Uspávací pušku můžete odložit, máme přece pijavice

Lékařské metody středověku obvykle v 21. století nemají místo. Až na některé. Vedoucí zvěrolékař lublaňské zoo Pavel Kvapil vymyslel způsob, jak i divokým zvířatům odebrat krev, aniž by je museli veterináři uspat a riskovat tak jejich život: s pomocí pijavic. „Naše druhá studie potvrdila, že z krve pijavic získáme biochemické a hematologické informace, které nám pomohou vyhodnotit klinický stav pacienta,“ popisuje Pavel Kvapil úspěch v testech.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Nepatří využívání pijavek, lidově pijavic, v lékařství spíše do středověku?

Určitě je tak vnímáno. Pijavky nás ale provází od samého počátku medicíny a používají se i dnes, jak v alternativní medicíně, tak i v té klasické, například v ortopedii nebo plastické chirurgii. Jejich využití je poměrně široké. Co třeba spousta lidí neví a mě to také velmi překvapilo, je, že se každý rok vypěstuje a zpracuje 11 milionů tun pijavek lékařských. Z nich se získává hirudin, který se využívá jako antikoagulant. Jejich využití je tak mnohem širší, než se obecně ví.

 

Jak vznikl nápad na jejich využití právě u zvířat?

To bylo asi díky jednomu článku, který jsem četl někdy před pěti lety. Popisoval výzkum kolegů z Dánska, kteří zkoumali DNA, jež našli v pijavkách z džungle, a zjišťovali, na čem ty dané pijavky parazitovaly. Díky tomu mohli určit, jaká je diverzita zvířat na daném území. To mi přišlo jako zajímavý nápad, takové myšlení „out of the box“. Dokládalo to, že z krve, kterou pijavky nasají, lze o jejich hostiteli získat řadu informací. My jsme se v té době zrovna zabývali odběrem krve pomocí zákeřnic, drobného tropického hmyzu, a já si řekl, že bychom stejným způsobem mohli zkusit využít i lékařské pijavky. Ukázalo se, že jsou mnohem lépe sehnatelné, protože se komerčně prodávají, a jsou navíc i sterilní. Tak nějak to začalo.

 

Proč a jak často zvířatům krev odebíráte?

Těch důvodů je několik. Krev potřebujeme samozřejmě v době, kdy je zvíře nemocné a my se snažíme zjistit, co mu je. Zároveň se ale musíme postarat o to, aby zvířata v zoologických zahradách neměla žádné nemoci a nebyla nebezpečná pro sebe navzájem, pro ošetřovatele či návštěvníky. Proto se provádí také monitoring infekčních onemocnění, kdy se nejméně jednou ročně kontroluje jejich krevní obraz. Je nutné si ale uvědomit, že zvířata v zoologických zahradách jsou stále ještě divoká, a pokud nejsou na odběr krve vyloženě cíleně trénovaná, znamená pro ně každý takový odběr dodatečný stres. Pro odběr z žíly musíme dané zvíře ulovit, uspat, a pak teprve můžeme krev nabrat. A pokud je zvíře nemocné, může být pro něj takový stres fatální. My zvířata nikdy „nelovíme“ jen tak, je důležité, abychom měli informace o jejich zdravotním stavu.

 

 

Uspání může být fatální

Co v takových případech rozhoduje o vašem postupu?

Ta volba je vždy těžká. Řešíme, jestli svým zásahem zvířeti ještě více neublížíme. Před časem například onemocněl jeden z rysů v naší zoo. Byl ve špatném stavu, ale ne v tak špatném, abychom se k němu mohli přiblížit, fyzicky ho znehybnit a vzít mu krev. Zároveň na tom ale nebyl tak dobře, abych si mohl být jistý, že pro něj nebude anestezie nebezpečná. Museli jsme tak řešit, jestli mu dát s pomocí foukačky antibiotika, nebo anestetika. A přitom jsme o tom zvířeti nic nevěděli. Netušili jsme, jestli neprožívá selhání ledvin, nebo jater, a uspání by pak pro něj mohlo být fatální. Tehdy jsme ho uspali a bylo to dobré rozhodnutí, přežil. Takovou volbu však musí veterináři zoologických zahrad dělat prakticky každý den.

 

Jak probíhá odběr s pomocí pijavic?

To můžu popsat na případu samice losa, u které jsme tento způsob poprvé využili v terénu. Bylo deštivé počasí a ona měla dlouhodobé průjmy. Los patří mezi největší jelenovité, váží půl tuny a vlastní silou ho není možné na odběr znehybnit. Není ani příliš bezpečné se k nim přibližovat. Abychom jí tak mohli vzít krev, museli bychom ji chemicky uspat. Zkoušeli jsme proto zákeřnice, které ale nechtěly pít, jako tropická zvířata pijí jen za určitých teplot. Tak jsme se rozhodli vyzkoušet pijavku. A povedlo se. Díky tomu jsme zjistili, v jakém stavu jsou její orgány a jestli se jedná o infekci. Právě po tomto úspěchu jsme si řekli, že má smysl na této metodě dál pracovat.

