Skupují přebytky a levně je prodávají. Jsme byznys do krize, říká šéf

Michal Štádler a jeho společník Martin Fořt skupují neprodané zásoby z obchodních řetězců a od dalších prodejců po celé Evropě. Pět set kusů hrnečků, sto ponožek, tisíc misek, dva tisíce pracích prášků, to vše a další tisíce věcí na kraji Prahy ve velkém skladu přetřídí a prodávají dále. S příchodem podzimu a horší ekonomické situace očekávají, že jim přibude práce a zboží, které bude obchodům zbývat jako neprodané.

Co všechno skupujete? Jsou nějaké druhy zboží, kterým se vyhýbáte?

Měli bychom být schopni vykoupit téměř cokoli a následně si s tím umět poradit. Úplně vše ale nikdy zpracovat nebudeme umět. Zákazníci nám třeba nabízejí košík hub, a ten prodávat nedovedeme. Jsou určité velmi specializované věci, které neumíme, stejně tak jako tři svetry. Prodávané množství zboží by mělo být rozumně velké, ale naše přidaná hodnota je v tom, že může být jakkoli různorodé, od fantastického zboží po velmi obyčejné.

 

Vykupujete i potraviny?

Ano, ale ne prošlé potraviny. Spíše se je snažíme držet jako doplňkový sortiment pro prodejny. Na druhou stranu je to něco, co se může i v Evropě objevit. To, že se ekonomika řítí do temnějšího období, je pro nás obrovská příležitost nakoupit úplně nové zbylé zásoby za úplně jiné peníze. Kvůli tomu musíme být schopni dělat i jídlo.

 

Už nyní vidíte, že je neprodaného zboží z obchodů či neprosperujících firem více?

Zatím to moc necítíme. Čekali jsme, že to bude vidět rychleji. Obchody ještě moc nezavírají, nekrachují. Zatím totiž stále jako podnikatelé dostáváme nějakou formu podpory. Na začátku nám někdo platil mzdy, protože jsme měli zavřené prodejny, nyní nám stát proplácí významnou část nájmu za duben až červen a k tomu jsme dostali slevu od pronajímatelů. Nemusíme platit určitou část sociálního a zdravotního pojištění. To nám pomáhá. Ale problém, který dříve či později nastane, se jen oddaluje.

 

Takže se chystáte, že na podzim bude hůře?

Chystáme. Vidíme, že ani tržby našich prodejen nebudou tak optimistické, jak jsme si mysleli. Budou stále dobré v poměru k tomu, jak jsou na tom tržby v okolních obchodech. Ale ulice i obchody jsou prázdnější, lidé se více bojí, je to znát. Teď se obchodníci reálně vracejí do práce, aby zjistili rozsahy škod a rozhodli se, co s tím budou dělat. Třeba jestli zboží na jarní sezonu, které nemohli prodat, posunou na další jaro, protože stejně nebudou mít peníze na další jarní sezonu.

 

Takže i vaše obchody s levným zbožím cítí útlum, menší počet zákazníků a nižší tržby?

Ano, ale máme výhodu, protože naše jediná konkurenční výhoda je cena. To je pro zákazníky důležitý faktor. Naše zákaznická skupina jde napříč všemi sociálními skupinami a u řady z nich se platové podmínky nezměnily. Stát nesáhl na peníze důchodcům, státním zaměstnancům. Nízkopříjmová skupina zaměstnanců zatím o práci moc nepřišla. Máme i podstatnou středně příjmovou skupinu zákazníků, která ráda dělá dobré obchody a ta zatím peníze také má. Naše cena je tak agresivně nízká, že si mohou u nás dovolit nakupovat. To lidi baví a bavit bude. Na tom budeme stále stavět.

 

Je váš byznys optimální pro krizové období?

Ano, jen mě nikdy nenapadlo, že mně do toho někdo vypne dvanáct obchodů, což vás ohrozí, ať chcete nebo ne. A k tomu nám vypadne skoro sto procent zakázek do konce roku u dalšího byznysu: spotřebitelských soutěží. Nejistota na trhu je a bude. Doba je zvláštní, ale pevně věřím, že na druhé straně vyjdeme silnější.

 

 

Otevíráte i v této situaci nové obchody?

Před měsícem a půl jsme otevřeli novou prodejnu v centru Hradce Králové, za týden otevíráme v Příbrami. Za další měsíc Plzeň a do konce roku bychom rádi ještě jednu. Snažíme se velmi intenzivně otevírat nové prodejny, jako by se nic nedělo. Ale úplně stejně budeme chtít zrevidovat prodejny, které nám nefungují. Možná některé zavřeme. Minimálně budeme muset vyjednat nové podmínky s pronajímateli. Doba se změnila. A úplně stejně si můžeme dovolit dojednat jiné podmínky se zaměstnanci. Trh se trošku otočil. Od doby, kdy jsem byl rád, že jsem někoho našel do stavu, že si můžu i vybrat.

 

 

Část lidí jste i propustili?

Já jsem tvrdý zastánce toho, že tenhle typ krize vás naučí být i v něčem jiný, a to dlouhodobě. My jsme několik lidí propustili, ty s malou přidanou hodnotou. Zjistili jsme, že si tu práci buď uděláme sami, nebo ji nahradíme nějakým procesem a budeme efektivnější. Naučili jsme se věci jinak řídit, věnujeme tomu více času, ale je to správně. Když část lidí propustíte, firma se zjednoduší. Ale šlo jen o pět šest lidí, dohromady je nás zhruba pětačtyřicet. Na každý obchod musíme mít dvě prodavačky, méně nejde.

 

Když zboží skoupíte a snažíte se prodat, zbývá vám na konci také ještě něco a co s ním děláte?

Nám skoro nic nezbývá. Naše výhoda je v tom, že máme několik prodejních kanálů. Hodně věcí si umíme zrecyklovat sami. Nám se vrátí zboží z řetězců a dáme ho do našich obchodů. Když se nám nehodí něco na prodejny, dáme to na e-shop. Z e-shopu nám přijdou zpět vratky zboží, pošleme je na prodejny. Když se nám z prodejen vrátí neprodané zboží, jde na sklad a pak ho ještě jednou systémem proženeme. Znovu zlevníme, jinak připravíme a většinu znovu prodáme. Když se to nepodaří, rozdáme to za korunu anebo za jinou směšnou částku. U některých věcí máme připravenou formu ekologické likvidace, třeba když mám nefunkční rychlovarnou konvici, která nejde opravit. Máme i kanály, kdy prodáváme nějaké zboží do Afriky či Asie, ale to jsou věci typově či módně úplně mimo. Na části zboží nebudeme vydělávat, musíme se ho jen rozumně zbavit.

 

Dá se na základě vašich zkušeností odhadnout, kolik toho obchodním řetězcům zbývá?

Je to velmi individuální. Jsou řetězce, které umí skoro vše prodat, „zrecyklovat“ více méně samy. Udělají slevy, svezou zboží na sklad, znovu rozdělí, pošlou do výprodeje. Některé jsou nastaveny, že se jim takový typ činnosti nevyplatí, raději svezou vše neprodané na jedno místo, udělají aukci a prodají nám či někomu jinému. Když my děláme nějakou promoakci jako dodavatel pro obchodní řetězec, tak úspěšná akce je ta, kde řetězec prodá za čtrnáct dní 70 procent nakoupeného objemu. Pak má dalších čtrnáct dní na doprodání třeba v nějaké slevě. Takže myslím, že většinou prodá v průměru kolem 90 až 95 procent zboží.

 

Když se vrátím na váš profesní začátek, pracoval jste přes deset let v Tescu. Jaké zkušenosti jste si odtamtud odnesl?

Nastoupil jsem tam na první práci po škole, byla to pro mě obrovská retailová škola. V Tescu se, alespoň tehdy, podle hodnot, které nastavil anglický management, vše točilo kolem zákazníka. Já jsem dělal jak marketing, tak nákup, staral se o velké projekty jako Clubcard, mohl jsem pracovat i v Anglii a být v českém i slovenském představenstvu. Jediná negativní zkušenost byla, že se na konci mého období vyměnil management, a ten nový pohřbíval hodnoty toho původního. Spíše než na zákazníka se začalo dívat na náklady a profit. Ničily se tím správné hodnoty, které firma měla. Odešel jsem a nebyl jsem jediný. Ale šlo o obrovskou zkušenost, skupina lidí i práce byla fantastická.

 

Proč jste se pak pustil do vlastního podnikání?

Vždy mě to k tomu táhlo. Neměl jsem nouzi, byl jsem dobře placený manažer a věděl jsem, že jdu do větší nejistoty a do nižšího příjmu. Ale přestalo mi dělat dobře zkoušet někoho přemlouvat, abych mu směl vydělat peníze. Raději jsem chtěl zkusit vydělat peníze sobě. Přišlo mi zajímavé zkombinovat risk a zisk a najednou. Měl jsem v té době hroznou spoustu nápadů, tak jsem toho rozjel hodně najednou, postupně jsem nějaké věci utlumil nebo z nich odešel.

 

V té poslední etapě, kdy jste se dal dohromady se svým nynějším společníkem Martinem Fořtem, který dříve působil v Aholdu, jste se už vždy točili kolem neprodaného zboží v obchodech. Co vás k tomu přivedlo?

Mě v principu vždy bavily dvě věci, obchod a marketing. Přišlo mi zajímavé je zkombinovat dohromady. Nejprve jsme s Martinem Fořtem zkoušeli prodávat levné zboží z kontejnerů na místech, kde to zákazník úplně nečekal. Tím jsme se začali motat kolem likvidování přebytků. Pak jsme s tím skončili, ale před zhruba pěti lety jsme se k tomu vrátili zpátky. Zařadili jsme tyto projekty pod hlavičku „Neplýtvání“. Má to i větší sociální a ekologický rozměr, a to nás na tom baví. Ze začátku byl obchod postaven na tom skoupit někde zbylé zásoby a prodat je jinému obchodníkovi. Ale pak nám přišlo logičtější vytvořit si vlastní prodejní síť. Chybí nám jediný střípek v celé mozaice, a to, že bychom byli schopni věci i opravovat a dávat jim druhý život.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama