Mička fungoval jako letadlo, Arca je černá banka

Advokát Jan Langmeier zastupuje několik set věřitelů ve dvou velkých firemních bankrotech, ke kterým došlo v letošním roce. Lidé, kteří investovali do dluhopisů skupiny C2H Michala Mičky a směnek Arca Investments Rastislava Veliče a Pavola Krúpy, přijdou zřejmě o miliardy korun.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Hlasitě se vyjadřujete k případům dvou velkých úpadků, skupiny Arca Investments a C2H Michala Mičky. Co vás k těmto kauzám přivedlo?

Dlouhodobě se s kolegy věnujeme insolvenčnímu právu a úpadkům. V rámci toho zastupujeme řadu klientů, kteří v menším měřítku prošli podobnými kauzami, jako je Arca a C2H. Konkrétně jsme zastupovali klienty, kteří investovali do projektu Clever Monitor.

 

O co šlo?

Tu společnost založil Lukáš Hakoš, v minulosti zázračné dítě přes IT, které si prý dopisovalo i s Billem Gatesem. Vystupoval na to téma i v show Jana Krause a na základě podobných mediálních výstupů si založil byznys, který se týkal rozesílání e-mailů. Jen od mých klientů získal řádově desítky milionů korun. Bylo to klasické schéma: uvěříte tomu, dáte menší částku, vrátí se vám, dáte víc, zase se to vrátí a pak dáte maximum, začnou problémy a přestanou se vracet peníze.

 

Jak to dopadlo?

Setkal jsem se v zastoupení klientů s panem Hakošem a dozvěděl jsem se od něj obecné informace, že to řeší, že má výborného auditora a právníky, všechno bude v pořádku. Chtěli jsme po něm řešení, a to nepřišlo. Nakonec jsme podali trestní oznámení, ale ještě než to začala policie šetřit, tak pan Hakoš, který v té době dlužil na všechny strany, spáchal sebevraždu. Dvě jeho firmy skončily v insolvenci a nic v nich není. Slavný software za desítky milionů není, žádný zpeněžitelný majetek se nedohledal. Tím to fakticky skončilo.

 

 

A jak vás to přivedlo k zájmu o úpadek skupiny Arca?

Shodou okolností stejní klienti nainvestovali do směnek skupiny Arca Investments. Tím, že se v kauze Clever Monitor poučili, co se může s jejich investicemi stát, tak v okamžiku, kdy začala mít Arca někdy loni v květnu potíže, nechtěli vyčkávat, aby přišli o desítky milionů.

 

 

O Arca Investments se mluví jako o největším úpadku za mnoho let. O kolik peněz jde?

Je to průšvih za dvacet až třicet miliard korun. Samotná Arca Investments má podle insolvenčního návrhu závazky přes osmnáct miliard, ale k tomu připočtěte dalších více než 200 dceřiných firem. Řada z nich vydávala další dlužnické cenné papíry, dluhopisy, spořicí produkty a směnky. Je to však hrubý odhad, nejsou k dispozici konsolidované účetní závěrky ani za rok 2019.

 

Máte již představu o tom, proč Arca skončila v insolvenci? Bylo to kvůli neúspěšnému podnikání, nebo to bylo letadlo a došly peníze?

Arca je specifický případ už tím, že funguje dvacet let. Není to vysloveně letadlo ve smyslu, a teď se nebojím říci, pana Mičky (Michala Mičky, majitele padlé skupiny C2H a značek Kara a Pietro Filipi, pozn. red.). Protože to nic jiného než princip letadla nebyl. U skupiny Arca zatím nevidíme do účetnictví.

 

Ví se ale, že si Arca půjčovala draho na směnky a k tomu vyplácela vysoké provize zprostředkovatelům za jejich prodej.

Arca nakupovala různé firmy, nemovitosti, a ty financovala z krátkodobých směnek za šest až devět procent ročně, k tomu si připočtěte nemalou provizi pro zprostředkovatele a dohromady se bavíme o dluhu za 12 až 15 procent ročně. Zkuste si na takové úroky vydělat z dlouhodobých aktiv, která držíte a neprodáváte. V molochu dvou set firem, což už Arca byla, lze jen těžko předpokládat, že můžete mít takové zisky, abyste si mohl tak drahé financování dovolit.

 

Do jaké míry může být za pádem koronavirus?

Je jasné, že cash flow (peněžní toky) bylo problematické už před tím, než přišel koronavirus. A když virus v půlce března přišel, všechno se zastavilo. Začátkem května už byla Arca v úpadkové situaci, oni de facto neměli finanční rezervy ani na dva měsíce. V okamžiku, kdy zastavili platby, narostly dluhy o úroky a další náklady, a hodnota majetku mnohdy spadla. V poslední době nakupovali agentury práce, problematický byl vstup do kanceláře M&M reality. Nedokážu si představit, že by tento majetek měl nyní stejnou hodnotu jako loni v únoru. Navíc se objevují střípky informací o tom, že jeden z fondů patřící do skupiny sbíral peníze od investorů a ty půjčoval mateřské Arca Investments, aby mohla dál fungovat. Z toho vyplývá, že určité rysy letadla tam musely být.

 

A jak to vidíte v případě Michala Mičky a jeho skupiny C2H?

Pan Mička by podle mě skončil, jakmile by mu doběhl pětiletý cyklus vydávání dluhopisů a nenašel by nové přispěvatele. U pana Mičky žádná přidaná hodnota nebyla: koupil firmy, které nebyly v dobrém stavu, a odevzdal je v době jejich smrti. Společnosti Kara a Pietro Filipi nikdy nic dramatického nevydělaly, aby mohl dluhopisy splatit, a pochybuji, že pan Mička hodnotu těchto firem zvedl. V případě Arca Investments to není černobílé. Na pozadí probíhá válka mezi (současným majitelem) panem Veličem a (předchozím hlavním akcionářem) panem Krúpou o různé části koncernu a je otázkou, co za tím ve skutečnosti je. Arca by asi měla problémy i bez koronaviru, ale ne tak dramatické. Ve chvíli, kdy přestali splácet, ztratili důvěru a na té to bylo celé postavené.

 

Skupinu Arca Invetments označujete jako černou banku. Proč?

Dodnes se tváří, že to byla běžná obchodní společnost. Ale žádná obchodní společnost nevydává směnky a krátkodobé cenné papíry v řádu desítek miliard korun, aby je mohla dál půjčovat. Finanční zprostředkovatelé nabízeli směnky Arca Investments jako výhodnou variantu zhodnocení vkladu. Tvrdím, že Arca dlouhodobě podnikala na bankovním trhu bez potřebné licence, a proto jsme ji označili za černou banku. Věřitelům by mohl vzniknout nárok na náhradu škody kvůli zanedbání dohledu nad finančním trhem, a to primárně Národnou bankou Slovenska, Arca má sídlo na Slovensku, tam vznikla a vyrostla, ale i Českou národní bankou, protože tady podnikala.

 

Jak se díváte na případnou odpovědnost hlavních majitelů a manažerů?

Až to spadne do úpadku a někdo se dostane dovnitř, pro oba pány (Veliče a Krúpu) by to mohlo být hodně dramatické. Druhou věcí je impotence soudních orgánů: návrh na insolvenci byl podán v září, teď máme květen a pořád není ani vyhlášen úpadek (Městský soud v Praze vyhlásil úpadek Arca Investments na území ČR 11. května, krátce po rozhovoru, pozn. red.). Dostali jsme se do situace, kdy dlužník dostal rok na to, aby si kreativně vymyslel v rámci své dokumentace cokoliv. Jak během té doby nakládal s majetkem? Nechci nikomu nic podsouvat, ale to jsou věci, které se dějí v insolvenčních řízeních poměrně často, a to i za situace, kdy dlužníci nemají takový luxusní čas na přípravu.

 

A v případě majitele a šéfa skupiny C2H Michala Mičky? (V Reportéru o jeho příběhu píšeme zde)

Zastupujeme i věřitele C2H a pana Mičky. S ohledem na skutečnosti, které vyplývají z dosavadního průběhu insolvenčního řízení, sbíráme podklady pro podání trestního oznámení. Máme za to, že se v případě pana Mičky nabízí podezření ze spáchání vícero trestných činů. Je například otázka, zda v době, kdy vydával dluhopisy, měl vůbec nějaké pozitivní úmysly. A druhá věc je způsob vedení těch společností. Je to otázka dalších analýz.

 

Pokud se v insolvenčním řízení objeví podezření, že ne vše bylo v pořádku, má smysl jít cestou trestního práva a dávat podněty policii?

Ve chvíli, kdy máte důvodné podezření a dostatek důkazů k tomu, aby se tím orgány činné v trestním řízení začaly seriózně zabývat, potom to smysl má. Když je pachatel trestného činu uznán vinným, zlepší se postavení věřitelů přihlášených o náhradu škody. Takové dluhy není možné prominout v procesu oddlužení, takoví věřitelé se navíc mohou stát věřiteli zajištěnými.

 

Jak obtížné je přesvědčit policii, aby se takovým případem vůbec zabývala? Já mám od čtenářů, kteří přišli v různých finančních schématech o peníze (psali jsme o nich zde), zpětnou vazbu, že podobné kauzy policie řeší velmi rozdílně.

Rozhodně bych nedoporučoval chodit na místní služebny, jejichž specializace nejsou hospodářské trestné činy. U sofistikované trestné činnosti to musí oznamovatel podat policii jako příběh, doložit tvrzení důkazy, přesvědčit ji, aby se tím zabývala. Vhodnější je oznámení adresovat státnímu zastupitelství, ať si sami rozhodnou, jaká součást policie to bude šetřit. Existuje také řada možností, jak se domáhat nápravy, pokud policie případ odloží. Buď se vám povede prorazit, nebo ne.

 

Přeložím si to tak, že je potřeba se o ten případ zajímat.

Pokud se o to nebudete zajímat, starat se o své nároky, stát tady není od toho, aby fungoval za vás. Když už se podaří přesvědčit příslušné orgány, aby to začaly řešit, a možného pachatele obviní, potom se ty „přesýpací hodiny“ otočí a pak je tendence dotáhnout případ před soud. Může to být samozřejmě dvojsečné, protože se na druhé straně setkáváme s případy, kdy u hospodářských trestných činů dochází k excesům. I bez důkazů jsou někdy alibisticky podávány obžaloby a lidé jsou vláčeni po soudech, aby se třeba po deseti letech dozvěděli, že nic neudělali. Trestní právo by mělo být cestou jen u těch nejzávažnějších porušení zákonů.

 

Investoval byste sám do rizikových dluhopisů a směnek, kdyby vám je někdo nabídl?

Když volají, pokládám telefon. Doporučuji neinvestovat do ničeho, co vypadá příliš lákavě. Základní problém je asi v celkově nízké úrovni finanční gramotnosti v Česku. Na druhé straně úroky v bankách přinášejí již řadu let čistou ztrátu, a co v takovém případě můžete s penězi dělat? Zbývají investice na finančním trhu nebo do nemovitostí, pokud máte peněz hodně.

 

Ve třech případech jsem narazil na jednoho bývalého rektora vysoké školy, který investoval do vysoko úročených dluhopisů pochybných firem a nedostane zpět nic. Jde nepochybně o inteligentního člověka, přesto se nechal minimálně třikrát napálit. Měli by být lidé v případech takových investic více chráněni, řekněme, proti vlastnímu úsudku? Nebo to není potřeba?

Volil bych zlatou střední cestu. Není možné lidi paternalisticky chránit před vlastním rozumem, pak bychom se dostali do situace, kdy vám zakážou chodit ven, protože by vás mohlo přejet auto. Na druhou stranu musí být nějaká vymahatelná regulace, kde stát nastaví obecná pravidla.

 

A jsou ta pravidla funkční? Sám jste zmínil třeba černou banku nebo finanční letadlo.

Je módní reagovat na problém tím, že je třeba měnit zákony. Já si to nemyslím. Právě časté změny zákonů nás přivedly k tomu, že právo je složité, těžko vymahatelné a pomalé. V těchto případech je podle mě jasné, že špatný není zákon o dluhopisech, ani regulace nebo trestní zákony. Je to o aplikaci práva, je potřeba, aby se na tento problém orgány veřejné moci zaměřily.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama