Loňský rok byl katastrofa, ale nebyl nejhorší. Přežijeme, říká výrobce českých lyží Lusti

V běžném roce by byla zimní sezona v plném proudu. Letos jsou ale zatím zavřené vleky, sjezdovky i ubytování. Pro koupi lyží tak není mnoho důvodů. Milan Luštinec, výrobce lyží značky Lusti, ale nepovažuje loňský rok i přes jeho katastrofální průběh za nejhorší. „Nebojujeme o přežití, spíše o to, jestli dovedu udržet zaměstnance na další rok. Byly i horší roky,“ říká.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Loňský rok byl pro hodně lidí v byznysu špatný. Jaký byl rok 2020 pro vás?

Zimní sezona 2019/2020 byla vcelku dobrá až do jara, kdy se všechno zavřelo. Lyže si lidi nekoupí, když nemohou jet lyžovat. Začátek roku dobrý, ale v březnu všechno skončilo.

 

Zbytek roku jste pociťovali jak? Koronavirus tu je stále a nikdo neví, kdy se otevřou vleky, ubytování…

Pro nás jako výrobce lyží je to katastrofa. Obchodníci si udělají na jaře objednávky a na podzim je odeberou a zaplatí. My na základě těchto objednávek vyrábíme lyže. Takže jsme je loni vyrobili a v říjnu, kdy je termín odebírání, zavřely všechny obchody. Zimní sezona je nejistá, takže si obchodníci lyže neodebrali. Máme je na skladě. Prodeje lyží pro ty, kdo věří, že se otevře, jsou žalostné. Ten rok je odepsaný, jako kdyby neexistoval.

 

Když dávali na jaře obchodníci objednávky, tak už byly nižší?

Už tam byl vidět pokles, nikdo nevěděl, co bude, všude bylo hlavně strašení. Objednávky tak byly logicky nižší.

 

O kolik poklesly objednávky a výroba?

Loni nám jaro sebralo takových deset procent. A objednávky na nové lyže byly nižší zhruba o třicet procent. Nicméně tím, že si je prodejci neodebrali, tak de facto šlo o pokles o devadesát procent.

 

Neodebrali a nezaplatili. Věříte, že až to půjde, tak zboží odeberou a zaplatí?

Přesně tak, je to na gentlemanské dohodě. My se s hodně obchodníky známe. Chápu, že když vláda zavře obchody, tak oni s tím nemohou nic dělat. Možná to ustojíme lépe než oni.

 

Nemusíte platit nájmy jako obchodníci. Ale zase máte jiné náklady…

Já platím hodně lidí ve výrobě, které teď vlastně nepotřebuji. Tím, že máme v podstatě vyrobeno na příští rok, tak bych mohl zaměstnance propustit. Je to složitá doba, částečně zbytečně, mohlo to vypadat jinak.

 

 

Výroba vám jela i přesto, že máte plné sklady?

Do konce roku jsme vyráběli, děláme nejen lyže Lusti, ale i pro jiné zákazníky. Vyrábíme také pro ty, kteří chtějí lyže s vlastním designem. Na tom jsme nyní přežívali.

 

 

To jsou někteří lyžaři tak velcí fajnšmekři, že chtějí vlastní design?

Často to bývají třeba dárky k Vánocům. Nebo lyže k narozeninám, výročím, firemní lyže. Zájem o takové lyže docela trvá a doufám, že na této výrobě sezonu nějak přežijeme. Ale spíše jde o to, co dál se zaměstnanci. Já je propustit nechci, naše výroba je tak specifická, že pak nevezmu lidi z ulice. Nikdo není vyučený ve výrobě lyží, takže se to musí naučit během let. Mám obavu, že jestli nebudou nějaké programy na podporu postižených firem, tak to bude těžké. Jestli budou, tak snad nějak přežijeme.

 

Dosud jste na nějakou státní podporu dosáhli?

Do konce roku byl v běhu program Antivirus. Když nějaký den neměli zaměstnanci co dělat a zůstali doma, tak jsme ho využili. Ale v hodně omezené míře, nějakou práci jsme měli. Tento program skončil v prosinci a nevím, co bude dál. (Rozhovor proběhl v posledním prosincovém týdnu – pozn. red.)

 

Dříve jste zhruba třicet procent produkce vyváželi. To teď také padlo?

Zahraničí se skoro zastavilo, z regionů jako Španělsko nebo Itálie žádné objednávky ani nepřišly.

 

Nemůže mít lyžování i trochu pošramocenou pověst? Ještě si pamatujeme na jaro, kdy se říkalo, že „covid přivezli lyžaři…“.