 

Z pijavek pak získáte krev hostitele jakým způsobem?

Možností je více. Můžeme ji vzít stříkačkou, což pijavka coby houževnatý parazit dokáže přežít. Druhá možnost je ji takzvaně nechat vyzvracet. Pak ale není vzorek krve tak kvalitní.

 

 

Co všechno dokážete ze vzorku krve od pijavek zjistit? A nejsou výsledky zkreslené právě tím, že krev už prošla částí trávicího traktu tohoto parazita?

Právě na to se zaměřovala naše poslední studie. Při našem prvním výzkumu jsme zjistili, že se tímto způsobem dají odhalit protilátky proti některým nemocem a zjistit tak, zda ji to určité zvíře už prodělalo. Naše druhá studie potvrdila, že z krve pijavic získáme biochemické a hematologické informace, které nám pomohou vyhodnotit klinický stav pacienta. Zjistíme tak například počet bílých a červených krvinek, různých enzymů a dalších parametrů. Odhalíme, jestli má zvíře problémy například s ledvinami, nebo s játry. Během studie jsme zvířeti odebrali krev jednak s pomocí pijavky a pak ze žíly. Výsledky jsme porovnali a zjistili, že trávicí trakt pijavice výsledky vzorků lehce ovlivní, hodnoty jsou však stále srovnatelné, a tím pádem je tato metoda využitelná.

 

Jak pijavku dostat na zvíře

Co se stane teď, když jste metodu vyzkoušeli a zjistili, že funguje?

Teď zbývá vyřešit několik praktických věcí. Například zjišťujeme, jak rychle rána přestane krvácet a o jak velké množství krve zvíře přijde. Zatím se ukazuje, že množství krve je poměrně zanedbatelné a doba krvácení je například ve srovnání s lidmi kratší. Testujeme také, jakým způsobem se mění parametry krve, pokud ji necháme v trávicím traktu pijavky déle, například tři, šest, devět či dvanáct hodin. Dosud jsme totiž krev z pijavek odebírali hned po napití. A nakonec… způsob, jak dostat pijavku na zvíře, se liší druh od druhu a my nyní hledáme ty nejlepší způsoby u jednotlivých druhů zvířat.

 

Můžete několik způsobů popsat?

Například králíkovi se bere obvykle krev z ucha. Při větším množství se však musí uspat a brát ze žíly na krku. U takto malých zvířat je použití pijavky jednoduché. Stačí ji dát králíkovi do krabice či boxu, ona si ho sama najde, napije se, odpadne a my ji sebereme. Když se budeme bavit o větších zvířatech, například o zmíněné losici, tak ta byla poměrně kontaktní. Bylo možné ji nalákat k ohradě, zaměstnat ji krmením a pijavku přiložit. Podobně by to šlo i u dalších velkých zvířat, jako je například žirafa. Pokud jde o plošnější monitoring stádových zvířat, tam využíváme stoly, což je deska s otvory, do kterých vkládáme kelímky s pijavkou zakryté fólií. Tento stůl pak dáme na místo, kam si zvířata často lehají. Když si tam zvíře lehne, pijavka ucítí teplo, prokousne fólii a přisaje se. A když zvíře vstane a odejde, stačí pijavky sebrat.

 

Pijavka tedy po napití sama odpadne?

Ano, obvykle po několika desítkách minut. Ale když vidíme, že už je dostatečně napitá a je ta možnost, můžeme ji sundat i dříve.

 

Jak je to se zvířaty, která mají tvrdou kůži, nebo například se šelmami, ke kterým se nemůžete přiblížit?

Na tygrech a lvech právě pracujeme, a to s pomocí už zmíněného stolu. A i když to zatím nemáme zcela prokázané, myslíme si, že by to mělo jít i na zvířatech, která mají tvrdou kůži. I třeba slon, nejznámější tlustokožec, má na těle místa s tenkou kůží a žíly hned pod povrchem. Proto si myslím, že by to neměl být problém.

 

Nyní tedy zpracováváte metodiku pro jednotlivá zvířata. Jak vidíte budoucnost této metody?

To nevím, ale určitě se vyplatí ji dál rozvíjet. Minimálně v naší zoologické zahradě budeme tyto takzvané živé odběrovky u některých živočišných druhů využívat. Už jen proto, že se dají poměrně snadno sehnat a nejsou náročné. Jak se to rozšíří mezi ostatní zoologické zahrady, zatím nedokážu říct. Stejně perspektivně vypadalo využití zákeřnic, ale ukázalo se, že je komplikované je získat, udržet při životě a provést odběr za každého počasí. Pijavky toto všechno dokážou.

 

Máte už nějaké reakce od kolegů?

Určitě a nejen zoologických zahrad. Kontaktovalo mě i několik kolegů, kteří se zabývají volně žijícími zvířaty a kteří by díky této metodě mohli získat unikátní informace o stavu zvířat v divočině. Stačí zjistit, kam si chodí lehat, a umístit na místo stůl s pijavkami. Zatím je ale tato metoda v plenkách a všechno ukáže až budoucnost.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement