Meruňky jsou letos vzácné. Lidé dělají marmelády, kompoty už netáhnou

V malebné krajině Českého středohoří pěstuje rodina Patrovských meruňky už po čtyři generace. Zákazníci si pro ně jezdí klidně i sto kilometrů. Lidem znovu začalo záležet na čerstvém českém ovoci, říká pěstitelka Martina Patrovská ze severočeských Třebenic.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak se letos dařilo meruňkám? Byl to dobrý rok?

Z pohledu plodů byl horší, urodilo se méně než obvykle. V posledních letech ale stromy plodily docela hodně a letos si tak trochu odpočinou.

 

Slyšel jsem zejména od moravských pěstitelů, že byl tento rok skutečně slabý. Jak jste na tom byli ve srovnání s minulými lety vy?

Pěstujeme meruňky na dvou místech, v zahradě za domem a v sadu pod hradem Košťálov. Dole v zahradě to na jaře částečně pomrzlo, na kopci, který je výš a kde je sad lépe chráněn, je úroda jako obvykle. Tím, že letos více pršelo, jsou zase samotné plody o něco větší.

 

Vaše rodina se věnuje pěstování ovoce už po čtyři generace. Kdo a za jakých okolností s tím začal?

Manželův dědeček už za první republiky. Byl ale především obchodníkem. Skupoval úrodu od pěstitelů v okolí a následně ovoce prodával, vypravoval například vagony se švestkami od nás z Českého středohoří až do Plzně. Výkup úrody je tady u nás důležitý. Tradičně jsou tu hlavně malí pěstitelé, kteří mají své hlavní zaměstnání v jiném oboru a prodávají přebytky z toho, co vypěstují na zahradách a v sadech. Za první republiky tu bylo takových pěstitelů přes sedm set. Nyní se počet rodin, které se zabývají prodejem ovoce v Třebenicích ještě při svém zaměstnání, dá napočítat na prstech jedné ruky.

 

Věnoval se dědeček ovoci i poté, co mu po nástupu komunismu sebrali nákladní dopravu?

Jezdil na trhy o sobotách a prodával, co vypěstoval. Za socialismu tu lidé většinou prodávali přebytky do výkupen. Po revoluci se systém výkupu rozpadl a hodně malých pěstitelů vytrhalo angrešt a rybíz, mnohé zahrady zpustly a zarostly. My jsme prodávali naše meruňky po vesnicích v okolí i u hlavní silnice nad obcí. Dnes je to úplně jiné, lidé mají o čerstvé ovoce zájem, záleží jim na kvalitě.

 

Kolik stromů máte a jaké množství meruněk vypěstujete?

Máme nějakých sedmdesát stromů a množství meruněk je každý rok jiné v závislosti na počasí, nemocech a vliv mají i další faktory, jako je třeba stáří stromů. S meruňkami to prostě není jednoduché, zrají i postupně, takže synové musí do každého stromu vlézt několikrát a česat postupně. K tomu pak samozřejmě celoroční péče o stromy, zahradu i sad.

 

Oba vaši synové žijí a pracují v Praze. Jak to při sklizni stíhají?

Vždycky si vezmou každý po týdnu dovolené, vystřídají se tu a pomáhají. Pro nás jsou meruňky zároveň rodinným poutem, máme společnou aktivitu a držíme tak při sobě. Kluci jsou tak od mala zapojení do společného rodinného provozu. To je mnohem důležitější než to, kolik se ten rok urodí a za kolik prodáme. Ovoce nás neživí, ale baví.

 

 

A za kolik tedy letos prodáváte?

Za padesát korun kilo. Asi bychom dostali i více, zájem zákazníků je velký, ale my se vždycky držíme na spodní hranici toho, za kolik se v okolí prodává.

 

Máte webové stránky, facebookový profil. Pomáhá internet v prodeji?

Při letošní omezené úrodě by to asi ani nebylo potřeba. Ale funguje to. Když před pár týdny uzrály první meruňky, syn je brzy ráno v sadu vyfotil a dal fotku na Facebook. A mě už v šest hodin budily telefonáty několika zájemců.

 

Jak meruňky prodáváte? Jezdí si všichni zájemci přímo k vám, nebo dodáváte i do prodejen?

Zákazníci jezdí k nám, někteří i sto kilometrů. A prodáváme i do Německa. Máme jednoho pekaře v Altenbergu, těsně za hranicemi, jehož tatínek kupoval ovoce už od manželova dědečka. Na jeho návštěvu se vždycky těšíme, protože nám část úrody platí v dortech.

 

 

Dovedli jste letos uspokojit poptávku všech zákazníků?

Snažili jsme se všem vyjít vstříc, zejména těm, kdo u nás nakupují delší dobu. Často máme dobré vztahy, přijedou, popovídáme si, co je nového. Někteří si to spojí s návštěvou okolních hradů nebo místního muzea. Ale když byla nižší úroda, museli jsme se domlouvat, že objednávky pokrátíme, aby se dostalo na co nejvíce zájemců.

 

 

Pěstujete celkem pět odrůd meruněk. V čem se liší?

Velkopavlovická a Maďarská, to jsou takové klasické odrůdy, které lidé nejvíce znají. Karola a Leskora jsou rané, těch máme už jen pár stromů. Ale jdou skvěle na odbyt, protože v době, kdy zrají, ještě nikdo moc meruňky nemá. Bergeron je zase pozdní odrůda, dozrává až koncem července.

 

Na co lidé nejčastěji meruňky kupují? Na marmelády, zavařování, přímou konzumaci?

Kromě těch na jídlo si lidé nejvíce kupují meruňky na marmelády. Nepotřebujete jich moc, stačí třeba pět deset kilo. Můžete si hrát s různými příchutěmi. A proces výroby není nějak extra náročný. Je evidentní, že dělání domácích marmelád je poslední dobou velice populární. Co naopak významně ustoupilo, je zavařování. Je to asi i tím, že je ovoce k dostání v obchodech celoročně, a tak kompoty moc nefrčí. To už si lidé spíše ty meruňky a další plodiny nasuší, než by se dělali s hromadou kompotů.

 

Na co používáte meruňky vy v rodině?

Čerstvé k jídlu, do koláčů a buchet, děláme kompoty, marmelády, máme sušené meruňky, ale pálíme si i meruňkovici a děláme si meruňkový likér. Jak vidíte, máme využití mnoha způsoby.

 

Letos už je úroda komplet zamluvená. Kdy se mají případní zájemci hlásit, aby si včas objednali meruňky na příští rok?

Hlásit se mohou kdykoli, ale my toho dopředu moc slíbit nemůžeme. Nevíme, zda část úrody – a případně jak velká – nepomrzne. Mohou přijít kroupy, bouřky, vítr a část plodů opadá. Od poloviny května máme jakž takž představu o tom, jaká bude úroda. Ale dokud nemáte načesané ovoce v košíku, nikdy to není stoprocentní. Proto si od zákazníků bereme čísla a pak je obvoláváme podle toho, jak úroda dozrává.

 

Jak dlouho to pak trvá od načesání k prodeji?

Většinou je to ten samý den, maximálně přes jednu noc. Víme, kdy si kdo pro kolik meruněk přijede, a podle toho je ráno načešeme. Zákazníci tak mají ovoce čerstvé. My se zase snažíme vycházet vstříc jejich možnostem, abychom jim úrodu připravili v době, kdy mají čas na zpracování. Kouzlo je v malém množství. Jakmile bychom se stali velkopěstiteli, neměli bychom čas na tak osobní přístup.

 

Budete své sady ještě rozšiřovat?

Zrovna letos jsme dokoupili menší sad pro přibližně 15 stromků. Momentálně ho čistíme a na podzim tam vysázíme další meruňkové stromy. Stále ale platí, že chceme vše zvládat v rámci rodiny. Nejsme velkopěstitelé.

 

Jak dlouho to trvá, než začnou nové stromy plodit?

Očekáváme, že za nějaké tři čtyři roky budou mít stromy ovoce, ale nijak na to nespěcháme. To se mně osobně na pěstování líbí: že je třeba trpělivost a že to člověka v té uspěchané a rozlétané době usadí a zpomalí. Je to příroda, nic nejde přeskočit, obejít nebo nějak „očůrat“.

 

Chuť podmíněná půdou

Třebenice, kde vaše rodina žije, patří k tradiční zemědělské oblasti Litoměřicka, známé též jako Zahrada Čech. Jakým dalším plodinám se zde daří?

Byl to vždy především ovocnářský kraj. Je tu kvalitní černozem, navíc se sopečným podložím. Poslední dobou přibývá pěstitelů vína. Jen u nás v obci jsou tři nebo čtyři malí vinaři, v nedalekých Třebívlicích je velké vinařství a další jsou v okolí. Zajímavé je, že vztah k pěstování ovoce či vína nacházejí často i mladí lidé. Odejdou někam na školu, pak se vrátí a pustí se do biopěstitelství. Ukazuje se, že příroda má pořád svou přitažlivost a dnes možná větší než dříve. Mimochodem, právě ta půda se projevuje i na specifické chuti.

 

To lze i u meruněk poznat chuťové rozdíly?

No ano, moravská meruňka je jiná než ta ze středohoří. Ty místní mají takovou výraznější chuť. Složení půdy tak ovlivňuje chuť nejen u vína, ale i u ovoce.

 

Byla jste šestnáct let v zastupitelstvu Třebenic, dlouhá léta jste zastávala funkci starostky. Jaké to je, vládnout dvoutisícovému městečku na Litoměřicku?

Jsme ještě dostatečně malá obec na to, abychom se všichni znali. Máme štěstí, že tu lidé dovedou spolupracovat. Je pak jedno, kdo tvoří na radnici koalici a kdo opozici, každý, kdo chce něco dělat, se zapojí.

 

Proč jste v tomto období už nekandidovala?

Je to náročná práce a já už jsem to zdravotně nezvládala. Obec tak od posledních voleb vede minulá místostarostka. Mám teď alespoň více času na rodinu a taky na ty meruňky.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama