Kvůli covidu jsem byl měsíc bez basketu, nejdéle z celé NBA

Má za sebou zvláštní sezonu. Byla nahuštěná jako nikdy předtím, nejlepšímu českému basketbalistovi Tomáši Satoranskému ji navíc zkomplikovala karanténa i nákaza koronavirem. Po sezoně se mu narodil syn, a tak zůstal v Americe. Nyní se připojí k národnímu týmu a společně se pokusí o téměř nemožné, získat jediné postupové místo v kvalifikaci na olympijské hry.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak jste po dvou letech spokojený s angažmá v týmu Chicago Bulls? Naplnila se vaše očekávání?

Pokud vezmeme sportovní stránku, tak jsme s týmem dvakrát nepostoupili do play off, to je určitě neúspěch. Moje osobní role v mužstvu byla ale poměrně silná, zhruba taková, jakou jsem očekával při podpisu smlouvy s Bulls. Jiná věc je, že takovéhle potýkání s pandemií a jejími dopady asi nemohl očekávat vůbec nikdo.

 

Strávíte v Chicagu i další rok?

To nezáleží úplně na mně. Ve smlouvě je zakotvena týmová opce, to znamená, že Bulls musejí říct, zda chtějí, abych u nich pokračoval. Zároveň mám smluvně zajištěnou polovinu příjmu pro případ, že by se pro třetí rok spolupráce nepodepsala. Já doufám, že jsem si svými výkony o prodloužení kontraktu řekl. Někdy začátkem srpna by mělo být jasno.

 

Proč se ani letos nepodařilo postoupit do play off?

Klub skládá prakticky nový tým s novou filozofií podle představ trenérů. Pandemie a z ní vyplývající nahuštěný program NBA dramaticky omezily možnost tréninku a přípravy mimo zápasy. To se samozřejmě týkalo všech týmů, ale u mužstva, které se teprve dává dohromady, je to znát více než u těch stabilnějších. Celkově jsem měl ale z poslední sezony mnohem lepší dojem než z té předcházející. Do budoucna má mužstvo na čem stavět.

 

 

Chicago uprostřed sezony získalo z Orlanda Nikolu Vučeviče, jednoho z nejlepších pivotů ligy. Jaký je to spoluhráč?

Spoluhráči z Evropy jsou vždycky fajn, většinou držíme pospolu. Zároveň přišel i Němec Daniel Theis, se kterým jsme se z minula i osobně trochu znali. Nikola je skvělý hráč, málokdo z těch „velkých hochů“ má zároveň takové technické schopnosti a dovednosti jako on. Škoda že jsme uprostřed sezony neměli možnost se jako tým nějak pořádně sehrát, mohlo by to být ještě o poznání lepší.

 

Před rokem také přišel do Chicaga nový kouč Billy Donovan. Co se od jeho příchodu změnilo?

Snaží se do týmu dostat vítěznou mentalitu, což se v Chicagu v posledních letech moc nedařilo. Z mého pohledu je to nejlepší kouč, pod kterým jsem tu zatím hrál. Hodně spolu mluvíme, což mi vyhovuje. Cítím navíc, že na můj názor dá, což nebývá u koučů vždycky pravidlo.

 

 

Mluvil jste o vítězné mentalitě. Kteří hráči by měli být jejími nositeli?

Zach LaVine je tvář celého týmu, letos se dostal poprvé do výběru All Stars. Takže máme i s Nikolou Vučevičem hned dva hráče z výběru hvězd. To nám pomáhá, NBA je postavená na hvězdách. Klub navíc draftoval Patricka Williamse, což podle mě může být velká hvězda budoucnosti. Je vidět, že Bulls stavějí tým, se kterým se nechtějí dostávat do play off jednou za pár let, ale pravidelně.

 

Letos je sezona dlouhá, bude končit pozdě. Řada hráčů pojede ještě i na olympiádu. Mohou mít týmy, které se letos do play off nedostaly a mají mnohem delší volno, v příští sezoně výhodu?

Po té minulé, která také už byla rozbitá koronavirem, a končila dokonce až na podzim, bylo znát, že týmy, které došly až do finále, měly na začátku nové sezony trochu potíže. Celé to je takové divoké. Loňští finalisté měli pauzu dva měsíce, což je extrémně krátké, my jsme zase nehráli sedm měsíců, což taky není normální. (Sezona NBA 2020/2021 začala 22. prosince – pozn. red.) Kalendář byl pak letos extrémně nahuštěný, hrálo se každý druhý den. Je to znát i na množství zranění, která potkávají zejména ty nejlepší a tím pádem nejvytíženější hráče.

 

Ostatní to mají horší

V poslední době si na náročný program stěžoval i „superman“ LeBron James. Jak to vnímáte vy? Byla uplynulá sezona na hraně toho, co dokáže lidské tělo snést?

Já osobně jsem měl díky dlouhé pauze před startem té poslední sezony hodně času na to, abych tělo připravil na takhle náročnou zátěž, a naštěstí se mi zranění vyhnulo. Na druhou stranu jsem si zase vybral smůlu s covidem. Obecně je ale jasné, že takhle se to dlouhodobě provozovat nedá. Nemůžeme si myslet, že se odehraje osmnáct zápasů za měsíc, mezi kterými se navíc cestuje po celé Americe, a na tělech sportovců to nebude znát.

 

Co na to říkají vaši spoluhráči? Je někdo, kdo takhle nabitý program snáší vysloveně špatně?

Mezi sebou jsme si všichni občas postěžovali. Ale zároveň velmi dobře víme, že máme obrovské štěstí, že můžeme dělat sport, který milujeme a který nás živí. Když to srovnáme s tím, co se děje kolem nás, kde lidé ztráceli práci, nebo dokonce umírali, tak jsme velmi pokorní a víme, že naše zátěž není vlastně nic ve srovnání s tím, co se dělo ve společnosti.

 

Nedošlo to už tak daleko, že letošní titul v NBA vyhraje tým, který vydrží nejdéle zdravý?

Každý tým už o někoho přišel, snad s výjimkou Milwaukee. Ti za sebou ale zase mají extrémně náročnou sérii s Brooklynem, ve které poslední tři zápasy odehráli prakticky jen hráči základní pětky, což se na nich může také podepsat. Kdybych se měl vsadit, asi bych nejvíc věřil Phoenixu. Mimo jiné i proto, že dovedou nejlépe rozložit zápasovou zátěž mezi větší počet hráčů.

 

V NBA se už před koronavirem otevřela debata ohledně toho, jak moc ovlivňuje výkony hráčů neustálé cestování mezi zápasy napříč USA. Můžete nám tu každodenní realitu přiblížit?

NBA se snaží dělat přejezdy co nejracionálněji, i tak to ale vyjde někdy tak, že hrajeme takzvané back to back zápasy, tedy dva dny za sebou. Takže třeba dohrajeme před půlnocí v Milwaukee na severu a druhý den večer hrajeme na Floridě v Miami. Večeříme v noci v letadle a na hotel se dostaneme někdy až nad ránem, to pak určitě není spánek, jaký by byl ideální.

 

Máte nějaké triky, jak lépe usnout mezi zápasy? Nebo máte občas problém se spánkovou deprivací?

U mě je to samozřejmě ještě o něco náročnější tím, že jsem měl v sezoně doma malou dcerku. A teď už máme děti dvě. Takže se paradoxně někdy vyspím lépe na cestách než doma. To zná každý rodič.

 

Covidové patálie

V rámci už takhle náročné sezony jste si navíc prošel koronavirem i karanténou. Jak jste se cítil?

Pro mě to bylo hodně frustrující. Nehráli jsme sedm měsíců, byl jsem hodně natěšený a cítil jsem, že mám dobrou formu. Jenže jsem v přípravě seděl pár minut v šatně vedle hráče, kterého nakonec klub ani nepodepsal, který byl pozitivní. Takže jsem hned na úvod šel do karantény, i když jsem nakažený nebyl. Vrátil jsem se zpátky, odehrál tři zápasy a přišla týmová večeře – což zpětně vzato nebyl zrovna nejchytřejší nápad. Ukázalo se, že na ní byl další hráč pozitivní a tam jsme si to předali a měl jsem to hned dva týdny nato. Dohromady jsem byl měsíc bez basketu, to bylo snad vůbec nejdéle ze všech hráčů NBA.

