Jak snadné je propadnout Houellebecqovi

Málokomu se podařilo popsat bezvýchodnost dneška tak sugestivně jako francouzskému spisovateli Micheli Houellebecqovi. Do jeho hrdinů – čtyřicátníků nešťastných bez zjevného důvodu – je snadné se vcítit. „Jsou to idealisté. Čekají víc, než je možné dostat,“ líčí je překladatel jeho knih Alan Beguivin. Mluví o poslední Houellebecqově knize Anéantir, která by měla v jeho překladu vyjít koncem roku, i o tom, jak se sám začal tragickým hrdinům z románů „svého“ spisovatele podobat.

Proč bychom měli v dnešní době číst Michela Houellebecqa? Co nám to přinese?

Houellebecq dokáže velmi dobře pojmenovávat aktuální problémy naší civilizace. Je to zkrátka dobrý spisovatel.

 

Zatím poslední Houellebecqův román se v originále jmenuje Anéantir a vyšel letos v lednu. Předpokládám, že už jste ho začal překládat. Jaký je?

Ano, zrovna dneska jsem na překladu trochu pracoval a musím říct, že Anéantir je další Houellebecqův geniální tah. On vždycky překvapí a tentokrát překvapil velmi rozsáhlým rodinným románem, který má 735 stránek, což je pro Houellebecqa naprosto netypické. Další zajímavou věcí je, že ten román je záměrně nudný, neobsahuje žádné šokující scény. Je to takové rodinné drama přerývané zvláštními thrillerovými prvky.

 

Co se Houellebecqovi stalo, že se dal na rodinnou ságu? Jeho hrdinové byli většinou samotáři bez valných rodinných vazeb.

Myslím, že to udělal schválně, že je to taková zvláštní provokace. Znáte Thomase Manna a jeho Buddenbrookovy? Anéantir je něco podobného. V té knize se opravdu nic moc neděje, je to pletivo rodinných vztahů, do kterého jsou zakomponované špionážní prvky, ty navíc nejsou úplně dotažené.

 

 

Když je to nudné a nedotažené, co čtenáře u tak obsáhlého textu udrží?

Jsou tam úžasně vykreslené mezilidské vztahy. Ale i ty špionážní prvky jsou výborně podané.

 

Houellebecq sám je z dost rozvrácené rodiny, což je v jeho předchozích knihách poměrně dost patrné. Promítá se to i v tomto příběhu?

Nevím, jestli je přímo z rozvrácené rodiny. Překládám knihu Veřejní nepřátelé, kde si Houellebecq dopisuje s francouzským filozofem Bernardem-Henri Lévym. A Lévy tam tematizuje, že jeho rodina nebyla úplně ideální. Ale Houellebecq to tak úplně nevidí. S otcem měl dobré vztahy, s matkou, která stále žije na ostrově Réunion, kde se autor narodil, pravda, tak dobré vztahy nemá. Matka dokonce na svou obhajobu napsala knihu.

 

Proti průměrnosti a banalitě

Je na Michelu Houellebecqovi něco specificky francouzského?

Právě že ne. Kdyby na něm bylo něco specificky francouzského, tak ho lidé nebudou brát. On je právě v kontrastu s francouzskostí. Dlouho žil ve Španělsku, dlouho v Irsku. Snaží se detašovat od Francie, kde každý publikuje blbosti beze smyslu.

 

Co je tedy ta „francouzskost“, se kterou je Houellebecq v takovém rozporu?

Průměrnost. Průměrnost a banalita. Hezké piruety a stylové kličky bez obsahu. To Houellebecq nemá rád. A také nemá rád vysoké zdanění.

 

Jak vnímáte Francii vy? Jste napůl Francouz.

Můj otec je Francouz, moje matka Češka, takže jsem bilingvní, ale považuju se za Pražáka, protože jsem tady vychodil celou základní školu a gymnázium, teprve pak jsem se vydal do Francie. Studoval jsem ve Štrasburku a v Paříži.

 

 

Máte Francii rád?

Nemám. Asi to někoho překvapí, ale nemám Francii rád, nebyl jsem tam spokojený, naopak, byl jsem tam velmi nespokojený. Ve Štrasburku se mi docela líbilo, protože to už je trochu německá kultura, ale v Paříži to pro mě bylo velmi smutné.

 

Co je pro vás ve Francii největší problém?

Oni mají takový dost zvláštní smysl pro humor a nejsou – na rozdíl od Čechů – moc společenští. Nepřijímají mezi sebe cizí lidi.

 

Co Francouzi říkají na Houellebecqa? Jsou rádi, že se někomu podařilo tak trefně vystihnout slabé stránky jejich národní povahy?

Houellebecq je nejznámější francouzský spisovatel, to nikdo nemůže popřít, na tom se shodují všechna média. Víc k tomu asi nedokážu říct.

 

Houellebecqovi hrdinové jsou univerzální typy. Takoví unavení obyvatelé Západu.

Jsou to Michelové. Já jim říkám Michelové.

 

Jak byste je popsal?

Jsou něco jako já. Takoví nešťastní čtyřicátníci, opilí, hledající se.

 

Proč jsou nešťastní?

Protože nemají ženskou, nemají práci, která by je uspokojovala, prostě nemají spokojenost. Anebo to zkusím říct jinak: jsou to idealisté. Čekají víc, než kolik je možné dostat.

 

V jednom rozhovoru jste řekl, že začínáte být Houellebecqovým protagonistům podobný. Jak se vám to stalo?

Objevil jsem Elementární částice, když jsem studoval ve Francii. Pamatuji si, že mi to úplně mluvilo z duše. A pak, v Rozšíření bitevního pole, další knize, kterou jsem četl, jsem se v tom hrdinovi úplně viděl. Já jsem bohužel podobného založení jako oni. Rozumím jim, i když v tom posledním románu už je to trochu moc. Už je to přece jen trochu úmorné, jak si ten hrdina neustále stěžuje a lituje se. Já takový úplně nejsem, že bych takto obtěžoval ostatní.

 

Jak to má Houellebecq s náboženstvím? V jeho knihách hraje náboženství – křesťanství i islám – docela důležitou roli.

Ano, v jeho románech je hodně narážek na křesťanství. Myslím, že z těch knih čiší, že by byl rád věřící, ale nemůže. Myslím, že je zklamaný, že nedokázal konvertovat ke křesťanství.

 

Technologie nás neohrozí

Jak se Houellebecq překládá?

Jde to velmi snadno.

 

Když překládáte knihu, dáte si text nejprve do překladače?

Ne, to určitě ne. Překládám bez překladače, nepotřebuju pomoc internetu. Někdy si něco hodím do internetového slovníku, protože ten je schopen upřesnit nějaké věci, ale není schopen literárního překladu.

 

Ohrozí literární překladatele nové technologie?

Ne, nemyslím si. Technologie jsou tady už docela dlouho a stále nejsou úplně přesné, pořád potřebují člověka, který je opraví. Já jsem zaměstnán ve firmě, kde dělám překladatele, překladatelé prostě jsou stále potřeba.

 

Jako literární překladatel se neuživíte?

Jako literární předkladatel se neuživím. Chodím do korporátu – americké překladatelské firmy –, kam zítra opět vyrazím a velmi se na to těším.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama