Děti milují diskusi, jen se na to často zapomíná

Proč jsou nutné otázky pod čarou? Myslíte, že dnešní děti nerozumí textu?

Nejde o to, že by nerozuměly, spíš vycházíme z toho, že milují diskusi. Každé dítě má nesmírně rádo, když si s ním dospělí povídají. Jenže v současném stále rychlejším světě na to mnohdy není ani čas, ani nálada a často se na to zapomíná. Když tak otázky připravíte ke každé stránce, už je má rodič předpřipravené a nemusí nic vymýšlet. Kromě toho se pandemie a lockdown výrazně podepsaly na komunikačních schopnostech a jazykovém vývoji dětí. Problémy začaly mít často i ty, které byly do té doby bezproblémové. Rodiče však museli pracovat z domu a s dětmi netrávili mnoho aktivního času, školy byly navíc z velké většiny zavřené.

Jedna věc je diskuse a procvičování, ale není právě v tom zrychleném světě vlastně jedno, jestli děti zrovna dnes večer vnímají text? Nestačí, že slyší klidný hlas rodiče a odpočívají?

I to je jednoznačně potřeba. Proto jsme také všechny naše otázky nechali pod čarou a rodiče, nebo i děti, když už umí číst, se sami mohou rozhodnout, jestli se jimi zabývat, nebo ne. Klidně si mohou přečíst jen příběh o ježkovi Bodlinkovi, který se narodil s jednou nožičkou kratší a vydal se do světa hledat kamarády.

Jak jste ty otázky tvořila? Mají nějaký cíl?

Jsou tam vlastně dva druhy otázek. Protože je kniha určena pro děti od čtyř do zhruba devíti let, otázky jsme logicky oddělili podle věku. Ty na levých stránkách se věnují faktům – co se na stránce dělo, co ten který hrdina udělal. Otázky na pravých stránkách jsou pak určené spíše pro starší, jdou více do hloubky a zabývají se například přátelstvím, hodnotami a pocity.

Jakou roli při jejich tvorbě hrál váš manžel, který je dětským psychologem?

Otázky byly jeho nápadem. Ty psychologické na pravých stránkách tvořil právě on. Zabývá se totiž takzvanou educational psychology. Je tu odborníkem, zaměstnává 75 psychologů a asistentů, kteří docházejí do škol. Tady není psycholog součástí školy, takže pokud o jeho služby škola stojí nebo je potřebuje, sjedná si servis. Každý z psychologů tak dochází do několika škol, kde má k ruce asistenty a v přesně daném rozvrhu pracuje jak s žáky, tak i s učiteli a ředitelem. Není to tak, že by jen řešil problémy, které nastanou, ale pomáhá také zlepšovat prostředí ve škole nebo například vytvářet vyučovací plány pro žáky se specifickými potřebami. Pamatuji, když končil lockdown, tak měl John stovky lidí – ředitele škol a šéfy akademických řetězců škol online a trénoval je na úplně nové problémy, které nastanou, až se děti po takové odmlce vrátí zpět do lavic.

Hodnoty a pocity

A co za těmi otázkami stojí? S jakými situacemi například mohou dětem pomoct?

Jsou to obvykle otázky, které se týkají hodnot a pocitů. Například jak se určitý hrdina cítil v situaci, ve které se v příběhu ocitl. Jestli se ta která postava chová fér. Jestli je možné, aby daná postava, respektive člověk své chování změnil. Jestli bylo dobře, že ježek Bodlinka pomohl lišákovi, i když ho předtím zklamal. Když o nich začnete diskutovat a jdete do hloubky, často ukážou, jak vaše dítě přemýšlí, a odkrývají v tom malém človíčkovi věci, o kterých jste ani nevěděla, že tam už jsou, nebo se vyvíjí. Co mám zpětnou vazbu od rodičů, tak jim to často dítě ukazuje v úplně jiném světle, než jak ho doposud znali. A dítěti to pomáhá porozumět sám sobě. Pomáhá mu to zjistit, jakým člověkem se chce stát.

Mají rodiče odpovědi dětí korigovat? Existuje nějaká „správná“ odpověď?