Egyptologie. Z honby za poklady k vědeckému oboru

V roce 2022 to bylo dvě stě let, co byly položeny základy egyptologie. Jaké základy to byly?

Před dvěma sty roky francouzský učenec Jean-François Champollion rozluštil hieroglyfy, a tím položil základy vzniku nového vědního oboru egyptologie. Završil tím úsilí mnoha předchůdců, kteří se o to pokoušeli již několik staletí před ním.

 

Je 200 let ve vědeckém měřítku dlouhá nebo krátká doba?

Těžko říci, každopádně egyptologie už není mladý vědní obor. Za těch dvě stě let ušla velký kus cesty. Zvláště v kontextu doby, kdy ještě nebylo tak úplně jasné egyptské písmo. Teprve rozluštěním principu a pochopením hieroglyfického písma vlastně začal několik desítek let trvající proces, kdy pokračovalo bádání o egyptském jazyku a písmu. Další generace egyptologů se podílely na jeho rozpracování a pochopení. Uveďme například Karla Lepsia, nebo později další jeho žáky, jako byl například Adolf Erman. To bádání stále pokračuje.

 

Takže rozluštěním hieroglyfů práce neskončila…

Ano, spíš započala. Vedle práce filologů a lingvistů, kteří pracovali s texty, s nápisy a papyry, začala v polovině devatenáctého století v Egyptě také éra egyptské archeologie. Do té doby byl Egypt tak trochu vydán na milost a nemilost dobrodruhům, kteří přicházeli do Egypta vyhledávat – někdy by se skoro dalo říct spíše loupit – památky, jejichž význam v té době nedoceňovali tehdejší turečtí ani egyptští úředníci v Egyptě. Byla to honba za poklady.

 

Rozluštil Jean-François Champollion hieroglyfy skutečně pomocí Rosettské desky, tedy stély popsané hieroglyfy, démonickým písmem a řeckým písmem?

Ta tomu podstatným způsobem napomohla. K okamžiku, kdy pochopil princip hieroglyfického písma, došlo za poněkud jiných okolností a v jiné souvislosti. Dlouho se předpokládalo, a ještě Champollion tomu sám dlouho věřil, že egyptské hieroglyfy jsou posvátné symboly, které mají více významů. To samozřejmě komplikovalo jejich rozluštění a pochopení.

 

Můžete to rozvést?

K Champollionovi se dostaly v roce 1822 do rukou kopie nápisů, které si přivezl francouzský architekt Huyot, a na nich se vyskytovaly kartuše. Už učenci před Champollionem věděli, že tyto ovály velmi pravděpodobně obsahují královská jména. A když se nad těmi jmény ve dvou oválech zamýšlel, tak jedno jméno začínalo kroužkem a druhé zobrazením ibise – tedy ptáka, který byl posvátným zvířetem egyptského boha moudrosti a boha písma Thovta. A na základě znalostí koptštiny, kterou Champollion velmi dobře ovládal, si uvědomil, že ten kroužek by mohl představovat Slunce, a mohl by se tedy číst Ra. Ten druhý znak ibise tedy představuje boha Thovta a mohl by se číst Thovt. Poslední dvě značky v těchto jménech znal už z dřívějších pokusů luštění, a věděl, že představují abecední znaky S. Takže měl před sebou Ra, S, S a Thovt S, S. Došlo mu, že by mělo jít o jména Ramses a Thutmose.

 

Mám to!

Traduje se, že když na to přišel, omdlel. Je to pravda?

Ano, popadl hrst papírů, na kterých měl tyto kopie jmen, a běžel za svým bratrem, který ho velmi podporoval a rovněž usiloval o rozluštění hieroglyfů. Když jej uviděl, vykřikl často citovanou větu „Je tiens l’affaire“, tedy „Mám to!“. A zhroutil se vyčerpáním. Potom byl několik dní nemocný.

 

Zmínil jste počátky egyptské archeologie. Jaké byly?

Základy egyptské archeologie položil francouzský učenec Auguste Mariette svými slavnými vykopávkami v Sakkáře – šlo o katakomby posvátných býků v Serapeu u Sakkáry. Na jeho práci velmi rychle navázali další učenci, archeologové a egyptologové, kteří do Egypta přicházeli. Uveďme například Gastona Maspera, dalšího ze zakladatelů egyptologie, nebo britského badatele Flinderse Petrieho.

 

Letos je to zároveň 110 let od objevení busty královny Nefertiti a 100 let od objevení hrobky faraona Tutanchamona. Víme o nich už víceméně všechno, nebo ještě něco čeká na své objevení?

Je až zvláštní, že dvě tak významná, až ikonická témata starého Egypta, jako je Nefertiti a její doba, nebo Tutanchamon a jeho rodina, spolu tak úzce souvisí. Jsou sice rozsáhle probádaná, ale přitom pořád otevřená mnoha otázkám. Je to problematika takzvané Amarnské rodiny, kdy se na základě existujících historických dokumentů řeší nejrůznější vztahy mezi členy této královské rodiny – například mezi Achnatonem a jeho krásnou manželkou Nefertiti nebo dalšími osobnostmi, jako je Tutanchamon a řada dalších. Věnuje se jim velký a dosti početný okruh egyptologů, kteří se problematikou Amarnské rodiny zabývají.

 

Setkal jste se někdy osobně během práce v Egyptě s vykradači hrobek?

Bohužel ano. S tím je třeba počítat, být neustále ve střehu a dodržovat přísná bezpečnostní opatření. Ostatně v každém zahraničním týmu pracuje egyptský inspektor památek i zástupce bezpečnostních složek státu. Nám se v druhé polovině sedmdesátých let kupříkladu stalo, že jsme rekonstruovali zlomek stély, která byla vsazena do vnější stěny kamenné hrobky. Šlo o fragment vápencové stély s maličkým zbytkem textu. A během noci jej zloději ukradli. Nakonec se ukázalo, že na tom měl podíl strážce, který měl hrobku hlídat.

 

 

Změnilo se nějak chování vykradačů hrobek?

Egyptské památky jsou nesmírně cenné, a jsou to samozřejmě velmi lukrativní artefakty. Zloději jsou stále vychytralejší a egyptská policie s tím má velké problémy. I když na archeologických lokalitách působí velké množství hlídačů, přece jenom nejde všechno uhlídat. Mnohé tyto případy se ale naštěstí už daří vyšetřit a ukradené památky se do Egypta často vracejí. Dříve se mnohé z nich dostávaly do soukromých sbírek nebo do sbírek různých muzeí. Dnes, pokud vyjde najevo krádež, muzeum památku vrátí. U soukromých sbírek je to složitější.

 

Proč?

Soukromí sběratelé se jen výjimečně zbavují svých pokladů, které získali za kdovíjakých okolností. Například síť zhotovená ze zlatých drátků, která obklopovala rakev nalezenou v hrobce s označením KV55, v níž je podle některých názorů mumie Achnatona, zmizela v Egyptě během restaurování rakve před 2. světovou válkou. Po válce se zmačkaná do hroudy zlata dostala do majetku jednoho švýcarského obchodníka se starožitnostmi. U něho ji později náhodou objevil jeden německý egyptolog a zakoupil pro muzeum, v němž pracoval. Po restaurování byla zlatá síť vrácena do Egyptského muzea v Káhiře.

 

Ochrana památek

Jak se egyptologie změnila za dobu, co se jí věnujete?

Velmi zásadně. Už během druhé poloviny devatenáctého století se prosadil trend orientovaný nikoli na hledání pokladů, ale na řešení historických problémů. Tímto směrem se egyptologie potom během dvacátého století rychle rozvíjela a postupně se specializovala na bádání o jazyku, práci s texty a papyry, na archeologii, na velké rekonstrukční architektonické práce a podobně.

 

A dnes?

V současné době už egyptologie není omezena jenom na několik málo zemí, jak tomu bylo někdy v devatenáctém století, ale je to obor rozšířený po celém světě.

 

Jak je to s rozvojem egyptologie v samotném Egyptě?

Je obrovský. Ještě během devatenáctého a velké části dvacátého století bylo egyptologické bádání a zejména archeologické práce v Egyptě v rukou cizinců. To se v druhé polovině dvacátého století začalo měnit, a v současné době egyptská egyptologie a archeologie zcela vystoupila ze stínu té zahraniční. Velmi úspěšně a rychle se rozvíjí. Přednáší se na celé řadě univerzit a vysokých škol, od Alexandrie přes Káhiru až po Asuán. Tisíce absolventů egyptských vysokých škol pak nalézají uplatnění v práci, ať už vědecké, tak ale zejména v terénu, při výzkumu a ochraně památek.

 

Jaká je kondice památek vzhledem ke zvyšující se koncentraci lidí a průmyslu?

Bohužel devastující. Naprostá většina památek je soustředěna na území o velikosti České republiky – mám na mysli údolí Nilu. Zároveň s touto enormní koncentrací památek na poměrně malém území jde ruku v ruce obrovská koncentrace lidí, kteří se historicky soustřeďují v tomto úrodném údolí, což má na památky dost zničující vliv.

 

Jak to myslíte?

V souvislosti s rychlým hospodářským rozvojem Egypta, zejména po egyptské revoluci v roce 1952, došlo v zemi k výstavbě mnoha průmyslových podniků. A rychle roste také počet obyvatel. K tomu je samozřejmě zapotřebí přičíst i specifika egyptských památek, které jsou vedle sušených cihel v zásadě postaveny ze dvou křehkých materiálů – v severní části země z vápence a v té jižní z pískovce. Velké množství památek se tak dnes v Egyptě v důsledku znečištění životního prostředí na některých místech doslova rozpadá před očima. Vyžaduje to velké úsilí jednak egyptských úřadů, archeologů a egyptologů, aby se tento proces dařilo v co nejvyšší míře tlumit a památky zachovat i pro příští generace.