Uspávací pušku můžete odložit, máme přece pijavice

Nepatří využívání pijavek, lidově pijavic, v lékařství spíše do středověku?

Určitě je tak vnímáno. Pijavky nás ale provází od samého počátku medicíny a používají se i dnes, jak v alternativní medicíně, tak i v té klasické, například v ortopedii nebo plastické chirurgii. Jejich využití je poměrně široké. Co třeba spousta lidí neví a mě to také velmi překvapilo, je, že se každý rok vypěstuje a zpracuje 11 milionů tun pijavek lékařských. Z nich se získává hirudin, který se využívá jako antikoagulant. Jejich využití je tak mnohem širší, než se obecně ví.

Jak vznikl nápad na jejich využití právě u zvířat?

To bylo asi díky jednomu článku, který jsem četl někdy před pěti lety. Popisoval výzkum kolegů z Dánska, kteří zkoumali DNA, jež našli v pijavkách z džungle, a zjišťovali, na čem ty dané pijavky parazitovaly. Díky tomu mohli určit, jaká je diverzita zvířat na daném území. To mi přišlo jako zajímavý nápad, takové myšlení „out of the box“. Dokládalo to, že z krve, kterou pijavky nasají, lze o jejich hostiteli získat řadu informací. My jsme se v té době zrovna zabývali odběrem krve pomocí zákeřnic, drobného tropického hmyzu, a já si řekl, že bychom stejným způsobem mohli zkusit využít i lékařské pijavky. Ukázalo se, že jsou mnohem lépe sehnatelné, protože se komerčně prodávají, a jsou navíc i sterilní. Tak nějak to začalo.

Proč a jak často zvířatům krev odebíráte?

Těch důvodů je několik. Krev potřebujeme samozřejmě v době, kdy je zvíře nemocné a my se snažíme zjistit, co mu je. Zároveň se ale musíme postarat o to, aby zvířata v zoologických zahradách neměla žádné nemoci a nebyla nebezpečná pro sebe navzájem, pro ošetřovatele či návštěvníky. Proto se provádí také monitoring infekčních onemocnění, kdy se nejméně jednou ročně kontroluje jejich krevní obraz. Je nutné si ale uvědomit, že zvířata v zoologických zahradách jsou stále ještě divoká, a pokud nejsou na odběr krve vyloženě cíleně trénovaná, znamená pro ně každý takový odběr dodatečný stres. Pro odběr z žíly musíme dané zvíře ulovit, uspat, a pak teprve můžeme krev nabrat. A pokud je zvíře nemocné, může být pro něj takový stres fatální. My zvířata nikdy „nelovíme“ jen tak, je důležité, abychom měli informace o jejich zdravotním stavu.

Uspání může být fatální

Co v takových případech rozhoduje o vašem postupu?

Ta volba je vždy těžká. Řešíme, jestli svým zásahem zvířeti ještě více neublížíme. Před časem například onemocněl jeden z rysů v naší zoo. Byl ve špatném stavu, ale ne v tak špatném, abychom se k němu mohli přiblížit, fyzicky ho znehybnit a vzít mu krev. Zároveň na tom ale nebyl tak dobře, abych si mohl být jistý, že pro něj nebude anestezie nebezpečná. Museli jsme tak řešit, jestli mu dát s pomocí foukačky antibiotika, nebo anestetika. A přitom jsme o tom zvířeti nic nevěděli. Netušili jsme, jestli neprožívá selhání ledvin, nebo jater, a uspání by pak pro něj mohlo být fatální. Tehdy jsme ho uspali a bylo to dobré rozhodnutí, přežil. Takovou volbu však musí veterináři zoologických zahrad dělat prakticky každý den.

Jak probíhá odběr s pomocí pijavic?

To můžu popsat na případu samice losa, u které jsme tento způsob poprvé využili v terénu. Bylo deštivé počasí a ona měla dlouhodobé průjmy. Los patří mezi největší jelenovité, váží půl tuny a vlastní silou ho není možné na odběr znehybnit. Není ani příliš bezpečné se k nim přibližovat. Abychom jí tak mohli vzít krev, museli bychom ji chemicky uspat. Zkoušeli jsme proto zákeřnice, které ale nechtěly pít, jako tropická zvířata pijí jen za určitých teplot. Tak jsme se rozhodli vyzkoušet pijavku. A povedlo se. Díky tomu jsme zjistili, v jakém stavu jsou její orgány a jestli se jedná o infekci. Právě po tomto úspěchu jsme si řekli, že má smysl na této metodě dál pracovat.

Z pijavek pak získáte krev hostitele jakým způsobem?