Vinařství pod největším útesem ve Francii orá s koňmi a je pouze bio

Vinařství Le Clos Sainte Magdeleine se rozkládá na terasách pod Cap Canaille, nejvyšším mořským útesem ve Francii, v jižní oblasti Provence. Proto má i jeden z nejkrásnějších výhledů. Podle majitele, Jonathana Sacka, se moře odráží i v chuti vína. Nyní má však s vodou starosti, je málo srážek a vinaři tak cítí dopady klimatických změn.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Keře na vinících už jsou holé. Jak je to dlouho, co skončila letošní sklizeň?

Sklizeň letos začala 31. srpna a teď máme asi tři týdny po jejím konci.

 

Je čas sklizně stále stejný, anebo se posunuje do dřívějšího období?

Změnilo se to před pár lety. Obvykle jsme začínali sklizeň v půlce září, ale posledních deset let začínáme někdy mezi sklonkem srpna a září. Je to kvůli většímu horku a změně klimatu.

 

Jaký byl pro víno letošní rok?

Tento rok byl velmi dobrý, hlavně díky tomu, jaké jsme měli počasí. Většina regionů ve Francii měla velmi chladné počasí, což je neobvyklé, hodně pršelo… Ovšem kromě Provence. My jsme měli velmi suché podnebí, šedesát procent srážek oproti průměru, což je hodně málo. Produkce byla tím pádem nižší, ale kvalita perfektní. Jsme šťastní s tím, co máme. Ovšem dělá nám starosti sucho.

 

To je váš hlavní problém?

Ano, nedostatek vody je to, co nás nejvíce trápí. Máme sušší zimy, i jara jsou teplejší. Loni i tento rok byl únor a březen velmi slunečný, krásný. V květnu pršelo, ale když keře kvetou, tak to není nejlepší.

 

 

Jak nedostatek vody řešíte?

Na vinicích máme zavlažovací systém. Nyní bereme zde, v oblasti kolem Marseille, vodu z francouzských Alp. Máme přímý kanál, který přivádí vodu z Alp pro město a okolí. Takže nyní máme dost, můžeme zavlažovat. Pokud ale město poroste, bude zde více lidí, možná jednoho dne budeme mít méně vody a budeme muset najít jiné řešení. Takže zavlažování je jen střednědobé řešení pro problém s vodou. Z dlouhodobého hlediska musíme přemýšlet nad odrůdami, které zde pěstujeme.

 

Jste předseda Asociace místních vinařů, řešíte dopady klimatické změny i tam?

Ne, ale mluvíme o tom, aby lidé pochopili, že je to velká věc a do budoucnosti pro ni musíme najít řešení. Nyní jsou výroba a výnosy stále fajn, nemáme tolik problémů kromě toho, že máme méně deště než jindy. Ale v budoucnosti budou tyto věci velmi důležité. Na druhou stranu, my tady ve vesnici neuděláme tolik, odpověď musí být globální. Když Čína nechce jet do Glasgow (zde se koná Konference OSN o změně klimatu, pozn. aut.), co my můžeme dělat.

 

Vaše rodina tento rok slaví ve vinařství sto let, vinice tu ale byly už předtím…

Vinařství samotné je starší a bylo založeno v polovině 19. století. Všechna vinařství v Cassis byly farmy a dělaly nejen víno, ale také olivový olej, ovoce a zeleninu. Všichni zde žili a jedli, co vyprodukovali. Po tak zvané fyloxéra krizi na přelomu 19. a 20. století (vinice tehdy napadla mšička révová a zničila podle odhadů dvě třetiny evropských vinic – pozn. aut.) byly všechny vinohrady v Cassis zničeny a jednotliví hospodáři na začátku století znovu vysadili všechny vinice. A začali se hodně specializovat jen na víno.

 

Ve vašem regionu Cassis se pěstují hlavně bílá vína, zatímco pro celou Provence jsou typická růžová, proč?

Půda, kterou zde máme, blízkost moře, terasy, kde víno pěstujeme, to vše je velmi zajímavé pro produkci bílých vín a v rámci Provence jsou opravdu unikátní.

 

Bílé víno se zde pěstovalo vždy?

Už kdysi se zde pěstovalo, ale byla to sladká vína, muškáty, a to už od 16. století. Lidé tehdy jedli málo a mít cukr v pití bylo velmi zajímavé a potřebné. Teprve po fyloxéra krizi zde byly vysazeny odrůdy suchých vín. Muškáty přišly pravděpodobně z Itálie a přinesla je rodina zvaná Albizzi. Žili ve Florencii, ale byli vypuzeni a přišli sem. V Cassis mají stále vinařství.

 

 

V regionu Cassis je 85 procent vinařství registrováno jako bio, to je hodně vysoký podíl. Proč jste se tak rozhodli, je to kvůli klimatu anebo proto, že to je populární?

Pravděpodobně oboje. Počínaje mou generací je větší zájem o bio produkci. Je nás tu deset vinařství, z toho devět dělá organická vína, jedno dosud ne. Ale budou dělat brzy, také nepoužívají pesticidy, jen nemají certifikaci na bio vína. Důvod pro bio je, že zde máme národní park Calanques, což je velmi unikátní kus země u moře, 25 kilometrů dlouhý, žádné silnice, domy, nic. To je u Středozemního moře velmi výjimečné. Je to hodně chráněná oblast a Cassis a vinice jsou blízko. Takže když byl v roce 2012 vytvořen park, většina vinařů se rozhodla stát bio.

 

Bylo těžké přeměnit se na bio vinařství?

Ani ne. Jediná věc, kterou jsme museli odstranit, byly určité pesticidy, a i bez nich ochránit víno před chorobami a plísněmi. Proto musíme být více na poli a více víno ošetřovat, ne pesticidy, ale s prvky jako síra a měď, které jsou dovolené. Musíme vína takto léčit, protože jinak by propukly nemoci. Jedině tak můžeme dělat organické víno.

 

V Česku se bio víno a vůbec bio ještě tolik nechytlo…

Ale bude to, velmi brzy. Lidé ve velkých městech mají více peněz a chtějí se starat o své zdraví a zdraví dětí, proto začínají kupovat bio. Takto to bude postupně i v České republice.

 

Je dražší produkovat organické víno? V obchodech bývá za vyšší ceny než to běžné…

Je to trochu dražší, protože musíte být více na poli, dělat více ruční práce. Třeba používáme i koně, a to je dražší. Na druhou stranu můžeme prodávat tato vína za cenu o deset patnáct procent vyšší, takže jsme více méně v rovnováze.

 

Zmínil jste koně, ty používáte posledních pár let. Jaké to má výhody?

Máme oboje, traktory i koně. Když používáme koně, tak je výhoda, že tak nerozmašírují, neudusají půdu jako těžký stroj. Můžeme se také dostat blíže k samotnému keři vína.

 

Jaké byly dopady pandemie na váš byznys, zejména v loňském roce?

Nebylo to dobré, většina našich klientů jsou restaurace a vinotéky. Restaurace byly zavřené, některé vinné obchody byly otevřené jen pro nákup klikni a vyzvedni, nefungovaly jako obvykle. Dopady v roce 2020 byly citelné. Letos to bylo méně obtížné, ale stále to nebyl snadný rok. Až poslední tři měsíce vypadají, že je to podobné, jako to bývalo. Rok 2022 proto snad bude dobrý, nebojíme se už tolik jako dříve.

 

Prodávali jste za pandemie skrze e-shop?

Předtím jsme ho neměli, ale loni jsme s ním začali. Měli jsme docela dobré prodeje přes internet, našli jsme cestu, i když malou, jak prodat naše víno.

 

Kolik ve vašem vinařství pracuje lidí a jak jste velcí?

Je tu pět lidí a já. Na sezonu máme další lidi, během sklizně zde bývá patnáct lidí. Jsme malý vinohrad, malá firma. Ročně děláme sto tisíc lahví vína a prodáváme víno hlavně ve Francii. Šedesát procent produkce prodáme tady. Čtyřicet procent vyvezeme, hlavně do USA, Velké Británie a do Japonska. Můj otec začal pracovat s těmito trhy a já jsem v tom pokračoval.

 

Vyvážíte do Česka?

Ano, spolupracujeme s českou společností Domaine a pán z ní miluje Cassis. Rád přijíždí, párkrát jsme se setkali.

 

Vy jste ve vašem vinařství už třetí generace. Jak se to zpravidla odehrává, přebírají vinařství děti, anebo se hledají manažeři zvenčí?

Mladí lidé většinou mají zájem vinařství provozovat. Když v tom vyrůstají, více méně vědí, o co jde a jak to dělat. Je to přirozené. Mohou studovat, samozřejmě. Ve Francii je spousta možností, kde studovat o víně, na univerzitách, na soukromých školách. Někdy nemají zájem, to je život, a pak je nutné nabrat manažera. Když máte značku a velkou společnost, můžete mít prodejce, ředitele, CEO, je to otázka velikosti. Ale pro většinu vinařství, aspoň co vím, je tradiční cesta, že vinařství přebírají děti.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama