Šéfka Ryoru: Když je krize, chce to do byznysu co nejvíc bušit

Kosmetickou firmu Ryor založila před více než třiceti lety Eva Štěpánková. Potřebovala tehdy uživit malou dceru, a navíc chtěla využít znalostí, které načerpala jako vedoucí výroby v Ústavu lékařské kosmetiky. Ryoru dala všechno, i své zdraví. Teď už českému výrobci kosmetiky šéfuje právě její dcera, Jana Stránská. „Ryor je naše rodinné stříbro,“ říká. „Nikdy nás nenapadlo firmu prodat a nikdy jsme ani nepřizvali investory.“

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Kdy jste se začala o firmu vaší maminky zajímat? Už v dětství?

Firma existuje od mých tří let a opravdu jsem v ní vyrůstala. Zpočátku totiž sídlila v našem rodinném domě. V horním patře byl náš byt a v dolním právě Ryor. Ze začátku to měla být společnost, která uživí třeba šest až osm lidí, ale nějak se to zvrtlo a začala bobtnat. Takže si pamatuju, jak potom prorůstala celým domem, i v ložnici byla kancelář, v obýváku stoly, všude telefonní zásuvky. Jedinou místností, na kterou se nesmělo sáhnout, byl dětský pokojíček. Jinak byly kanceláře všude. V roce 1997 se pak všechno přesunulo do Kyšic u Kladna a v domě, který do té doby pořád hučel, nastalo brutální ticho. Z toho jsem byla hrozně smutná.

 

Kdy jste vy sama začala pronikat přímo do kosmetického byznysu?

To asi až po příchodu do firmy. Jasně, chodila jsem tam nejdřív i na brigády, šla jsem například do výroby nebo jsem přepisovala nějaké složení do databáze a podobně. Ale takové to, že to do sebe úplně nasajete, to přijde až s intenzivnější praxí.

 

 

Takže jste nastoupila kdy?

Přišla jsem v devatenácti letech, tehdy jsem utekla z vysoké školy chemicko-technologické, kde jsem zjistila, že to není úplně škola pro mě. Ještě jsem zvažovala nějaká další studia, ale nakonec jsem zůstala ve firmě s tím, že si udělám dílčí kurzy na marketing a další potřebné věci a budu získávat zkušenosti praxí.

 

A jaký ten nástup do práce byl?

Tehdy pracovalo v Ryoru hodně lidí starších padesáti let, já přišla v devatenácti a byla jsem hodně nebojácná. Takže jsem například začala prosazovat, abychom měli e-shop. Už tehdy, v roce 2009. Všichni říkali: To nepůjde, to nemá smysl. Já na tom ale trvala. Byla jsem takový rozrážeč dveří, který by okamžitě všechno zřídil a předělal, na druhou stranu zkušenější kolegové mě trošku usazovali a říkali, že si věci musím nejdřív fakt promyslet. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Začínala jsem jako asistentka v marketingu a dělala jsem všechno možné.

 

Houževnatost a dřina

Pak jste převzala vedení firmy od své maminky?

Nejdřív jsem se postupně přesouvala na pozicích, byla jsem vedoucí marketingu, pak jsem se stala obchodní ředitelkou. Zásadní byl rok 2017. Moje maminka firmu vždycky vnímala jako své dítě, vybudovala ji, vydupala si ji ze země. Stála za tím neuvěřitelná houževnatost a dřina. Stálo ji to ale zdraví. Jednoho dne se probudila s bolestí zad a následně musela podstoupit operaci páteře. Nejdřív si myslela, že zmizí z práce jen na pár týdnů, jenže v nemocnicích se stal z mamky ležák. Musela se znovu učit chodit, museli jsme ji dát do kupy.

 

Jak se vám to povedlo?

Už to vypadalo hodně špatně, tak jsem si řekla, že si ji vezmu domů. Že jestli se má něco špatného stát, tak ať je to doma. Tam se ale mamka začala hrozně snažit, cvičila, měla fyzioterapeuta. Celá tahle anabáze přitom trvala rok a bylo potřeba, aby firmu někdo řídil. Máme skvělého ředitele, který je jako můj táta, ale někdo tam musí být tím vizionářem, přinášet nápady, co budeme dělat. No a tehdy se stalo, že mamka pochopila, že se firma bez ní nezblázní. Předtím to nechápala, musela vědět o všem. Takže pochopila, že jsme schopní se o firmu postarat, a ona se konečně začala ve svých 73 letech také starat o své zdraví.

 

Teď to máte jak? Pořád na Ryor dohlíží?

Konzultujeme spolu neustále, voláme si každý večer, mamka ale samozřejmě ještě dvakrát denně zavolá, co je nového. Ale ne ve stylu, že by mě chtěla kontrolovat, jen si chce popovídat. Nicméně když jí o něčem reportuju, tak až když je problém vyřešen, protože nemá smysl, aby se něčím trápila. Jak už jsem zmínila, máme ve firmě úžasného pana ředitele, který je tam přes pětadvacet let, mám tam svoji kolegyni a zároveň kamarádku, se kterou děláme komunikaci se zákazníky, teď tam mám i svého manžela, takže jsme opravdu rodinná firma. Já jsem jedináček, ale líbí se mi, jak se říká, že jedináčci mají tu výhodu, že si mohou své sourozence vybrat mezi přáteli. Takže přesně tak jsem to udělala a své blízké mám i ve firmě.

 

Buď silná

Dávala vám maminka nějaké rady?

Třeba „Důvěřuj, ale prověřuj“, to je pro mě hodně důležité. Také vždycky říkala „Co tě nezabije, to tě posílí“. To ale beru hodně s rezervou, vzhledem k tomu, co se jí stalo s páteří. Hodně také zdůrazňovala takovéto „Buď silná“. To mám ale také trochu jinak. Moje mamka je neuvěřitelně tvrdý člověk, kterého život hodně otloukl, já ale taková nejsem, nemám to v povaze. Naopak někdy potřebuju být křehká, vybrečet se, politovat se a nemít jen ostré lokty. Mamka mě rovněž naučila být perfekcionista, kontrolovat věci a dotahovat je. A hlavně být zvídavý člověk, pořád se pídit po tom, jestli by to nešlo udělat ještě líp. Neplácat se po ramenou, že jsme fakt dobří, ale neustále se snažit zlepšovat a poslouchat i kritiku.

 

Vy jste byly s maminkou samy?

Mamka neměla žádné příbuzné a táta, který byl o 20 let mladší než maminka, řekl, že se o dítě starat nechce. Ani ho nenechala zapsat do rodného listu. Takže jsme zůstaly samy dvě. I proto si myslím, že jsme na sebe tolik fixované.

 

Jak ji napadlo založit si kosmetickou firmu? Měla malé dítě...

Mamka tehdy pracovala v Ústavu lékařské kosmetiky, pak ve 43 letech zjistila, že je těhotná, narodila jsem se já. Do toho přišla sametová revoluce, objevila se možnost podnikat a spousta žen si tehdy otevřela kosmetické salony. Jenže neměly s čím pracovat. Tak si mamka řekla, že bude vyrábět vlastní kosmetiku pro kosmetičky, taková ta velká litrová, půllitrová balení. Mezitím neustále přemýšlela, jak nás obě dvě uživí. Nejdřív chtěla jen malou firmu, pak se ale začali ozývat lidé, kteří Ryor používali v salonech, že by chtěli i maloobchodní řadu, aby si mohly zákaznice kosmetiku nosit domů. A tak to vzniklo.

 

Jak se firmě daří teď?

Když pominu věci typu ceny energií a podobně, což teď trápí úplně všechny a nikoho to už ani nebaví řešit, tak se nám daří. Když přichází krize, je opravdu důležité se nestáhnout. Neříkat si Počkám, až to přejde. Naopak je potřeba do toho bušit co nejvíc. My třeba normálně na podzim uvádíme dvě novinky, teď jich máme šestnáct. Je mezi nimi nově i dětská kosmetika.

 

Na tu jsem se právě také chtěla zeptat...

Zrovna dneska (18. října – pozn. red.) ji spouštíme. Pro běžné zákazníky, obchody už ji mají. Takže říkáme, že už nejsme jen rodinná firma, ale i rodinná kosmetika. Plus jsme udělali i řadu svíček a už máme i plán novinek na příští rok. Tím, že jsme rodinná firma střední velikosti, máme osmdesát zaměstnanců, tak mi přijde, že o to víc se musíme snažit.

 

Nedostatek obalů, nedostatek surovin

Co třeba dostupnost látek, které k výrobě kosmetiky potřebujete?

To je opravdu problém. Je nedostatek obalů i surovin. Otázkou je, jestli je to covidem a válkou na Ukrajině, nebo jestli to není jen výmluva, protože co si pamatuju, tak nějaký nedostatek surovin tu byl vždycky. Teď nám například oznámili, že bude končit aktivní látka, kterou máme v depigmentačním krému, takže musíme najít alternativu. Dobře, oznámili nám to včas, nakoupili jsme si zásoby a mezitím máme čas vyvinout si to znovu. Další věcí jsou dávkovače, dříve jejich dodání trvalo 12 týdnů, dnes je to 56 týdnů. Když jsme se tohle dozvěděli, vykoupili jsme po Evropě velkosklady. Ale jak říkám: Buďme rádi, že můžeme vyrábět, nejhorší je, když nemáte z čeho vyrábět.

 

To se vám stalo?

Stává se, že najednou není surovina, na které jsme byli hodně závislí, a když nám to neřeknou předem, nemůžeme se předzásobit. Teď nám například jedna surovina chybí. Na jaře jsme objednali 40 kilo, dodali nám jen polovinu. Pak řekli, že zbytek dodají v září, v září nám řekli, že v listopadu. Ale já už jim nevěřím, takže si mezitím vedeme výzkum jiné suroviny. Nejsme žádná obrovská firma, to, že si dupnem, nikoho nezajímá. Musíme být fakt obratní, jednat rychle, a když jim to trvá, tak ten čas využít na výzkum nějaké jiné suroviny.

 

 

Co komplikace spojené s pandemií covidu-19?

Minulý rok se nám například v jednu chvíli ve výrobě nakazilo strašně moc lidí a zbyly nám na výrobě jen dvě zaměstnankyně. Tak jsem poprosila lidi z kanceláří, jestli by nemohli jít vyrábět, a šlo jich hrozně moc. Neměli jsme ty správné grify, takže co zvládla jedna zkušená paní, na to jsme byli tři, ale bylo to super. Teambuilding jak blázen.

 

Museli jste zdražovat?

Ano, za poslední rok dvakrát, to se nám nikdy nestalo. Vždycky jsme zdražovali jednou za dva tři roky. Teď jsme museli zdražit v lednu a v září. Pokaždé o 10 procent. Zákazníkům jsme to řekli v předstihu, aby se třeba předzásobili. Jasně, že část lidí to mrzí, ale strašně moc zákazníků nám naopak napsalo: Pořád nechápeme, že jste tak levní, i kdybyste zdražili o 100 procent, tak za tu kvalitu je to výborné. A to nás vždycky hrozně potěší.

 

O co mají Češi největší zájem?

To je různé. Liší se to v kamenných prodejnách a na e-shopu. V kamenných prodejnách to jsou tradičnější produkty, například výživné krémy, které máme skoro 30 let. Online se prodává hodně kosmetika vhodná na akné nebo například zpomalovač růstu chloupků, takové ty speciálky. Ono pak také záleží na tom, jestli je to značková prodejna, nebo běžná prodejna, kde se musíte sama obsloužit. Na značkové prodejně to už máte spojené s určitým zážitkem, věci si můžete vyzkoušet, ovonět, zjistit, jakou mají texturu. Navíc jsme se rozhodli, že na značkových prodejnách budeme mít i hodně doplňkového prodeje, české šperkaře, ale i další české firmy, kabelky Dara bags, papírnictví MANKAI Paper, ale i české plyšáky. Uvidíme, jak se to bude líbit.

 

Mají Češi rádi určité vůně?

Naše nejprodávanější řada má takovou lehce pánskou vůni, vybrala ji moje maminka, která nemá ráda sladké vůně. Takže ani v Ryor produktech jich moc nenajdete. Na příští rok chystáme i vlastní parfém, na to jsem také zvědavá. Ale to je přesně výrobek, na který bych si netroufla, kdybychom nerozvíjeli naše vlastní prodejny. Ono kolikrát vůbec nezáleží na tom, jak daná prodejna vypadá, ale na personálu. A když si děláme vlastní značkové prodejny, tak si zaměstnance můžeme sami vychovat.

 

Když se vrátím zpátky k firmě obecně, nikdy vás ani maminku nenapadlo ji prodat?

Ne. Ne že bychom nebyly oslovovány, ať už kvůli odprodeji, nebo investory, ale ne. Firma je pro nás rodinným stříbrem. Radši si to vydřeme sami. Není dobré, když nad tím nemáte kontrolu nebo když vám do toho někdo kecá. Takže ne. Na to máme firmu moc rády.

 

Autorka je redaktorkou ČTK

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement