Tři a půl roku vězení pro historika stalinské represe. Co to říká o dnešním Rusku?

Vlastně je to skvělá zpráva. Jurij Dmitrijev, ruský historik mapující stalinské represe v Karélii, dostal od soudu v Petrozavodsku tři a půl roku vězení. Mohl totiž dostat let patnáct, tolik aspoň žádala prokuratura. Proč jde tamní moc po regionálním badateli v důchodovém věku a v jakém stavu se dnes nachází ruská justice, vysvětluje rusista a předseda sdružení Gulag.cz Štěpán Černoušek.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Proč ruskému režimu tolik vadí čtyřiašedesátiletý historik z Karélie?

Důvodů bude několik. Zaprvé, tlak státu a represe proti nezávislým badatelům se liší region od regionu a v Karélii je situace zrovna složitější, protože je to oblast hojně navštěvovaná turisty, leží blízko Finska a tlak na místní nezávislé odborníky je velký. Nicméně v případě Jurije Dmitrijeva je nejpodstatnější Sandarmoch.

 

Tedy místo, kde stalinský režim ve 30. letech popravoval nepohodlné.

Ano, bylo tam popraveno něco kolem šesti tisíc lidí, a to národnostně velmi pestrého složení. Kromě občanů Sovětského svazu tam zemřeli i příslušníci asi patnácti národů, včetně šesti Čechů. Popravy tam probíhaly za Velkého teroru v letech 1937 a 1938 a všechny oběti do jedné jsou pojmenovány, což je ve srovnání s dalšími popravišti v bývalém SSSR věc neobvyklá. Dohledat všechna jména se povedlo právě Juriji Dmitrijevovi, a to díky obrovskému úsilí a mravenčí práci v archivech. Dmitrijev navíc našel i samotná místa poprav v Sandarmochu a v Krásném Boru. Ani jedno z nich nebylo známo, ale on tak dlouho chodil po karelských lesích, až v roce 1997 narazil na místo, které podle různých indicií mělo být to správné. Když se udělaly první vykopávky, zjistilo se, že tam ti popravení opravdu leží.

 

Co je s tím místem dnes?

Postupně tam vzniklo pamětní místo se spoustou náhrobků a památníků. Jak už jsem říkal, mezi asi šesti tisíci popravenými bylo i šest Čechů a spousta dalších národností, hodně Finů, Němců, Poláků, Ukrajinců a dalších. Každý rok v srpnu se do Sandarmochu v rámci takzvaných Dnů paměti sjíždějí lidé ze všech těchto zemí a také konzulové z Petrohradu. Rusko má shodou okolností s řadou těchto států poslední dobou špatné vztahy, na mysli mám třeba Polsko, Gruzii nebo Ukrajinu. Dmitrijev sám se navíc otevřeně stavěl proti anexi Krymu a invazi do Gruzie a na Ukrajinu. Takže ta velká pozornost, politická i společenská, věnovaná Sandarmochu a jeho historii, už byla zřejmě místním orgánům moci natolik nepříjemná, že se rozhodly s tím něco udělat – a Dmitrijeva zlikvidovat.

 

K čemuž ale potřebovaly nějaké obvinění. Z čeho Dmitrijeva obvinily?

Žádný paragraf, který by zakazoval připomínání obětí politických represí, samozřejmě neexistuje. Mimochodem ruský stát nepopírá, že stalinské represe byly, vadí mu ty aktuální, politické přesahy do současnosti. Místní orgány moci tedy našly obezličku a rozhodly se na Dmitrijeva jít skrz obvinění ze zneužívání nezletilých. Což je vlastně strašná „podpásovka“, obvinění, které na člověku ulpí a velmi těžko se vyvrací. Je potřeba si uvědomit, že ruský soudní systém vůbec nefunguje tak, jak jsme zvyklí. U nás stále ještě můžeme mít pocit, že se doopravdy jedná o spravedlnost. V Rusku rozhodnutí soudů v naprosté většině podléhají vyšším mocenským zájmům nebo rozhodnutí tajných služeb. Podobná obvinění se už v minulosti objevila, například sovětský disident Vladimir Bukovskij, který žil v exilu v Londýně, byl velmi zvláštním způsobem obviněn z držení dětské pornografie. Řekl bych, že v ruských tajných službách jde o oblíbený způsob, jak někoho zdiskreditovat, a děje se to v celém Rusku. Nepohodlní občané nebývají obviněni z politických přestupků. Vždycky se jakoby náhodou najde nějaký kriminální přečin. Například jsou jim podstrčeny drogy nebo jsou právě obviněni ze zneužívání nezletilých.

 

 

 

U Jurije Dmitrijeva to začalo tím, že se u něj v počítači opravdu našly nahé fotky jeho adoptivní dcery?

Ano. Ale tady je potřeba nemíchat dvě věci. Nynější proces s Dmitrijevem byl už druhý, historik v něm čelil obvinění ze zneužívání své adoptivní dcery, ke kterému nikde nejsou žádné důkazy. První proces začal už před třemi lety a tehdy právě Dmitrijeva soudili za to, že dceru, když byla malá, fotil nahou. Což on prý dělal proto, že měla zdravotní problémy a potíže s váhou. Říká, že ji fotil proto, aby měl pro úřady dohlížející na adoptivní péči dokumentaci o jejím uzdravování. K těm fotografiím tehdy probíhaly různé expertizy a nikdo neshledal nic závadného. Není tam žádná póza, není tam přítomen nikdo cizí, nejsou to prostě fotografie pornografického charakteru. Navíc je Dmitrijev nikdy nikam nešířil a do rukou vyšetřujících orgánů se dostaly až po prazvláštním souběhu anonymního udání a vloupání do Dmitrijevova bytu, během něhož se kdosi dostal do jeho počítače. Soud to tehdy uznal a Dmitrijeva plně osvobodil, což bylo na ruské poměry naprosto ojedinělé rozhodnutí – natolik evidentní byla absurdita obvinění. Ale s rozsudkem nejspíš nebyly spokojeny tajné služby v Karélii a začaly se dít zvláštní věci.

 

Jaké?

Soudkyně, která verdikt vynesla, byla přeřazena na nižší místo, a prokurátorka údajně na vlastní žádost opustila funkci a začala se věnovat podnikání. Dmitrijev byl zatčen znovu a obviněn tentokrát ze zneužívání dcery, a to je ten nynější případ.

 

Ví se, na čem nynější obvinění stálo?

Údajně na základě výpovědi samotné dívky, přestože ta o žádném zneužívání nikdy nemluvila. Existuje videozáznam z roku 2018, na němž se vyšetřovatelé dívky dotazují na běžné doteky mezi otcem a dcerou, ovšem návodnými otázkami se snaží dívku manipulovat do předem připravených obvinění. Psychologický nátlak ze strany vyšetřovatelů potvrdili po zhlédnutí záznamu také experti z ruské Akademie věd a Moskevské státní univerzity. Další výslechy dívky už probíhaly bez nahrávek a jsou z nich jen písemné protokoly, což vyvolává podezření o další manipulaci. Problém také je, že celé soudní řízení probíhalo v utajeném režimu, nikdo neviděl žádné důkazy, soud probíhal s vyloučením veřejnosti. Sama adoptivní dcera, které je dnes už patnáct let, teď žije se svou biologickou babičkou v zapadlé vesnici v Karélii v naprosté izolaci od okolního světa. Ona je možná největší obětí celého procesu a her tajných služeb.

 

Je tlak na Dmitrijeva součástí dlouholetého tažení proti sdružení Memorial, které se právě zabývá historickou pamětí a stalinskými represemi?

Těžko říct. Rusko není černobílé, ono to není tak, že by tam probíhal jeden obrovský, intenzivní boj proti Memorialu nebo nezávislým historikům. V Moskvě například existuje státní muzeum Gulagu, které je co do kritického pohledu na historii velmi dobré. Pořádá expedice k bývalým místům Gulagu, má velký rozpočet, skvělou expozici a jeho ředitel podporoval kampaň na osvobození Dmitrijeva. Sdružení Memorial nějakým způsobem pořád funguje, není to tak, že by všichni jeho členové byli pronásledováni nebo kriminalizováni. Je to spíš tak, že občas se vybere jeden člověk, kterého začnou pronásledovat, což vytváří tlak na celou nezávislou společnost a dává to signál kupříkladu ruským ultranacionalistům, kteří pak sami na Memorial útočí. Ruský stát existenci stalinských represí nepopírá. Vadí mu ale nezávislý pohled, podle něhož za tehdejší represe mohl tehdejší sovětský stát a jeho konkrétní představitelé. A vzhledem k tomu, že se dnešní Rusko na SSSR odvolává, není mu takový náhled úplně po chuti.

 

Co se o stalinských represích učí dnešní ruské děti ve škole?

Nedávno vyšel výzkum společnosti Levada, z něho vyplynulo, že čtyřicet procent Rusů ve věku do 24 let neví o politických represích téměř nic. Pohled na historii a na roli Stalina je, řekněme, zmatený. Někdy v roce 2009 vyšla nová učebnice ruských a sovětských dějin od Alexandra Filippova, kterou stát hodně prosazoval. A právě v ní poprvé zazněla věta, že Stalin byl efektivní manažer. Jistě, dělal chyby, ale zároveň dovedl zemi k industrializaci, a především k vítězství ve Velké vlastenecké válce. A tento pohled na Stalina dnes dominuje. Myšlenka, že by ten samý člověk mohl být zároveň strůjcem smrti milionů lidí, je možná až příliš složitá na to, aby se jí většina ruské společnosti nějak hlouběji zabývala.

 

Případ Jurije Dmitrijeva zároveň není zdaleka jediný, v prvních červencových týdnech z Ruska přicházely zprávy o zatýkání, domovních prohlídkách či výsleších nezávislých novinářů, aktivistů a tak dále. Děje se momentálně v Rusku něco zvláštního?

Tlak proti občanské společnosti je přítomen pořád, nicméně v posledních dnech a týdnech jsem opravdu měl pocit, že toho přibývá. Myslím, že Kreml čekal, až bude po referendu o změnách ústavy, které umožní Putinovi zůstat vládcem Ruska ještě mnoho let. Referendum skončilo, Rusové změny schválili, státní moc se opět cítí být pevnější v kramflecích, a tak přitvrdila. Koneckonců i soud s Dmitrijevem byl neustále odkládán až na dobu po referendu.

 

Prokuratura žádala pro Dmitrijeva 15 let v trestanecké kolonii. Verdikt zní 3,5 roku, přičemž historikovi se započítá to, co už odseděl ve vazbě. To znamená, že na svobodu vyjde nejspíš letos v listopadu. Což je dobrá zpráva. Co to znamená z pohledu ruského režimu?

Teď budu opravdu hodně spekulovat, ale řekl bych, že je klidně možné, že se režim lekl. Dmitrijevův případ vzbudil obrovskou pozornost v Rusku i v Evropě, konaly se protesty, do Ruska přicházely petice, slavní režiséři a herci točili klipy na Dmitrijevovu podporu, ozvaly se i laureátky Nobelovy ceny Světlana Alexijevič a Herta Müller.

Tři a půl roku na mě působí jako klasické „vlk se nažral a koza zůstala celá“. V každém případě to je opravdu dobrá zpráva. Kdyby Dmitrijev dostal těch patnáct let, nejspíš by nepřežil. Podmínky v ruských vězeních a trestaneckých koloniích jsou pořád naprosto šílené, jedinec neznamená vůbec nic, zvůle dozorců je všudypřítomná. Nicméně – a to uvedl i Memorial v prohlášení k verdiktu – jakkoliv absurdní ta obvinění byla, Dmitrijevovi už vzala víc než tři roky svobody. A navíc zmrzačila osud jeho adoptivní dcery.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama