Loni skončila spousta kluků, mě ale závodění pořád baví

14. ledna 2022

Profimedia.cz

Namožené koleno, covid, zánět ve střevě, srdeční arytmie. Jeden z nejlepších českých silničních cyklistů Zdeněk Štybar překonal za poslední dva roky spoustu překážek. Vždycky se ale dokázal zvednout a loni v září skončil sedmý na mistrovství světa, což byl druhý nejlepší výsledek v historii české cyklistiky. My jsme ho zastihli těsně před Vánoci ve španělském Calpe na soustředění s jeho týmem Quick-Step–Alpha Vinyl.

Nedávno oznámili konec kariéry jedni z nejlepších českých silničních cyklistů Roman Kreuziger a Petr Vakoč, se kterými jste v posledních letech společně jezdil. Není to konec jedné éry? Jak jste konec jejich kariéry vnímal?

Myslím, že to je každého věc, kdy chce kariéru ukončit. Ale v případě Petra Vakoče to bylo určitě odvážné, že se takto rozhodl a ukončil kariéru v momentě, kdy to ještě nikdo nečekal. Bylo to určitě těžké rozhodnutí, ale šel si za tím. To samé u Romana. I když Roman už měl možná i jinou nabídku a mohlo ho lákat vyzkoušet si novou kariéru (Kreuziger se stal sportovním ředitelem týmu Bahrain Victorious – pozn. red.). Já ještě takové vyhlídky nemám, mám před sebou sezonu, mám smlouvu na jeden rok, takže uvidíme, co se bude dít.

Vy jste o konci kariéry tedy ještě nepřemýšlel?

Ani ne. Možná občas, třeba právě když letos skončila spousta kluků v mým věku. Ale ještě se úplně necítím na to, že bych chtěl končit. Možná je to i tím, že jsem se silniční cyklistikou začal vlastně až v roce 2013. To byla moje první sezona kompletně na silnici, takže ještě to není tak, že bych byl z cyklistiky unavený, nebo že by mě to nebavilo. Naopak. Mám to pořád rád, baví mě závodit, jsem ve skvělém týmu, takže jsem pořád namotivovaný na to, abych podával dobré výkony. Navíc máme v týmu spoustu nových kluků, které ty starší tlačí k dobrým výkonům, takže zatím nemám v plánu ukončit kariéru.

Letošní rok byl pro vás velmi náročný a dá se říct i smolný, doprovázely vás totiž zdravotní problémy. Když jste se na jaře dostával do formy, objevila se u vás dokonce srdeční arytmie a musel jste na operaci. Sám jste k tomu v jednom z rozhovorů řekl: „Byl to těžký rok, musel jsem začít znovu od nuly.“ Jak jste to všechno prožíval?

Rok to byl hodně náročný. Začalo to už předloni v létě na Tour de France, kam jsem sice odcestoval, ale hned druhý den jsem s namoženým kolenem letěl zase zpátky z Nice do Prahy. To byl takový první úder do hlavy, který jsem vůbec nepotřeboval. Pak mi hrozně dlouho trvalo, než jsem se dostal zpátky do formy. A když jsem se po pár měsících, na konci sezony, začal cítit dobře, tak jsem dostal covid, takže jsem začínal znovu. Pak přišel ještě zánět ve střevě, další věc, která mě zpomalila.

Pak už to bylo lepší?

Zlepšilo se to. Na Harelbeke (jednodenní závod v Belgii dlouhý přes 200 km – pozn. red.) jsem měl jednu ze svých nejlepších forem v životě a cítil jsem, že bych možná mohl bojovat i o vítězství na závodě okolo Flander, což je můj vysněný závod. Jenže tehdy jsem dostal tu arytmii. Takže operace a všechno budovat od znovu. Ale povedlo se. A loni v září na mistrovství světa jsem mohl bojovat s těmi nejlepšími (Štybar skončil sedmý – pozn. red.). Takže takové nahoru dolů celý uplynulý rok. Bylo to hlavně psychicky náročné.

Mít před sebou nějaký cíl

Jak se vám vždycky podařilo dostat se zase nahoru?

Možná to bylo i tím, že se dařilo týmu, takže jsem chtěl být co nejrychleji zase zpátky v dobré formě a minimálně klukům pomoct, nebo se sám pokusit o nějaký dobrý výsledek. Vždycky jsem měl před sebou nějaký cíl. V průběhu loňského léta to byla olympiáda, která mi hrozně pomohla. Měl jsem obrovskou motivaci dostat se tam v dobré formě. Pak mě čekala Vuelta, kde jsem zase chtěl pomoci Fabiovi Jakobsenovi (nizozemský cyklista, kolega ze stáje Deceuninck-Quick Step – pozn. red.), aby vyhrál minimálně jednu etapu. A vlastně ta Vuelta byl pro mě odrazový můstek na mistrovství světa a na Paříž–Roubaix. Všechno to nějak do sebe zapadlo. Musím ale říct, že bylo opravdu náročné neustále hledat nějakou motivaci, když mě pokaždé něco srazilo na dno.

Máte něco speciálního, co vám pomáhá? Co vás drží nad vodou? Nějaký fígl, trik?

Podpořte Reportér sdílením článku