušit na úroveň „zaplať stovku, člověk nezmrzne“. Nejde přitom samozřejmě jen o ten nocleh, oni mu pomáhají najít cestu z ulice, zbavit se dluhů a další věci. Jenže v okamžiku, kdy zabřednete do dlouhého vysvětlování, stává se téma složité a nejasné.

 

Individuální dárcovství

Jak vidíte individuální dárcovství v dalších letech?

Dochází tu k zajímavým proměnám. Individuální dárcovství má stále větší význam. Nyní byla zveřejněna data vycházející z daňových přiznání za minulý rok. Vyplývá z nich, že právnické i fyzické osoby věnovaly zhruba osm miliard korun. Když to srovnáte s tím, kolik putuje na neziskové organizace například do sociálních služeb peněz od státu, vidíte, že se najednou obě částky přibližují.

 

Většina však zřejmě pocházela od právnických osob, tedy z firem…

To se může zdát na první pohled. Od právnických osob šlo zhruba pět miliard, od fyzických 2,8 miliardy. Zatímco však firmy si dary dávají do účetnictví téměř vždy, u fyzických osob je to jiné. Část darů jednotlivců totiž nesplňuje podmínku pro odečet z daní, a to minimální částku tisíc korun. A jak vím ze zkušenosti, i když ano, ne každý potvrzení o daru řeší nebo uplatňuje. To znamená, že velké množství darů je daňovým systémem neviditelné. Můj skromný odhad je, že se jedná zhruba o stejnou částku a ona částka 2,8 miliardy od jednotlivců je tak ve skutečnosti dvojnásobná. Navíc v tom posledním sledovaném roce dary od jednotlivců vzrostly o 340 milionů, zatímco u firem spíše stagnují. Podle mé interpretace dat tak lidé už loni darovali více peněz než firmy. Nicméně samozřejmě i na firmy se můžeme dívat jako na skupiny lidí a to hlavní tak zůstává – štědrost v Česku roste a každého dárce, bez ohledu na výši nebo počet darů, si nesmírně vážím a mám radost z trendu, kdy dárcovství roste až třikrát rychleji než ekonomika.

 

Čím to je?

Myslím, že i když se na nás z médií valí hrůzné zprávy a nabýváme pocitu, že je všechno špatně, nemusí to být vždy zas až tak zlé. Data o štědrosti to nepotvrzují a ukázala to i Morava. Pokud přijde neštěstí, lidé se aktivují a pomáhají. A i když jsme v roce 2020 nevěděli, co bude, a báli se, věděli jsme, že jiní lidé jsou na tom hůř než my, a chtěli jsme jim pomoci. Na potřebu jsme reagovali štědrostí. A tipuji, že ze statistik z tohoto roku zjistíme, že i letos jsme pomáhali více než loni. Na příští rok čekám mírný růst kvůli věcem, o kterých jsme mluvili. Ale věřím, že jakmile dojde k ustálení situace, začneme opět pomáhat, a to silněji než dosud.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama