Šéfka Colours of Ostrava: Pandemie může Česko posílit

Jakou barvou byste vyjádřila své aktuální pocity? Byla by to spíše černá kvůli zrušení letošního ročníku nebo třeba zelená, která bývá označována za barvu naděje?

Mé pocity se střídají ve spektru duhy, od té černé až po zlatou. Jsou tam všechny, protože člověk se nesmí poddat ani neblahým okolnostem a musí si i v nich najít něco dobrého.

Osudy festivalů byly dlouho nejisté. Od kdy jste tušila, že to letos nedopadne?

Sledovala jsem zahraniční média a tušila, že to bude zlé. Během dubna pak bylo čím dál méně pravděpodobné, že se letošní Colours uskuteční.

Co jste udělala jako první, když bylo jisté, že se letos festival konat nebude?

Pustila jsem se do zahrady. Uvědomila jsem si, že poprvé za posledních patnáct let strávím hodně času doma a nebudu nikde cestovat.

Měl manžel radost, že budete víc doma?

Měl obrovskou radost. Říkal, že konečně aspoň uvidím, jak je to tady u nás na Ostravici na jaře pěkné. Teď jsem se navíc dozvěděla, že jsou ve velkém ohrožení i podzimní akce, které se týkají festivalového byznysu. S úsměvem tedy říkám, že se chystám na takové roční domácí vězení. Na druhé straně bude alespoň čas na rozvíjení nových nápadů a myšlenek.

Před časem jste říkala, že letošní Colours měly být nejlepší v historii. V čem měly být unikátní a výjimečné?

Měly být unikátní mimo jiné i v koncepci celého diskusního fóra Meltingpot, které k festivalu už několik let patří. Na podzim jsme s kolegy věnovali hodně práce filozofii a zaměření Meltingpotu. A představte si, že jsme si stanovili jako hlavní téma pro letošní rok dystopii a utopii. Jako kdybychom cítili, že se může něco stát.

A najednou se změna běhu světa stala už na jaře realitou…