Možná ano, ale spíše byla tehdy špatná informovanost, lidi si nedávali pozor. Nemyslím, že by zrovna lyžování bylo to nejnebezpečnější – když jste se zahalenou tváří a k nikomu se nepřiblížíte, maximálně ve frontě na vlek. Ale to je v obchodu nebo v tramvaji horší.

 

Z hlediska nákazy jde spíše o aktivity po lyžování, restaurace, bary a další kontakty…

To je pravda, ve čtyři skončí vleky, všichni se napijí a zábrany jdou stranou. Lyžování ale není horší než jakákoli jiná aktivita.

 

Vy už podnikáte od roku 1993, byl loňský rok z vašeho pohledu ten nejhorší?

Rozhodně to nebyl nejhorší rok, to ani zdaleka ne. Nebojujeme o přežití, spíše o to, jestli dovedu udržet zaměstnance na další rok. Nejde o to, jestli firma přežije, ta přežije, ale otázkou je, v jaké kondici. Byly i horší roky.

 

Kdy to bylo nejtěžší, na začátku podnikání?

Začátek byl těžký, jak jsem do toho skočil. Dělal jsem na šachtě, pár let jsem fáral, pak důl zavřeli, tak jsem začal dělat snowboardy. A neuměl jsem vůbec nic. Když na dolech něco chcete, tak řeknete a oni to zajistí. Ale v podnikání vám nikdo nic nedá. Na všechno je člověk sám, o všechno se musí postarat. Co je dnes běžné, bylo tenkrát katastrofální. Ovšem nejhorší období po ekonomické stránce bylo po krizi v letech 2008 a 2009.

 

V čem byl tehdy hlavní problém?

Byli jsme hodně závislí na rakouském partnerovi, který od nás bral spoustu lyží a z roku na rok skončil. Šlo sice o lyže za nízké ceny, ale o podstatný objem. Dělali jsme pro partnera, naše vlastní značka byla ještě v plenkách. Museli jsme se hodně rychle přeorientovat. Ale všechno zlé je pro něco dobré.

 

Říká se, že z každé krize vždy něco vykvasí. Ale ne všichni to přežijí…

Ne všichni to ustojí. Zrovna přemýšlím, že bychom se měli více zaměřit na letní sortiment, máme v nabídce nějaké kiteboardy, longboardy a wakeboardy, ale byly dosud potlačené. Neměli jsme na to čas a kapacity. Jedna z variant je upřednostnit tento sortiment.

 

Výroba je u letního sortimentu podobná výroba jako u lyží?

To, co my děláme, je stále stejná výroba. Neděláme surfy, to je technologicky jinde. Kite je stále nějaké dřevo, zespodu obalené lamináty, nemá to hrany jako snowboard, ale je to podobné. Ale musíte do toho segmentu proniknout, není to tak, že všichni čekají, až to začneme dělat zrovna my. Tím, že bojuji o zachování zaměstnanců, tak by každá práce byla dobrá. Ale doba je tak nejistá, že sám nevím.

 

Zatím jste zaměstnance udrželi?

Zatím ano. Ale když budete platit rok zaměstnance a nevyrábět a neprodávat, tak zkrachujete. Musí být nějaká podpora státu. Tohle není naše chyba, co se děje.

 

Jste rodinná firma, dělají s vámi vaše dcery. Je to v této době spíše výhoda, nebo naopak větší strach mít zodpovědnost za širší rodinu?

Beru to jednoznačně jako výhodu. To, že mám dvě dcery a obě dělají ve firmě na výrobu lyží, to je jako dárek. Já myslel, že se mnou firma skončí, že holky vystudují a zůstanou jinde. Najednou jsou obě ve firmě a hrozně ji pozvedly. Já jsem vyučený opravář důlních strojů a zařízení, fáral jsem na šachtě. Skočil jsem do podnikání, rád vymýšlím, jsem na tom dobře technicky, umím výrobu. Ale marketing, propagace, sociální sítě, to je mimo moje chápání. Když přišly holky, začali jsme třeba jezdit na veletrhy, vývoz přišel také až s dcerami.

 

Co očekáváte od roku 2021?

Tuhle sezonu jsem sice ještě úplně neodepsal, ale i kdyby se vleky rozjely, je to, asi jako kdyby vám v září otevřeli koupaliště. Když v únoru otevřou sjezdovky, tak lidé půjdou lyžovat na tom, co už mají. Letošní zimu musíme nějak přežít. Vadí mi, že není žádný rozvoj, nejde realizovat plány na nové stroje, technologie, všechno se odkládá. Další roky budou taky otázka. Zastaví se spousta oblastí ekonomiky, lidé budou mít méně peněz a nákup lyží nemusí být priorita. Doufám ale, že až bude vakcína a co nejvíce lidí proočkovaných, tak covid přestane být téma. Podobně jako dnes není tématem chřipka nebo angína.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama