Co jsme vydělali na covidu, investujeme do výzkumu

Plán Václava Navrátila byl jasný: ve vlastní firmě rozvinout nápad a metodu vzniklou během doktorandského studia, jak hledat nová léčiva. Pak přišel covid a ze začínající Diana Biotechnologies se stala úspěšná společnost, na níž stojí třicet procent PCR testů v Česku. Rychlý růst firmě umožnil nabírat české vědce, kteří se vracejí ze zahraničí, a Václav Navrátil i díky tomu plánuje o to větší návrat k původnímu scénáři: hledat a možná jednou vyvíjet vlastní originální léky.

Testování na covid jste se začali věnovat loni. Měli jste díky tomu lepší vhled do toho, jak se epidemie v Česku vyvíjela?

V určitou dobu ano. V lednu, v únoru, kdy se tady šířila britská varianta, jsme byli první, kdo ji byl schopný testy detekovat. Byli jsme tehdy jednou z prvních zemí zasažených touto variantou a ještě se nevědělo, co čekat. Ve spolupráci s několika velkými laboratořemi jsme začali sledovat její šíření a někdy v půli ledna jsme věděli, že to bude špatné, a prakticky na stovky lidí jsme předpověděli, co se bude dít na konci března. Tehdy jsme to komunikovali se státními orgány, které na základě toho nějak rozhodovaly – ale to šlo už mimo nás.

 

Loni jste jako jedni z prvních začali zkoušet PCR testy ze slin. Tehdy jste mi říkal, že jste je zkoušeli sami na sobě. Jak často jste se testovali ve firmě?

My jsme byli poměrně opatrní, takže jsme se testovali dvakrát týdně. Jsme už poměrně velký kolektiv, pár případů jsme zachytili. Typicky se nakazili od dětí ze školky nebo na cestách, ale všichni byli ještě před příznaky. Měli jsme i lidi, kteří byli třeba sedm dní před příznaky, rekordman dokonce deset dní. Což je přesně ten důvod, proč se covid tak snadno šíří. Jsme infekční dávno před tím, než se to projeví. Proto má smysl pravidelné testování a u něj bezesporu platí, že čím citlivější test použijete, tím je smysluplnější. Díky tomu jste schopní dřív nakaženého vyřadit z kolektivu a nikoho dalšího nenakazí.


Narazil jsem na názor, že jeden z důvodů, proč některé státy včetně Česka váhaly s rozšířením PCR testů, byla jejich vysoká citlivost. Dokážou detekovat vir i v okamžiku, kdy už člověk není nakažlivý. Proto byl velký tlak od průmyslové lobby, aby se PCR moc netestovalo, protože prý vyřazují z práce i zdravé lidi, kteří by do izolace nemuseli.

To je dané možná přehnaně opatrnou politikou, kdy do karantény chodili všichni okolo nakaženého. Je to nešťastné a vedlo to k tomu, že zaměstnavatelé neměli motivaci lidi testovat, protože jim v ten okamžik stejně vypadl celý kolektiv. A tady právě může být ten obrovský rozdíl v tom, jaký test používáte. Pokud používáte testy antigenní, které nejsou moc citlivé, tak u nich může mít smysl izolovat celé okolí nakaženého. Ale pokud používáte citlivé testy, které odhalí nákazu velmi brzy, tak v ten okamžik by bylo možné fungovat na principu, kdy vyřadíte z kolektivu jen ty pozitivní. To je přesně to, co jsme dělali u nás ve firmě. Bylo to samozřejmě spojené i s nějakými dalšími obecnými opatřeními, nosili jsme roušky a podobně, ale dohromady to fungovalo tak, že k přenosům uvnitř firmy nedocházelo.

 

 

Rozumím, že to platí pro pravidelné testování. Když byly testy zdarma pro všechny a řada lidí se testovala náhodně, mohlo se stávat, že ukážou na člověka na konci nakažlivosti.

Pokud plošně testujete nějaký kolektiv, tak je to dost nepravděpodobné, protože v tom kolektivu by se ta nákaza rozšířila. To, co se mělo dělat jinak, a v Česku se to nedělalo důsledně, je, že pokud máte malou virovou nálož, tak byste měl jít třeba za dva tři dny na další test, který řekne, v jaké fázi infekce jste. Není to samozřejmě stoprocentní, protože samotný odběr vzorku probíhá různě. My jsme pozitivním lidem zkoušeli odebírat vzorky třeba třikrát denně, abychom viděli průběh infekce, a první čtyři pět dní byl u nich strmý nárůst množství viru a pak následoval pomalý pokles.


Zkoušeli jste srovnat citlivost antigenních testů a PCR?

Upřímně, tohle měl dělat stát, který na to rezignoval. Na začátku tady bylo pár podobných studií, které dělaly státní zdravotní ústavy. Jen je nutné říct, že ty studie porovnávaly antigenní testy, které prováděl zdravotník hlubokým stěrem z nosohltanu, a zároveň do nich vybrali ty nejlepší antigenní testy. Ve výsledku měly citlivost kolem šedesáti, možná sedmdesáti procent. Ale v realitě se používaly testy z kraje nosu a samoodběrové testy, které pro samoodběr nebyly nikdy otestované. Zcela se rezignovalo na kvalitu a myslím si, že se nakonec používalo velké množství testů, u nichž ani netušíme, jakou měly reálně citlivost.


Hodně se o tom mluvilo v souvislosti s plošným testováním ve školách, kde byl počet odhalených případů velmi nízký.

Už na výsledcích z Rakouska (které se stejnými testy přišlo dříve než Česko) bylo vidět, že ty testy dobré nejsou. A v kombinaci s tím, že si dítě dělá výtěr samo a jenom z přední části nosu, z toho byly nekvalitní testy, u nichž se řešila jenom cena. Teď už to srovnávání považujeme za zbytečné, protože se tady objevují desítky nových antigenních testů z dovozu bez validačních studií.


Nějaké ověřovací studie aspoň formálně musí mít, v příbalovém letáku bývají i výsledky.

Jasně, kupujete test z Číny, který tady nikdo neověřuje. Pokud se kouknete na tu validační studii, zjistíte, že tam nebyly žádné slabší virémie (nakažení s menším množstvím viru) a použili pouze vzorky s velkou virémií – to uvádím konkrétní příklad testu, na nějž jsem se díval. Formálně je to splněno, ale prakticky ne a nikoho to ani nezajímá. U dovážených testů někde z Dálného východu se spoléhá jen na studie pocházející od výrobce.


Jak obtížné je v takovém prostředí přesvědčit firmy, aby své zaměstnance nechaly testovat, a to právě citlivějšími PCR testy?

Jsou firmy, které to nechtějí řešit, a tam je to jednoznačné. Ty buď testovat nebudou, nebo budou testovat tím nejlevnějším, aby jen splnily povinnost. Pak jsou firmy, které vytvářejí vysokou přidanou hodnotu nebo musí udržet provoz, a pro ně je to mnohem důležitější: zkouší, co funguje, aby se jim v práci nemoc nešířila. Samozřejmě PCR je nákladově na jeden test výš než antigen, ale celkově to pro ně dává smysl. Ve výsledku je to totiž vyjde levněji, než kdyby jim chodili lidi do karantény.

 

Na kolik takový PCR test ve firmě vyjde?

Naše laboratoř Diana Lab, kterou jsme se rozhodli nedávno otevřít, nabízí koncovou cenu do firem za PCR test ze slin 350 korun. To se cenově prakticky vyrovná těm kvalitním antigenům, které stály okolo dvou set korun za test.


Mám firmu a chci nechat zaměstnance testovat. Co musím udělat já a co zařídí laboratoř?

Na straně firmy zůstává část administrativy. To znamená udělat si nějaký seznam lidí, kteří se testují, zorganizovat odběr a předat vzorky do laboratoře. Naše testy v podstatě jsou o tom, že lidé plivou sami do zkumavky. Laboratoř to vyhodnotí a pošle výsledky ve formě, v jaké je potřeba. Pokud se k nám vzorek dostane ve všední den během dopoledne, tak ještě ten den večer odesíláme výsledek.


Proč jste se rozhodli zařídit si vlastní laboratoř?

My jsme loni začali fungovat jako výrobce testů a jejich dodavatel do soukromých a nemocničních laboratoří. Jinak řečeno, jsme výrobce odběrových sad, PCR testů, dodavatelé automatizace na testování do laboratoří; sami jsme tedy testy nevyhodnocovali. Řada lidí a firem se však na nás obracela, že by chtěla být testovaná přímo od nás. My jsme je odkazovali na laboratoře, které používají naše testy, což děláme dál. My jsme vytvořili nejen testovací sady, ale i postupy, jak vzorek může laboratoří projít, jak lze minimalizovat administrativu, jak testování co nejvíce zautomatizovat, aby bylo možné v poměrně malém počtu lidí změřit velký počet testů. Laboratoř Diana Lab jsme vytvořili jako takový showroom, kde je vidět, jak to celé funguje.

 


O jakém množství testů v jedné laboratoři se řádově bavíme?

Diana Lab funguje poměrně krátkou dobu, ale už míváme dny, kdy měříme okolo 5 000 vzorků za den ve vysoce automatizovaném formátu a stále počty rostou. Existují i další soukromé laboratoře, které dělají na našem systému 5 000 vzorků za den. V podstatě víme, že kapacita je nějakých deset tisíc testů za den, ale je to dál škálovatelné. Uvnitř jedné laboratoře jde přidat další přístroje, celý systém se dá přenést do dalších laboratoří, což je přesně ten princip, který chceme s Diana Lab ukázat. Je to velká změna oproti tomu, jak laboratoře fungovaly dřív, a je to také cesta k dalšímu zlevnění testů. Některé laboratoře nabídly PCR testy do škol za dvě stě korun, protože to braly prestižně a trochu to dotovaly, nicméně pokud by stát zjednodušil administrativu, tak by se na tuto cenu při masivním testování pro školy dalo dostat.

 

Covid začal v okamžiku, kdy jste se jako začínající společnost chtěli věnovat něčemu jinému. Chtěli jste rozvíjet vaši metodu DIANA a vyhledávat nové biologicky aktivní látky a jednou vyvíjet i nové léky. Nicméně přišel covid a soustředili jste se na výrobu testovacích souprav. Proč?

Od té doby se toho stalo hrozně moc. Loni na jaře byla krizová situace, protože testy byly potřeba a bylo jasné, že ze zahraničí nepřijdou. Pustili jsme se proto do jejich vývoje s tím, že chceme pomoct. Tehdy ještě nikdo z nás netušil, co je ta nemoc zač, co to bude znamenat pro nás, prostě jsme se do toho pustili po hlavě. Utráceli jsme peníze, které jsme měli na něco jiného, a to s laskavým svolením našich investorů. Ale jak jste říkal, my nejsme covidová firma a nevznikli jsme kvůli tomu. Náš hlavní cíl je drug discovery, tedy schopnost vyvíjet originální léčiva od úplného začátku. To jsme bohužel museli kvůli covidu zredukovat a opustit na delší dobu, než jsme plánovali...

 

Před rokem jste mi doslova řekl, že na jaře uvidíte, jestli se vůbec covidu ještě budete věnovat...

Před rokem to vypadalo, že se o Vánocích začne očkovat a na jaře by mohlo být hotovo. Pak se však ukázalo, že očkování šlo mnohem pomaleji, přišla britská a později delta varianta, zároveň jsme se celkově neproočkovali. Riziková populace stále ještě není doočkovaná, což je to hlavní, o co nyní jde. Tím pádem PCR testování je stále důležité a my se tomu dál věnujeme. Každopádně už pracujeme na tom, abychom začali obnovovat naše nejdůležitější projekty. Vlastně díky našemu rozjezdu v covidu na ně můžeme nabírat české vědce, kteří se vracejí ze zahraničí, můžeme posílit náš tým a věnovat větší prostředky na dva naše hlavní projekty. Prvním je zmíněné drug discovery, což je moje srdcovka, a tím druhým je vývoj monoklonálních protilátek, kde jsme už před covidem začali budovat vlastní know-how. Právě koktejl monoklonálních protilátek, což jsou bílkoviny speciálně vytvořené na to, aby se vázaly na virový cíl, jsou zatím dosud jediné účinné látky na covid.

 

Pokud to shrnu, covid vám aspoň finančně pomohl.

Projekty jako drug discovery jsou drahé a rizikové. Jsou na deset patnáct let, stojí spoustu peněz a příjmy z nich jsou nejisté. Člověk je odkázaný na investory nebo na peníze, které může vydělat nějakým jiným způsobem. My jsme od začátku plánovali věnovat se i projektům, které jsou komerčně aplikovatelné v krátkodobějším horizontu. Covid tedy v plánu nebyl, ale samozřejmě nám finančně pomohl a tyto peníze znovu investujeme do výzkumu a umožní nám posunout se dál. My jsme byli poměrně úspěšní s covidem – dlouhodobě naše PCR sady tvoří asi třicet procent ze všech českých PCR testů –, ale tady bych dal do kontextu, že jakékoliv peníze, které z toho získáme, jsou v poměru k tomu, co budeme potřebovat na investice do vývoje jakéhokoliv léčiva, malé.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama