Iluzionista Dolejška: Kouzlení je nejpoctivější forma lhaní

Kouzelnické show v Česku pořád nedosahují světové úrovně a bude trvat ještě několik generací, než se to změní, říká kouzelník a iluzionista Pavel Dolejška. Jeho velkým snem je povýšit kouzelnictví na umění a vrátit na divadelní prkna. Kde se kupují kouzla a proč kouzelníky pořád tak fascinuje David Copperfield?

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Za svou kariéru jste údajně nezranil jediného králíka. Jak jste na tom s holuby?

Striktně vzato to holub není, ale hrdlička bílá chechtavá. Jsou totiž jediné čistě bílé, a když popolétnou, jakoby se u toho smějí. Můj rekordman se jmenoval Edward a umřel teď v červenci. Bylo mu osmnáct let, běžně se dožívají osmi. Projel se mnou stovky vystoupení, byl na rukách stovek dětí. Asi mu to šlo k duhu.

 

Na jaká kouzla se zaměřujete?

Vždycky jsem si myslel, že se budu nějak profilovat. Když jsem začínal, chtěl jsem být – podobně jako všichni ostatní – další David Copperfield. Pak ale zjistíte, že tady jsou podmínky na takové velké show úplně jiné. Můj učitel Jan Jedlička, někdejší prezident Českého magického svazu, mi říkal, že se nesmím ničemu bránit a poptávku obecenstva musím pokrýt celou. Ať už jsou to vystoupení pro děti, menší kouzla u stolu na firemním večírku, nebo větší show v divadle.

 

 

Tak to, koneckonců, měl i Copperfield, ne?

Správně. Začínal jako kouzelník pro děti na narozeninových party, prošel si celým tím cyklem, je na něm krásně vidět, že člověk by měl umět všechno. Takže se dotýkám všech oborů, které magie nabízí. A mám samozřejmě triky, ve kterých se pohybuju nejvíc.

 

A ty jsou?

Stand up comedy show – spojení zábavy a kouzlení. Nejčastěji jde o menší pódium, kde mám rekvizity střední formy, nejsou to tedy velké bedny a iluze, ale nejsou to ani karty, prostě něco mezi tím. A tím bavím diváky, to je moje nejoblíbenější parketa. Často se věnuji i mikromagii.

 

Co to je?

Při mikromagii chodím mezi diváky na večírku a něco jim ukazuji – půjčím si třeba prstýnek a nechám ho zmizet, nebo shořet bankovku. Třetí je show pro děti, která má vlastní pravidla, musí být velmi zábavná, pestrá, musí být kontaktní. Spousta kouzelníků to má tak, že přijde, ukáže kouzlo a lidé mají koukat, jak jsou hustí. Já se snažím s nimi aktivně komunikovat, aby to byla zábava.

 

Kouzelný Copperfied

Zmínil jste Copperfielda a to, že Češi nejsou na takové show stavění. Copak my nechceme vidět taková kouzla? Vždyť David Copperfield byl v Česku fenomén.

Byl. Je to zvláštní, ale ten náš malý rybníček strašně trpí postkomunistickým syndromem, kdy lidi mají za to, že jim stačí strašně málo. Nedíváme se, jak to funguje ve světě, bereme to tak, že velké, světové je pro nás nedosažitelné. A že nám stačí to naše malé vystoupení. I generace, která přichází po nás, jede hlavně karty, tam úplně mizí ten wow efekt. Jsem ještě z generace kouzelníků, kteří k zázrakům opravdu potřebují rekvizity.

 

A vy byste dnes chtěl dělat kouzla jako Copperfield?

Copperfield úplně předešel svoji dobu, angažoval třeba lidi z NASA a měl ve svých show věci, které jsme ještě jako lidstvo neznali. Jeho největší projekt v životě bylo zmizení sochy Svobody v New Yorku, to stálo ohromné peníze a musel mu to podpisem povolit i prezident Reagan. To asi není můj cíl. Ale velká kouzla mě strašně lákají a snažím se k nim přibližovat. Bude to však trvat jednu až dvě generace, přičemž my to budeme muset oddřít, abychom ukázali divákům, že se tady můžeme bavit stejně kvalitně jako ve světě. Za našich životů se renesance kouzelnictví asi nezdaří, to bude velká práce pro někoho po nás. Mým snem je vrátit kouzlení na jeviště divadel a do velkých sálů. Časem bych chtěl zkusit Lucernu.

 

Máte nějaké ryze své kouzlo? Řada kouzelníků staví právě na tom – že mají trik, který umí jen a jen oni.

Kouzelníci se strašně rádi předvádí. Jeden nejmenovaný kolega byl na dovolené v Las Vegas, natočil se, jak kouzlí někde na ulici, a napsal, že tam měl exkluzivní vystoupení. To nemám rád. Chci být sám k sobě poctivý, a tím pádem i poctivý k divákům. Protože kouzlení je tou nejpoctivější formou lhaní, jaká může být. Vy divákovi říkáte, že ho budete klamat, a on na to přistupuje. Není to, jako když někomu vědomě lžete a on o tom neví.

 

A nemáte tedy nějaké konkrétní kouzlo, které byste chtěl teď pokořit?

Láká mě hodně kouzel. Rád bych udělal speciální levitaci, kterou dělá jen velmi málo lidí. Je to složitá a sofistikovaná záležitost a také velmi nákladná, vyjde na milion korun. Ale je geniální. Každé kouzlo je potřeba zkoumat, studovat jeho historii, jak to funguje, jak se to dá zlepšit. To mě hrozně baví.

 

V čem je to geniální?

Vezmete z publika jakéhokoli diváka a ten bez jakékoli přípravy levituje. Kouzelník pak ještě velkým kovovým kruhem projede diváka tam a zpátky. Takže máte náhodného diváka, máte důkaz, že není na něčem zavěšený. Vypadá to jako zázrak.

 

Jedna šance oslnit

Kdy jste přišel na to, že chcete kouzlit před publikem?

V devíti letech, když jsem viděl poprvé Davida Copperfielda v televizi. Náhodu byl kousek od místa, kde jsme bydleli, kouzelnický kroužek, kam mě rodiče dovedli. Byl jsem velmi introvertní dítě, které se stydělo mluvit, ale láska ke kouzlům a vedení pana Jedličky dokázaly, že dneska je to úplně opačně.

 

Kolik času vám zabere příprava středně těžkého kouzla?

Měsíce. Jsem perfekcionista, věci dlouho ladím, než je pustím ven, protože šanci oslnit publikum máte jen jednou. Někdy jsou to i roky.

 

Už se vám stalo, že trik nevyšel?

Občas se to stává.

 

Co potom děláte v takové situaci?

Variantu B. Naší výhodou je, že diváci nevědí, co budeme dělat. Vezmu něco do ruky a vy nevíte, jestli to zmizí, přebarví se to, rozdvojí. Když zjistím, že to nefunguje, můžu to zamluvit, udělat něco jiného. Je to hodně o hereckých schopnostech, říká se, že kouzelník je z padesáti procent herec, který na sebe bere roli kouzelníka, což je velká pravda. Je nutné to zamluvit a mít variantu B. Třeba Copperfield je mistr variant B, C a D. Na každé kouzlo má až čtyři založení varianty, aby nikdo nic nepoznal.

 

To trochu vypadá, že má už od začátku problém s variantou A.

Ne, je to obrovský profík. Dokonce dává finanční bonusy tomu členovi svého týmu, který dokáže přijít na nejvíc věcí, které se v daném kouzlu mohou pokazit. Pak si udělají seznam a eliminují tyhle věci a přichází se záložními variantami, a to je geniální.

 

Kouzelníci dvou kategorií

Pro Čechy jsou kouzelníci dvou typů, zmiňovaný David Copperfield a Pavel Kožíšek. Už se tenhle pohled mění?

Myslím si, že ano. V devadesátých letech nic moc nebylo, byl Copperfield a na té vlně se svezl právě Pavel Kožíšek, který byl na správném místě ve správnou dobu. Byl tím, kdo vystupoval v tehdy populárních pořadech jako Novoty a Gogoshow. Pavel Kožíšek je výborný bavič a tam vznikla ta jeho popularita. Televize si toho všimly a neměly potřebu využívat nikoho jiného. Pro dnešní dvacátníky ale už není pojem. Dnes už to není o jedné hvězdě, lidé nemají kult jednoho člověka, rádi si vybírají.

 

Kolik je vás kouzelníků v Česku?

Málo, všichni se známe. Registrovaných je nás kolem čtyř set, což jsou ale i ti, kteří to dělají pro zábavu jednou za čas. Těch, kteří se tím zaobírají seriózněji, je tak třicet. Z větší části se jich tím živí asi deset. A pak je tady těch 5 nejlepších, kteří jsou vyhledávaní na akce.

 

Co kouzelníci a sociální sítě?

Upřímně, tuhle vlnu jsem úplně nechytil. Přesunem kouzelníků z televize na internet se ztrácí exkluzivita. Na internetu si to můžete otevřít hned a během chvíle objevíte všechna kouzla. Chybí tam to natěšení. Navíc hned potom, co zhlédnete kouzlo, si můžete začít googlovat, jak se trik dělá. A často se stane, že odhalení opravdu najdete. Proto na své sociální sítě nikdy nedávám videa celých kouzel, ale jen úryvky. Aby stále pracovala vaše fantazie a lidi to pak táhlo na show.

 

Kde se dneska taková kouzla vůbec získávají?

Nejčastěji na internetu. Můžete si tam koupit kouzlo, jako si jdete koupit parfém nebo mobil. Domů vám ho doveze kurýr se vším všudy. Na sofistikované věci máme kongresy – třeba Magic life ve Vegas, tam jezdil i Copperfield.

 

Pozvánka od Copperfielda

Setkal jste se s ním?

Viděl jsem se s ním v roce 2004 v Praze jako chlapec a velký fanoušek. V době covidu jsme si vyměnili dokonce několik e-mailů, kdy mi napsal, že až budu mít cestu do Vegas, ať se mu ozvu, že by se se mnou rád setkal.

 

Kouzelnictví je showbyznys. Kde končí show a začíná byznys? Musel jste třeba začít dělat něco, co nepovažujete za sobě hodné, ale diváci to milují?

Když jsem začínal, dělal jsem věci, které jsem úplně tak dělat nechtěl. Dnes, když už mám jméno a fungující kariéru, jsem si slíbil, že chci dělat věci, které mě baví. Mám za to, že když to baví mě, bude to bavit i publikum.

 

Jak zajistíte, aby kouzla někdo nevyzradil veřejnosti?

Tomu nejde zabránit. Většina kouzelníků, co to dělá seriózně, skládá a podepisuje slib mlčenlivosti. Ale to není právně závazný dokument, je to jen o morálce konkrétního člověka. Navíc v době internetu je nemožné prozrazení kouzel korigovat. Ale můžeme se spolehnout na to, že lidský mozek nedůležité věci zapomene, takže publikum si to za rok už nebude pamatovat.

 

Stalo se vám, že vás někdo z publika vyloženě zaskočil?

Lidi přichází s teoriemi, některé jsou blíž, některé jsou dál, jiné jsou sci-fi. Například jsem slyšel tři dámy, které řešily, jak jsem roztančil šátek. A jedna přišla s vysvětlením, že to byla ebonitová tyč. Tak to fakt nebyla.

 

Ještě jednou se vraťme ke vztahu Čechů ke kouzlení. Už jste říkal, že máme postkomunistickou mentalitu a myslíme si, že nám stačí málo. Je ještě nějaký důvod, proč Češi nechtějí velká kouzla?

Lidé za to nechtějí platit adekvátní peníze, které si to zaslouží, protože kouzlení je umění. Řada z nich si myslí, že to jsou šátečky, kartičky a kouzelník dostane pár tisíc za to, že tady něco půl hodiny dělal. Neuvědomují si, že to jsou roky tvrdé práce, vymýšlení, příprava na představení, cesta tam a zpátky, uklízení rekvizit. A že jeden efekt na dvě minuty stojí třeba sto, sto padesát tisíc korun a vy jich potřebujete i dvacet na vystoupení, abyste tam něco převedl, takže se tady bavíme v milionových částkách. Tím pádem by si to zasloužilo větší honorář, ale vnímání, že to není umění, tomu brání. Pak ale lidé nemají problém zaplatit větší částky za koncert Michala Davida. Přitom kouzelnictví je sofistikované, je to druhé nejstarší řemeslo na světě historicky dochované v pramenech a je takto degradováno, protože tady byly Ein Kessel Buntes a podobné estrády, kde kouzelník byl jako vata, výplň.

 

Jak je to ve světě?

Ve Francii je kouzelnictví umění, kam lidé chodí na scénické kouzlení jako my do Národního divadla. V Japonsku mají Magic TV, v USA kouzelníci mají kamion a velké rekvizity a plní sály, kde jsou i tisíce diváků. Podobně Německo, tam stojí lístky na kouzelníky Ehrlich Brothers jako na zpěváky, dokonce drží Guinnessův rekord ve velikosti publika, přišlo na ně padesát tisíc lidí. Podobně talentové show ve světě vyhrávají kouzelníci. Tady si z nich dělají porotci legraci a podtrhávají jim nohy. Mentalita v Česku je úplně odlišná. A to nezměníte během chvíle.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama