Chytré zelené budovy bývají nešetrné a hloupé

Změnil rok a půl střídavého lockdownu váš pohled na to, jak budou fungovat města a my v nich?

Změna, kterou cítíme, nesouvisí podle mě ani s koronavirem, ani s lockdownem. Souvisí s naším vztahem k určitým věcem: k mobilům a dalším chytrým přístrojům, které jsme si za poslední léta pořídili a které mění náš způsob života a komunikace. Osobní komunikace je přitom strašně důležitá. Kdybychom teď spolu mluvili přes monitor, něco těžko měřitelného, ale zásadního tam bude chybět, a to si musíme uvědomit. Digitalizace nesmí vést k tomu, že se spolu budeme méně setkávat, že budeme méně používat veřejný prostor.

Vyklizení veřejného prostoru je tedy především důsledek digitalizace?

Když byly morové rány, taky byli lidé schovaní, pak ale vylezli na náměstí a města ožila s o to větší intenzitou. Každé období mělo své budovy, které tvořily veřejný prostor. Kostely, pak divadla, knihovny, banky, kanceláře, nákupní centra. Byl bych rád, kdyby zase vznikaly stavby, které by pro nás byly tak atraktivní, že by nás vytáhly z našich brlohů, od našich chytrých zařízení a donutily nás vyrazit ven, potkat kamarády a tak podobně.

Jaký typ budov by to mohl být?

Ano – co to bude? Možná, že první taková stavba už v Praze je.

Kde?

Národní technická knihovna se něčemu takovému blíží. Byla navržená jako klasická knihovna se spoustou regálů na knihy a časopisy, ale díky tomu, že její koncept umožňuje změny v interiéru, byla následně část fundusu odvezena a zvětšilo se místo pro studenty i nestudenty, kteří se tam scházejí v opravdu hojném počtu. Jistě, mohli by se učit doma, ale oni se rozhodli někam vypravit a tam nějakým způsobem něco sdílet. A to je přesně ono. Zvednu se ze židle a někam jdu, protože mě něco láká natolik, že jsem ochotný odložit tu svoji chytrou mašinku. A teď jde o to, co je to něco, o jakou jde funkci? O tom musíme nejenom my architekti přemýšlet.

Jak by takové přemýšlení mohlo vypadat?

Musíme si v první řadě uvědomit, že veřejný prostor není jen náměstí, veřejný prostor by se měl částečně přesunout do parterů veřejných budov. Vezměte si takové Národní divadlo v Londýně u Temže, tam si nejdu jen koupit lístek a nejdu tam jen v obleku na představení, je to otevřený veřejný prostor se vším všudy. V Praze u Vltavy má vzniknout nová budova filharmonie. Neměla by být jen úzkoprofilově navázaná na vážnou hudbu, měla by sloužit široké veřejnosti, aby se i děti naučily ji užívat. Měl by to být magnet pro všechny ve městě i mimo něj.

Není ten problém širší? Sám jste to naznačoval: veřejné budovy jako kostely, divadla, ale i ty takzvané administračky nějak ztělesňovaly naše sdílené hodnoty. Není problém v tom, že už žádné hodnoty nesdílíme?