 

 

Kde jste nemoc trávil? Jaký jste měl průběh?

Byl jsem na hotelu, mimo rodinu. Cítil jsem, že je tělo unavené, jak bojuje s tou nemocí. Ale nebylo to výrazně jiné, než je únava, kterou znám ze sportu. Na chvíli jsem ztratil i čich a chuť. První dva zápasy po nemoci jsem se cítil hodně unavený, už když jsem dvakrát přeběhl hřiště. Od třetího čtvrtého zápasu už to šlo.

 

V klíčové fázi sezony jste kvůli koronaviru přišli o hlavní hvězdu Zacha LaVina. Nakolik na to tým doplatil?

Bylo to o to smutnější, že kvůli nám se nikdy žádný zápas neodkládal, zato jsme jich měli odložených asi pět kvůli soupeřům. Pak se nám program nahustil a my v té době přišli o Zacha. Pro mě osobně to bylo také špatné, protože nám souhra funguje, a se Zachem proto nastupuji v základní pětce. Když vypadl, tak jsem i já opustil základní pětku, protože pak je ta úvodní sestava namixovaná jinak.

 

Jaké to bylo, hrát před prázdnými tribunami? V Chicagu to navíc trvalo mnohem déle než třeba v Dallasu…

Nikdo nehraje rád bez diváků. Byli jsme rádi, když jsme viděli aspoň pár tisíc fanoušků v halách soupeřů.

 

Nechal jste se očkovat?

Ano, nechal. Je to asi jediná cesta, jak se s tou pandemií vyrovnat. Tady v Americe je procento naočkovaných vysoké a život se vrátil téměř do normálu.

 

V reprezentaci to funguje

Těšíte se na kvalifikaci na olympijské hry v Kanadě? Jak náročné je po sezoně vyladit formu pro národní tým?

Tento rok je hodně specifický, budu mít jen necelý týden na to, abych ladil formu spolu s reprezentačním týmem. Mám k dispozici všechny potřebné trenéry i hráče, abych mohl trénovat při hře pět na pět, ale je to přece jen jiné. Dva týdny po konci sezony se nám totiž narodil syn, proto jsme neodcestovali do Evropy, zvlášť když jsem věděl, že se bude hrát tady v Kanadě. Připravuji se tedy individuálně, ale neměl by to být problém, v reprezentaci nám funguje souhra i týmová chemie.

 

V čem bude turnaj jiný než úspěšné mistrovství světa v Číně? Na co se můžeme od českého nároďáku těšit?

Doufám, že na dobrý basketbal. Kvalifikace je specifická v tom, že je hodně rychlá a může stačit jeden prohraný zápas a je po všem.

 

Není ten formát, kdy postupuje jen vítěz, až příliš krutý?

Kruté to celkem je. Ale takhle je to nastavené, proto je ta olympiáda tak cenná. My máme navíc tu skupinu snad nejtěžší – Turecko, Řecko, Kanada, ti všichni můžou bez problémů postoupit.

 

Turecko jste na mistrovství porazili, Řecko i přes porážku vyřadili. Myslíte, že vám to budou chtít vrátit a speciálně se na vás připravit?

Tím, že se kvalifikace o rok odložila, tak ta touha po odplatě bude menší. Turecko bude mít sice skoro totožný tým jako tehdy, ale myslím, že v tom rychlém tempu nebude moc čas přemýšlet nad tím, co se stalo před dvěma roky v Číně. Každý tým bude rád, když se dovede zaměřit sám na sebe.

 

V čem je pro vás největší rozdíl mezi tím, když hrajete v NBA a když pak hrajete evropský styl basketu s národním týmem?

Myslím, že moje přednosti více vyniknou v evropském pojetí basketu, které je týmovější. Proto se více rozvinou, když hrajeme v létě s reprezentací. A je to dáno samozřejmě i tím, že v národním týmu mám trochu větší roli a mohu si toho více dovolit. Nikdy jsem ten evropský styl neopustil, to si spíš ještě i po pěti letech zvykám na ten americký.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama