Brýle nasadit, operace se blíží. Virtuální realita pomáhá s komplikovanými operacemi

V posledních dvou letech pomáhala při více než stovce komplikovaných operací chirurgům z IKEM virtuální realita. Nyní navíc vyvinuli speciální software, který dokáže převést data z CT a magnetické rezonance do virtuálního modelu jater či ledviny během hodiny. Dosud trvala příprava jeden či dva dny. „Čas je pro nás naprosto zásadní a čím méně ho strávíme při přípravě jednoho pacienta, o to více dalších můžeme ošetřit,“ říká přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM Jiří Froněk.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Když si vybavíte svou poslední operaci, jak vypadala příprava?

Poslední případ byl minulý týden, operace nádoru jater u malého dítěte. V ambulanci jsem vyšetřil pacienta, viděl jsem, jak vypadá, v jakém je stavu, jak je velký a kolik váží. Pak jsem šel do kanceláře, kde jsem teprve mohl vidět rozsah nádoru z předoperačních vyšetření. Nasadil jsem si headset, tedy brýle pro virtuální realitu se speciálním softwarem, díky kterému jsem si mohl prohlížet snímky CT a magnetické rezonance v mnohem tenčích vrstvách. Sledoval jsem model jater i s přesným uložením a velikostí nádoru. Detaily jaterních struktur a přesná místa, kde se jich nádor dotýká. Nález si můžete prohlížet v libovolném průřezu, z libovolného úhlu i v téměř jakémkoli zvětšení. Prostě virtuální realita.

 

To zní jako bezpracná příprava…

Tak to úplně není, i když nám tento software velmi ulehčuje přípravu, ani tak to není záležitost minut. Je skvělé, že můžeme model orgánu zkoumat vlastně v uvozovkách, jak dlouho chceme i odkud chceme. Z kanceláře, z domova, ale bereme si ho samozřejmě i na sál. Obvykle nález studujeme několik hodin a vyvodíme z něho jakousi indikaci, tedy navrhneme konkrétní typ operačního výkonu, který je v danou chvíli pro pacienta nejvhodnější. Typ nebo typy, protože ne vždy si můžeme být jisti, že tou jednou metodou bude možné nádor odstranit.

 

 

Typy? Ani s těmito zobrazovacími metodami nemáte jistotu?

Ne. Například v tomto konkrétním případě mi virtuální realita ukazovala, že levá jaterní tepna může obvodem své stěny částečně zasahovat do stěny nádoru. Pokud by to tak bylo, nemohla by v těle zůstat. Na druhou stranu se ale stává, že po chemoterapii vznikne na nádoru jakási slupka. A pokud by se tepna dotýkala jen této slupky, není důvod ji odstraňovat. To například vidíme až opravdu při té operaci. V řadě případů nejdeme dělat jeden konkrétní výkon, ale jsme připraveni na dvě nebo tři řešení. Pacient musí vědět o všech a lékař se až na sále rozhodne, které je to správné.

 

Čas hraje velkou roli

Jak vypadala vaše příprava na operaci před rokem 2019, než jste začali s virtuální realitou?

Vypadala podobně, jen byla složitější a obvykle časově náročnější. A byla tam možná trošku větší míra nejistoty toho finálního výkonu.

 

Stávalo se tedy, že jste pacienta otevřeli a vlastně jste si nebyli jistí, co přesně budete dělat?

To zase úplně ne. Není to tak, že by nás tato naše metoda takříkajíc posadila do komfortní židle. Ona nám výrazně urychlí přípravu. Což ale znamená hodně. Práce je strašně moc, případů se na nás v uvozovkách valí stále více a čas hraje velkou roli. Máme čtyři operační sály, které jsou plné od rána do noci a mnohdy jedou čtyřiadvacet hodin denně. To znamená, že čas je pro nás naprosto zásadní a čím méně ho strávíme při přípravě jednoho pacienta, o to více dalších můžeme ošetřit.

 

Má tato metoda ještě další výhody?

Má přesah, také co se týče výuky. Když jdu na sál, komunikuji s mladšími kolegy, říkám jim svou představu, co se bude dít. Ale za použití virtuální reality je ta myšlenka mnohem lépe přenositelná. Vidí přímo model, mohou si s ním sami takříkajíc hrát a plánovat, a tím se učí.

 

Když vezmeme praktickou stránku věci… těžké brýle, ruční ovládání a nutnost velmi přesné manipulace. Jak se vám s virtuální realitou pracuje?

Ze začátku to bylo hrozné, protože nehraju počítačové hry ve virtuální realitě. Ale je to jako s každou jinou technologií, chce to trochu času a naučíte se to. Zpočátku to samozřejmě bylo krkolomné, i proto, že má mnoho funkcí, které si můžete vypínat a zapínat, což mi zpočátku vůbec nešlo. Ale jak na to člověk přijde, je to samozřejmě velmi komfortní.

 

Ukazoval jste svým dětem, co nyní děláte v práci?

Ano, a dokonce jsem jim to půjčil, aby se podívaly samy. A naopak, já jsem si do svého headsetu nahrál nějaké jejich hry. Ne, že bych tedy ve svém věku toužil začít hrát, ale kolegové z IT říkali, že mi to pomůže rychleji pochopit tu technologii a naučit se s ní pracovat. Abych si zažil, k čemu je který čudlík a jak to funguje. A měli pravdu.

 

A jak tuto aplikaci hodnotí vaše děti?

Jim se strašně líbí. Když si ji beru domů a chci začít pracovat, obvykle zjistím, že je zařízení vybité. To prostředí je pro ně zajímavé, jako asi všechny tyto nové technologie, ale řekl bych, že je to pro děti trochu riskantní, protože tomu virtuálnímu světu člověk snadno propadne.

 

Operace ledvin a jater

Je virtuální realita vhodná pro všechny druhy operací?

My jsme to v tuto chvíli nechtěli vyzkoušet na všem, co máme v portfoliu chirurgie IKEM. Takže jsme se soustředili na operace ledvin a především jater, a to jak na transplantace, tak i na odstraňování nádorů. U dětí i dospělých.

 

 

Jak vlastně tato metoda vznikla?

Ta původní myšlenka, respektive potřeba, byla moje, a kolegové z IT mi ji umožnili převést do modelu, jaký máme teď. Máme za sebou vlastně dva a půl roku práce na denní bázi. Několikrát za týden jsme se osobně scházeli, aby se nám dařilo postupovat. A nejen s IT, ale také s kolegy z radiologie a CT rezonance. A to vlastně proto, že jsme najednou zjistili, že data, která se běžně používají pro zobrazení, potřebujeme v jiném formátu. Je to tak výsledek práce celého týmu IKEM.

 

Proč staré zobrazovací metody najednou nestačí?

S tím, jak jsme začali v IKEM zavádět nové transplantační metody, zejména po roku 2012, přicházely také určité nejistoty. Každá nová metoda má i svá rizika, která se snažíme zmenšovat. Zobrazovací metody jsou pro to základem. U transplantací ledvin od žijících dárců už deset let rutinně používáme 3D tisk. U jater to však nefungovalo, protože 3D tisk je pomalý. I když dnes už máme rychlejší a přesnější tiskárnu, tisk modelu stejně trvá tři dny. To je možné navíc jen u žijících dárců, ne u zemřelých. Tam tolik času nemáte. Takže jsme hledali další možnosti. A jak už to v medicíně a ve vědě bývá, měli jsme i neúspěchy.

 

Jaké například?

Původně jsme si například mysleli, že bychom mohli místo 3D tisku vytvářet negativní odlitky orgánu s pomocí metody CNC a pak je odlít z želatiny. Těch slepých cest bylo několik. Vždy se ukázalo, že je to buď časově nešikovné, nebo to není přesné. A postupně jsme vygenerovali myšlenku virtuální reality, kterou jsme rozvíjeli až do stadia, kde je dnes.

 

Vy navíc dnes využíváte i takzvanou augmentovanou realitu. Můžete ji přiblížit?

To je vlastně rozšířená virtuální realita. V praxi to znamená, že v brýlích vidíme například model jater s nádorem uvnitř, a my jsme schopni ho na sále virtuálně přiložit v poměru jedna k jedné na vlastní játra pacienta.

 

A co bude dál? Jak chcete v těchto technologiích pokračovat?

Co se týče přímo u nás, v IKEM, rádi bychom rozšířili využití virtuální reality i na další diagnózy. Může to být například na jednu z nových metod, které jsme tu v IKEM zavedli před několika lety. Je to resekce transplantované ledviny pro nádor. Občas se stane, i když je to výjimečné, že v transplantované ledvině vyroste nádor. Dříve by byl pacient odsouzen k tomu, že by se musela vyjmout celá ledvina. Já jsem před několika lety zavedl to, že z transplantované ledviny ten nádor odstraníme. Dnes máme za sebou operace pětadvaceti pacientů a všechny byly úspěšné. Právě u těch by se mohlo využití virtuální reality osvědčit.

 

A mimo IKEM?

Máme dlouhodobou spolupráci s řadou evropských univerzit. To, co dnes už začínáme dělat, je, že některé složité indikace raritních případů navzájem konzultujeme. To znamená, že si kolegové v Itálii nebo Belgii dají na hlavu náš headset s virtuální realitou a online jsme tak schopní případ rozebrat. Ve stejnou dobu, se stejnými daty před sebou, bez jakéhokoli dalšího připojení, protože headset má v sobě jak wi-fi, tak i sluchátka. Můžete tak jednoduše získat názor multidisciplinárního týmu odborníků z více evropských zemí. Což může mít pro pacienta zásadní vliv.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama