Jak snadné je propadnout Houellebecqovi

16. března 2022

Marek Knittl

Málokomu se podařilo popsat bezvýchodnost dneška tak sugestivně jako francouzskému spisovateli Micheli Houellebecqovi. Do jeho hrdinů – čtyřicátníků nešťastných bez zjevného důvodu – je snadné se vcítit. „Jsou to idealisté. Čekají víc, než je možné dostat,“ líčí je překladatel jeho knih Alan Beguivin. Mluví o poslední Houellebecqově knize Anéantir, která by měla v jeho překladu vyjít koncem roku, i o tom, jak se sám začal tragickým hrdinům z románů „svého“ spisovatele podobat.

Proč bychom měli v dnešní době číst Michela Houellebecqa? Co nám to přinese?

Houellebecq dokáže velmi dobře pojmenovávat aktuální problémy naší civilizace. Je to zkrátka dobrý spisovatel.

Zatím poslední Houellebecqův román se v originále jmenuje Anéantir a vyšel letos v lednu. Předpokládám, že už jste ho začal překládat. Jaký je?

Ano, zrovna dneska jsem na překladu trochu pracoval a musím říct, že Anéantir je další Houellebecqův geniální tah. On vždycky překvapí a tentokrát překvapil velmi rozsáhlým rodinným románem, který má 735 stránek, což je pro Houellebecqa naprosto netypické. Další zajímavou věcí je, že ten román je záměrně nudný, neobsahuje žádné šokující scény. Je to takové rodinné drama přerývané zvláštními thrillerovými prvky.

Co se Houellebecqovi stalo, že se dal na rodinnou ságu? Jeho hrdinové byli většinou samotáři bez valných rodinných vazeb.

Myslím, že to udělal schválně, že je to taková zvláštní provokace. Znáte Thomase Manna a jeho Buddenbrookovy? Anéantir je něco podobného. V té knize se opravdu nic moc neděje, je to pletivo rodinných vztahů, do kterého jsou zakomponované špionážní prvky, ty navíc nejsou úplně dotažené.

Když je to nudné a nedotažené, co čtenáře u tak obsáhlého textu udrží?

Jsou tam úžasně vykreslené mezilidské vztahy. Ale i ty špionážní prvky jsou výborně podané.

Houellebecq sám je z dost rozvrácené rodiny, což je v jeho předchozích knihách poměrně dost patrné. Promítá se to i v tomto příběhu?

Nevím, jestli je přímo z rozvrácené rodiny. Překládám knihu Veřejní nepřátelé, kde si Houellebecq dopisuje s francouzským filozofem Bernardem-Henri Lévym. A Lévy tam tematizuje, že jeho rodina nebyla úplně ideální. Ale Houellebecq to tak úplně nevidí. S otcem měl dobré vztahy, s matkou, která stále žije na ostrově Réunion, kde se autor narodil, pravda, tak dobré vztahy nemá. Matka dokonce na svou obhajobu napsala knihu.

Proti průměrnosti a banalitě

Je na Michelu Houellebecqovi něco specificky francouzského?

Podpořte Reportér sdílením článku