Lifehackerem může být každý. Stačí chuť na sobě experimentovat

Nosí prsten na měření srdečního tepu, spí s čelenkou monitorující mozek a pod prostěradlem má pás na kontrolu dechu. Spánek je přitom jen jednou z mnoha oblastí, které si nakladatel Tomáš Baránek „hackuje“ - ladí a vylepšuje pomocí sebeměření a sebepozorování. Nyní se jeho společnost Jan Melvil Publishing chystá zaměřit na úplně novou oblast: práci s informacemi získanými z knih. Podtrhávat si prý totiž rozhodně nestačí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Lifehacking označuje snahu inovátorsky, pomocí experimentů na sobě, zlepšit různé oblasti svého života, například nakládání s časem, paměť, pracovní výkon. Biohacking se zaměřuje na zdravotní aspekty a pokroky sleduje pomocí technologií měřících různé biomarkery (REM fázi spánku, tepovou frekvenci apod.). Kořeny vedou do komunity ajťáků v Silicon Valley, kteří hledali nové způsoby, jak v ostré konkurenci zvýšit vlastní pracovní produktivitu. Lifehackerský jazyk se proto hemží anglicismy. Místo lifehack ale můžeme říkat hezky česky fígl nebo zlepšovák.

 

 

Objevil jste nějaký zlepšovák pro život v lockdownu?

Osvědčily se mi domácí stroje na cvičení. Běhací pás měl na zlepšení mého spánku mnohem větší vliv než všechna ostatní opatření, protože se člověk fyzicky unaví.

 

A proč si nejdete zaběhat ven?

To udělám rád za předpokladu, že je vzduch čistý – což bohužel u nás po většinu roku není. Sledujeme tento údaj doma na přístroji AirVisual. Když vidím, že ukazuje hodnotu 154, což je znečištění vzduchu skoro jako v Pekingu, běhám uvnitř. Sport a dlouhý pobyt venku za špatných smogových podmínek vám ubližuje. Před vyběhnutím proto doporučuju vždy aspoň zkontrolovat web Českého hydrometeorologického ústavu. Když jde hodnota v záložce čistota vzduchu do červené či fialové, je lepší zůstat doma. Pokud žijete v místě se zhoršenou čistotou ovzduší, můžete si pomoci kvalitními čističkami vzduchu.

 

Dodejme, že bydlíte v Brně.

Ano, to je bohužel jedno z nejznečištěnějších měst v Evropě. Lidé si často myslí, že když žijí mimo centrum, třeba někde u lesní cesty nebo parku, je tam vzduch výrazně čistší. Absolutně ne. Zplodiny všeho druhu se snadno šíří po celém městě. Myslím, že pro zdraví naší rodiny udělal tento relativně malý a dostupný hack - chození ven a větrání s využitím lepších informací plus čištění vzduchu uvnitř - hodně dobrého minimálně v oblasti respiračního zdraví.

 

Za technologické „hračičky“ jste utratil přes čtvrt milionu korun. Za nejlepší „lifehacky“ přitom označujete špunty do uší, zatemňovací závěsy, antidepresiva a taky chalupu. Který vám přinesl největší efekt?

Lifehacků jsem zkusil stovky, fungují desítky. Zásadní dopad na můj život považuji důmyslné otestování probiotik. Díky tomu jsem se zbavil dráždivého tračníku, přestože lékaři tvrdili, že ho mám napořád. Probio- a prebiotika jsou jedním z nástrojů, jak své zdraví zlepšovat skrze složení střevního mikrobiomu. Mikrobiální složení střevní mikroflóry je u každého specifické, takže to, co na někoho funguje, u druhého vůbec nemusí. Abyste zjistila, jak na tom jste zrovna vy, musíte je začít biohackersky testovat.

 

 

Jak to probíhá?

Začnete užívat jeden přípravek a pravidelně a pečlivě si zapisujete, co s vámi dělá. V té době nesmíte udělat žádnou jinou zásadní změnu v životosprávě, jinak nebudete schopna to oddělit od efektu probiotik. Musíte být trpělivá. Po prvním nasazení probiotik může dojít k trávicím potížím, protože se na ně mikrobiom adaptuje. V tu chvíli spousta lidí končí. Řeknou si: „Měla jsem nafouklý břicho, už to brát nebudu.“ Přitom to mohl být pro vás ten nejlepší přípravek. Biohacker ví, že musí vytrvat minimálně měsíc. Pak přípravek zase na delší dobu vysadí, opět bez dalších změn v životosprávě. A čeká, co to s ním udělá.

 

Jak dlouho jste si s tím takto hrál?

Několik let. Testoval jsem desítky kombinací různých probiotik. S pomocí klinického vyšetření mikrobiomu jsem to vyladil a dnes můžu jíst cokoli a mám perfektní nález. Beru denně hrst doplňků včetně probiotik a mám přesně stanovené složení i to, které si vezmu ráno, které v poledne a které večer.

 

 

Během lockdownu jste se pustil do dalšího testování: časově omezeného stravování podle cirkadiánního rytmu. Co to obnáší?

Striktně dodržujete časové okno, během kterého přes den jíte. Začínám v devět ráno snídaní a končím v šest večer večeří. Předtím a potom nejím a piju jen vodu. To je vůbec nejlepší rada ve stravování: jezte cokoli, ale narvěte to do pevně daného časového okna. Podle vědců se pak tělo vypořádá i s nezdravou stravou lépe, než když jíte sice zdravě, ale od rána do noci. Organismus pořád zpracovává stravu, neodpočívá kvalitně, nespíte dobře a škody se kumulují. Tento přístup pomohl zásadně mně i mé ženě, která si vždycky ráda večer něco zobla. Tělo si na pravidelnost rychle a rádo zvykne, přestane časem produkovat signály hladu v nesprávnou dobu a místo toho večer včas spustí usínací mechanismy. Výsledkem je lepší spánek, svěžest hned po ránu, víc energie a asi i lepší metabolizace tuků. Tuto hypotézu ale musím teprve potvrdit klinickým vyšetřením.

 

Jak dlouho systém časového okna držíte?

Půl roku. Na datech jasně vidím, že se zlepšily všelijaké biomarkery - snížila se průměrná noční tepová frekvence, nejnižší tepová frekvence, vzrostlo HRV, zkrátila se doba usínání a prodloužila doba hlubokého spánku. S mnohem menší pravděpodobností mám teď odpoledne „brain fog“, kdy si dáte kafe, ale stejně vás zmáhá únava a nechce se vám nic.

 

Biohackeři využívají spoustu technologických udělátek ke sledování nejrůznějších dat o sobě. Které z nich je pro vás nejdůležitější?

Měření HRV, variability srdeční frekvence. Nejpřesněji ji měří tento prsten (ukazuje tmavý široký kroužek na prstu - pozn. red.). Nosí se zejména v noci. V porovnání aktuálního HRV s vaším dlouhodobým nočním průměrem dokáže dobře předpovídat míru regenerace, kterou bude organismus v následujícím dni potřebovat - jestli bude vhodné sportovat, nebo si raději dát den volna. U mě prudká změna vypovídá i o náladě, kreativitě a tréninkové kapacitě pro daný den. Když jdou hodnoty nahoru, jde mi vše od ruky, když dolů, raději přibrzdím.

 

Používáte kromě měřidel i technologie, které na organismus působí?

Do svých aktuálních top 5 lifehacků bych zařadil i čím dál populárnější terapii červeným světlem neboli RLT. Je to technologie využívající vybrané vlnové délky infračerveného záření. Na rozdíl od infralampy či sauny nevyzařuje RLT tolik vlnových délek, které se jen změní na teplo, ale hlavně ty, u nichž byl změřen největší průnik do tkáně a terapeutický regenerační účinek. Lze to používat i lokálně, třeba na bolesti kloubů, kolene, zad. Červené světlo se používá už roky v terapii svalových spasmů, artritid a podobně, poslední dobou i k omlazování pleti. Účinnost jsme si doma opakovaně ověřili na různých potížích, až mě to šokovalo. Otestoval jsem to i jakýmsi pseudoslepým experimentem. Chtěl jsem vyloučit placebo efekt, kdy si člověk urputně přeje, aby zakoupený přístroj fungoval.

 

Jak člověk sám sebe „slepě“ testuje?

Měl jsem trable s oběma koleny, ale RLT jsem nějakou dobu používal jen na jedno. Rozdíl byl znát. Nasvětlované koleno se zlepšilo, druhé ne. Ale samozřejmě to je chabý důkaz. Mohlo se to zlepšit samo od sebe, taky jsem neměl žádnou kontrolní skupinu a experiment nebyl zdaleka zaslepený – věděl jsem, že na jedno koleno si svítím a na druhé ne. I když jde o domácí experimentování, v tomto případě doslova na koleně, pokouším se kriticky uvažovat nad svými závěry – zvláště pokud bych se o ně měl s někým podělit.

 

Jako to děláte na blogu Lifehacky.cz. A už pár let máte o svých experimentech rozepsanou knihu. Kdy vyjde?

Už ji nepíšu. Teď se věnuju trochu jinému tématu, a to je personal knowledge management. Čili jak informace zpracovávat, aby nám k něčemu byly. Informace se na nás valí ze všech stran, ale to důležité se ztrácí. I pokud si během četby nějaké non-fiction knihy nebo učebnice podtrháváte důležité pasáže, kdy se k nim vrátíte? Podléháme iluzi, že samotným podtržením si něco zapamatujeme, ale takhle mozek nefunguje. Později si vybavíme jen fragment zkonzumovaného, obvykle závěr, anebo něco, co nás nějak emočně oslovilo. Výsledkem takové četby je až komický výběr nahodilých faktů, které mají pramalou relevanci k našemu budoucímu životu. A to je dost málo vzhledem k tomu, že četbou strávíme hodiny času.

 

Jak to lze hacknout?

Chcete-li si přečtené pamatovat, musíte o tom přemýšlet. Nejlépe tak, že si to zapíšete vlastními slovy. To je jeden z mých velkých hacků posledních let. A potřebuju, aby se mi tyto zápisky pravidelně vracely, nezůstaly někde pohřbené. Dnes na to existuje spousta aplikací. Nesmíte se spokojit s tím, že jste absolvovala seminář nebo přečetla knihu, ale aktivně se snažit z toho vymačkat poznání do poslední kapky. Klást si otázku, kdy, v čem a v jakém kontextu by se vám ty poznatky mohly jednou hodit. A nachystat si je tak, aby na vás v budoucnu vyskočily. Až budete jednou na dané téma něco promýšlet nebo chtít něco ve svém životě upravit, budete vědět, kam sáhnout. Plánujeme s tím našim čtenářům pomoci.

 

Takže vyvíjíte nějakou aplikaci?

Novou službu. Nejprve ale musíme vydat základní knížku na to téma, aby čtenáři pochopili, v čem jim to pomůže.

 

Tím tématem je tedy zpracování a zavádění poznatků z četby do života?

Ano, jak si dělat poznámky tak, aby mi v budoucnu k něčemu byly. Nástroje jsou různé. Někdy se jim obecně říká „druhý mozek“. Většina vědců, umělců či vynálezců takový „druhý mozek“ používala - v podobě archivu, kartotéky, papírových bloků či obrazů. Je dokázáno, že ve chvíli, kdy začnete psát vlastními slovy, jste nucena o obsahu důkladně přemýšlet. Bylo by hezké mít nástroj, který by při čtení či poslechu našich knih pomáhal děravé paměti, aby fungovala ve váš prospěch. Taková kniha by neskončila s pár zažlucenými pasážemi v okamžiku dočtení, ale připomínala by se vám dle potřeby i v budoucnu.

 

Kvůli zdravotním komplikacím jste se před třemi lety rozhodl ubrat z pracovního tempa. V práci teď končíte ve čtyři odpoledne a domů odcházíte s vypnutými pracovními notifikacemi i mobilem. Opravdu se vám daří doma nepracovat?

Jsem typ, který rád pracuje a přemýšlí večer. Ale i díky knihám Proč spíme a Cirkadiánní kód vím, že se mozek při přemýšlení zahřívá a aktivuje. To před spaním není ideální, protože při soustředěném přemýšlení mozek vydá tělu pokyn: „Dodej glukózu!“ Vy sice po chvíli přemýšlet přestanete a chcete jít spát, ale spalování glukózy už je nastartované. Když vám v krvi navíc koluje dopamin, radost z té duševní činnosti, bude dlouho trvat, než usnete. Když si po osmé večerní čtu a uvědomím si, že hodně přemýšlím, knihu odložím a přemýšlení si prostě zakážu.

 

A někam si tu poslední myšlenku zapíšete, abyste se k ní mohl vrátit v příhodnějším okamžiku, jak radí kniha Zen a hotovo?

Samozřejmě, to patří k základům time- a self-managementu. Říká se, že abyste dostala věci z hlavy, je potřeba si je před usnutím zapsat. Pokud naopak chcete něco vyřešit, je možné si to nechat otevřené, nezapsané. Není-li to něco stresujícího, nemusí to ničemu vadit. Mozek se otevřenou otázku pokusí dořešit během REM fáze spánku. Někdy si to zkouším a před usnutím si položím nějakou otázku. Často si na ni druhý den ani nevzpomenu, ale jindy zjišťuju, že o ní smýšlím úplně jinak.

 

Ráno moudřejší večera?

Jasně! Vidíte, z lifehackingu se dělá kdovíco, přitom lifehackerem může být každý.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama