Jako šéfka kina nemám čas koukat na filmy

Už několik let vede unikátní kino v Prostějově, které je zároveň protiatomovým krytem. V létě navíc působila jako porotkyně na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Barbora Kucsa Prágerová hovoří o tom, zda se diváci po rozvolnění proticovidových opatření vracejí do kinosálů, jak mohou kina konkurovat Netflixu nebo proč nemá ředitel kina v běžném provozu vůbec čas koukat na filmy.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jste ředitelkou jediného kina v Prostějově. Jak jste se k té práci dostala?

Po zisku bakalářského titulu ve Zlíně jsem se rozhodla vrátit se do Olomouce, kde jsem se narodila. Díky svému studijnímu oboru jsem se dostala na katedru divadelních a filmových studií a rychle jsem pochopila, že na naší katedře bublá skvělý kulturní kvas. Katedra, ale vlastně i celá univerzita jsou naprosto zásadním podhoubím nejen lokálního kulturního průmyslu. Stačí trochu chtít a už během studií si čichnete k festivalové dramaturgii nebo produkci, můžete ze sebe vydolovat kritika, dát se k divadlu, utéct s cirkusem, v zásadě cokoliv. Studenti jsou bráni jako partneři, se kterými se počítá a kteří mají čím přispět.

 

A odtud vedly vaše kroky do Prostějova?

Během studií jsem pracovala mimo jiné jako dramaturgyně Academia Film Olomouc. Před státnicemi jsem si chtěla natrénovat stresovou situaci, tak jsem se přihlásila do výběrového řízení, které jsem našla – jak jinak – na Facebooku katedry. Ani ve snu mě nenapadlo, že se ve 25 letech stanu ředitelkou městského kina. K filmu jsem ale měla blízko a říkala jsem si, že jednou, v nějaké vzdálené budoucnosti, se mi třeba zkušenost z Olomouce bude hodit. Ona vzdálená budoucnost ale dorazila rychlostí minimálně 25 snímků za sekundu.

 

Co na to říkali místní?

Můj nástup do kina byl provázen celou řadou komplikací, ne každému bylo moje angažmá po chuti. Dnes můžu říct, že všechna příkoří za to stála, byť tenkrát jsem si to nemyslela a ani dnes bych je nikomu nepřála. Rozumím tomu, proč se tak stalo, nicméně kino bylo připravené na svěží vítr a myslím, že ten se mi, respektive celému postupně se tvořícímu týmu, podařilo do Metra vnést. Navíc nás čím dál tím víc podporuje radnice.

 

 

A co říkají diváci?

Od nich mám také pozitivní odezvu. Doposud asi největším nečekaným zadostiučiněním bylo sdělení jedné divačky, pro kterou je prý nová podoba a směřování kina jediným důvodem, proč začíná litovat svého přesunu do Prahy.

 

Začalo k vám také chodit více diváků?

Jasně! Vážím si toho, že Prostějov hlasuje nohama a před koronou přišlo každý rok do kina asi o deset tisíc diváků víc než rok předešlý. Slovo překážky v pracovním slovníku spíš nemáme, jsou to vždy situace vyžadující řešení. Mým, kolegy trochu vysmívaným, mottem je „Přijde den a všechno bude“. Zatím všechny ty dny přišly, takže precedens je dobrý. Někdy to zkrátka ale trvá. A trvá. A pak ještě chvilku.

 

Vaše kino je poměrně unikátní. Je v něm protiatomový kryt. Jak tahle integrace vznikla?

Kino bylo od počátku plánováno jako víceúčelová budova, stejně jako naše sesterské kino Hvězda v Uherském Hradišti – jsou to stejné návrhy od stejného architekta. Podobný vztah mají ještě třeba kino Kosmos v Třinci a kino Panorama ve Varnsdorfu. S posledně jmenovaným nás pojí i původně instalovaná technologie 70mm projekce. U nás už není, ve Varnsdorfu doposud ano, nám však zůstal závan filmové historie v názvu – ne náhodou jsme kino Metro 70. A to nás navíc otevřeli v roce 1970. Letos 20. listopadu oslavíme o rok odložené 50. narozeniny.

 

Pomohl stát i město

Berete si nějaké poučení, co se týče provozu a používaných technologií, z uplynulého roku a půl poznamenaného pandemií?

Během pandemie se celý svět přestěhoval na internet, naše diváky nevyjímaje. Stále víc se ukazuje, že dřív nebo později se v kinech budeme muset naučit existovat paralelně s online prostředím. Nikam nezmizí, naopak, bude se neustále vyvíjet, a pokud ustrneme v poloze, že internet je pro kina hrozba, brzy zůstaneme v závěsu. Během pandemie jsme se v Metru ihned přestěhovali na online platformy, což ale byl spíš krok k zachování vlastní příčetnosti v době uzavření. Tržby to nenahradilo v podstatě žádné. Věřím ale, že jsme tím vyslali divákům signál, že na situaci nerezignujeme.

 

Platilo to už před pandemií, ale jak moc klasickým kinům konkurují platformy jako Netflix?

Teď s určitým odstupem po znovuotevření se ukazuje, že sdílený zážitek a velké plátno Netflix stále ještě z repertoáru zábavy nevymazal. Ostatně začíná se prokazovat, že diváci platforem typu HBO GO nebo Netflix jsou velmi často zároveň i diváci kina. Jsou to zkrátka lidé vyhledávající audiovizuální obsah a ochotni za něj platit. Ti konzumenti, kteří nelegálně stahují filmy v nejrůznějších temných koutech internetu, stejně pravidelně do kina nechodí.

 

Co jste dělala v době, kdy jste musela mít kino zavřené?

Bude to znít trochu praštěně, ale něco, co už jsem velmi dlouho nedělala – sledovala filmy. V mojí práci není běžně na zhlédnutí celého filmu čas, byť mnozí si myslí opak. Mou prací je zajistit, aby filmy viděli všichni ostatní. Takže vedle přechodu na online platformy, intenzivní komunikace s kinařskou obcí a instalace nové projekční techniky do sálu jsem doháněla filmové resty za celý rok. Ke sledování nových filmů se jinak dostanu téměř jen na festivalech.

 

Dostala jste nějakou finanční pomoc ze strany státu?

Ano, Státní fond kinematografie vypsal dvě speciální výzvy na podporu kin, v obou jsme žádali a peníze dostali. Jinak jsme městská příspěvková organizace, takže kompenzační mechanismy typu Covid – kultura nebo Sedačkovné se na nás nevztahovaly. Nejvíc nám pomohl zřizovatel, Statutární město Prostějov. Myslím, že město vidí, že kino dobře funguje a má velký potenciál. Rozhodně se teď dá říct, že v něm máme oporu. Navíc nám město během lockdownu vedle investice do nového laserového projektoru opravilo záchody.

 

Čekání na Karla

Do divadel a na fotbal se diváci vrací spíš pozvolna. Je to stejné v případě kin?

Je dobré si říct, že obě rozvolnění, jak v roce 2020, tak 2021, nastala v období před létem. Léto je pro kina statisticky nejslabším obdobím, kino má velkou konkurenci v podobě venkovních volnočasových aktivit. Během prvního otevření jsme se pomalu drápali na 50 % tržeb roku 2019, letos je to o něco lepší. Myslím, že tomu tak je i díky většímu důrazu na letní kina, i u nás jsme letňák dělali déle, na více místech a se dvěma projektory. S kolegy z jiných kin shodně registrujeme velmi dobrý srpen.

 

Jaké filmy nejvíce táhly?

Do kin vběhl Zátopek a především Prvok, Šampon, Tečka a Karel, teď v září je to zase o něco slabší, ale už tu máme nového Bonda (Není čas zemřít) a všichni hodně spoléháme na Karla. Ostýchavému návratu se však v kontextu chaotických vládních nařízení nelze tolik divit, vláda podle nás nepostupuje dobře a Asociace provozovatelů kin spolu s Unií filmových distributorů na ni společně podaly žalobu.

 

Jak se snažíte diváky zpět do kina nalákat?

Tím, čím vždy za posledních pět let. Pestrou dramaturgií reagující na poptávku, premiérami a předpremiérami, delegacemi k filmům, doprovodnými akcemi, odbornými úvody, festivaly, hudbou a DJs. V neposlední řadě také opětovně otevřenou kinokavárnou. Stavíme na tom, že jít do kina může být komplexní zážitek, a máme radost, když na to naši diváci přistoupí. Když přijdou dřív a dají si kafe, po filmu zůstanou na gin-tonic nebo na pivo a škvarky, jak kdo chce. A pak samozřejmě pocitem bezpečí díky covidovým opatřením, byť stále je velká část divácké obce, která kvůli restrikcím do kina vůbec nezamíří. To nás všechny trápí, všechny ty nejasnosti kolem opatření v kultuře.

 

 

Co diváky v Prostějově nejvíc baví? Myslíte si, že mají jiný vkus než třeba lidé v Praze?

S kolegy z některých pražských kin jsem v čilém kontaktu a zájmy jejich publika se od toho našeho dost liší, nicméně je to zavádějící, protože jsou to vesměs „artověji“ orientovaná kina. Vzato striktně podle čísel, chodí naši diváci profilově do kina stejně, jako je běžné: davově po tisících na české komedie, blockbustery berou stovky návštěvníků útokem, hojně posílají děti na animované Disney pohádky a těch několik nejvěrnějších pravidelně navštěvuje filmový klub. Tam jsou to však jednotky. Hodně jsou u nás oblíbené i horory, možná je to dáno tím, že jsme v parku obklopeni středními školami, ze kterých se nejvíce hororových diváků rekrutuje.

 

Vaše kino je součástí programu Kreativní Evropa MEDIA. Co obnáší zařazení do tohoto programu a do sítě kin Europa Cinemas a jaké jsou benefity?

Když jsem zpočátku jako kinařka-začátečnice sledovala kolegy z jiných kin, všimla jsem si, že specifikem těch výjimečných je, že jsou součástí právě této sítě. A protože mojí strategií je neobjevovat Ameriku, ale integrovat do prostějovského kontextu jinde funkční modely, chtěla jsem naše kino do Europa Cinemas stůj co stůj dostat. Není to nejjednodušší, musíte splnit – a pak nadále dodržovat – soubor kritérií, která vás jednak pro vstup do sítě kvalifikují, a na základě kterých vám síť každý rok pošle nějaké peníze. Cílem je podpořit evropskou a národní produkci a neomezovat se jen na, byť komerčně nejúspěšnější, americké studiové filmy. Tato kritéria s láskou plníme.

 

Minulý rok jste měla jet jako porotkyně do Cannes, nakonec jste jela až letos. Jak jste se k místu porotkyně dostala?

Souvisí to s výše zmíněným členstvím: Europa Cinemas vyzývá své členy, aby se o možnost stát se porotcem ucházeli, a vybraným pak uděluje umístěnku do některého z pěti největších evropských filmových festivalů: v Berlíně, Cannes, Karlových Varech, Locarnu a Benátkách.

 

Zapůsobilo na vás Cannes? Co jste hodnotila?

V Cannes jsem sice nebyla poprvé, ale poprvé – a naposledy – v této roli. Porotu soutěže Europa Cinemas Label tvořili čtyři kinaři, kromě mě byli ze Španělska, Rakouska a Francie. Dostali jsme 15 celovečerních evropských filmů a naším úkolem bylo vybrat takový, který má největší potenciál rezonovat v co nejvíce evropských zemích. Volba padla na italský film A Chiara, který zamířil i do české distribuce.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama