Ztracený most u Mikulova. Skládaly jsme ho cihlu po cihle, vyprávějí projektantky

Překvapilo mě, že je čtyři sta let starý most postavený z cihel, a ne z kamene. Je to rarita?

DB: Pravda je, že na stavbu mostů se tehdy skutečně víc používal kámen, ale úplná výjimka to zase není.

SP: Dost se to kombinovalo, pro pilíře, respektive části, které byly pod vodou, se používal kámen, a na to, co bylo nad terénem, zase cihly. Byly totiž levnější. Kámen se musel ručně opracovávat, což bylo poměrně náročné.

Jak se před čtyřmi staletími vyráběly cihly?

SP: Pro hodně namáhané konstrukce, jako jsou mosty, se používaly velmi kvalitní, dobře vypálené cihly z pečlivě vybraných jílů. Po vytěžení se materiál zpracoval, většinou někde poblíž místa naleziště. Ručně se napěchoval do forem, pak se to nechávalo vyschnout a nakonec vypalovalo. Pálení cihel je historická záležitost, jednotlivé cihelny měly své technologické postupy dobře vychytané. Dneska je ten proces koneckonců hodně podobný, jen automatizovaný.

A jaké byly konkrétně cihly použité u Mikulova?

SP: Ohromně kvalitní, v jistém ohledu možná kvalitnější než dnes. Měly velikou pevnost – důkazem je, že most vydržel v opravdu strašných podmínkách. Když se odhrabala všechna ta hlína, bylo v ní i mnoho cihel – a byly takřka netknuté.

DB: Domníváme se, že pocházely z jisté, dnes už neexistující vídeňské cihelny. Je zajímavé, že na historických cihlách se vždycky dají najít dobové značky. Někdy jsou to iniciály výrobce, jindy název cihelny, jméno panovníka, prostě různé věci, vlastně takové ochranné značky.

Jak most vypadal, když jste ho poprvé viděly?