Chytrá trička šijí v Česku. Aby mu vrátili textilní slávu
8. března 2023
Vymysleli trička, která se nepropotí a neušpiní. S nápadem na unikátní technologii přišli René Němeček, Pavel Hrstka a Martin Burkoň, tři kamarádi z Chrudimi, už před mnoha lety, než se ale vše podařilo realizovat, psal se rok 2018. O rok později pak firma CityZen vyhrála v soutěži o startup roku. „Kdo si oblékne naše triko, už ho nechce sundat,“ říká ředitel společnosti Pavel Hrstka.
Hodně lidí se nás ptá, jak to celé vzniklo, a my se přiznáváme, že jsme se tehdy poměrně dost opili. Do toho jsme se nějak polili pivem a říkali si, že by bylo fajn mít nějaké lepší triko, které se neušpiní. Jeden z nás, kolega René Němeček, je velmi šikovný technolog v oblasti textilu a tu myšlenku měl v hlavě již delší dobu, byl na to ale sám. Tak jsme se do toho pustili společně. Trvalo nám to patnáct let. Bylo to způsobené mimo jiné tím, že každý z nás měl svou práci a dělali jsme na tom po večerech. Do toho přišly děti, různé zdravotní problémy, takže se to vleklo. V roce 2018 jsme se ale rozhodli, že do toho jdeme.
Úplně ne. Kolegové mají stále práci jinde. CityZen se na sto procent věnuju pouze já. Spíš šlo tehdy o to, že jsme už věřili, že je náš produkt doladěný a že funguje. Dalším impulzem bylo, že jsme v roce 2019 vyhráli soutěž o startup roku. Byla tam porota složená z velmi zkušených lidí, kteří nám říkali: „To je skvělé, s tím dobudete celý svět.“ A rovněž nám dávali různé rady. Po těch X letech už máte klapky na očích, neustálé pochybnosti, jestli to bude mít úspěch, a oni nám tehdy řekli, že je to bomba.
Tehdy jsme byli do měsíce vyprodaní, takže jsme okamžitě nastartovali výrobu. V roce 2019 jsme měli obrat 4,7 milionu korun, v následujícím roce 31 milionů, v roce 2021 pak 151 milionů a loni jsme udělali obrat 178 milionů. Je to poměrně rychlý růst. A bylo to docela divoké.
Museli jsme sladit při meziročním růstu z 30 milionů na 150 milionů skladové zásoby, do toho máme poměrně hodně náročnou výrobu, když něco teď zadáme do výroby, naskladníme to nejdřív za šest měsíců. Pak to musíte sladit s vývojem trhu, který je velmi nevyzpytatelný. Byla to jízda. I personálně. V té době jsme přijali 27 lidí.
Na začátku jsem byl já a manželka. A kamarádi vypomáhali, když nebyli v práci. Poté jsme měli nějakého brigádníka. V roce 2020 asi tři lidi – a pak jsme přijali těch 27. Dneska je nás okolo čtyřiceti.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.