Řídit město jako hotel nejde, říká primátorka Karlových Varů

Šéfovala dlouho nejslavnějšímu lázeňskému hotelu u nás – Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Dnes je Andrea Pfeffer Ferklová (hnutí ANO) už dva roky primátorkou města, kterému kvůli koronaviru výrazně chybí ruští a arabští hosté. „Léto jsme zvládli, větší strach mám z podzimu,“ říká.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jaké jsou Karlovy Vary na konci léta?

Stále je na ulicích slyšet čeština, což je oproti předchozím letům změna. Je to zajímavé a milé. Hodně ve městě rekonstruujeme a nově k nám začíná jezdit pendolino, což sice není nejrychlejší propojení s Prahou, ale určitě bude pohodlnější než dosud. Navíc je to skvělé propojení až do Ostravy.

 

Cizinci tvořili ve Varech 75 až 80 procent klientely. Vrátili se už alespoň Němci, kterých sem jezdilo nejvíce?

Němci k nám jezdit už opět začali, ale zatím se jedná o krátkodobější pobyty. Přijíždějí zejména z příhraničních oblastí typu Bavorska nebo Saska.

 

A jak je to s Rusy, kteří zde zase trávili nejvíce nocí?

Ruská klientela nám velmi chybí, podobně jako arabská, ty se nám nepodaří nahradit asi ničím. Jezdili obvykle na dlouhodobé lázeňské pobyty, ze kterých Karlovy Vary žijí nejvíce.

 

Asiaté nechybí?

Asijská klientela jezdila do Varů na otočku z Prahy na jednodenní výlety. V oblasti stravování je nahradili Češi. Opačná situace však platí pro ubytování. Asiaté sice jezdili na jednu noc, ale masově dokázali vykrýt plonkové termíny od neděle do čtvrtka. Vlastně se tak střídali s Němci, kteří se naopak zaměřují na dvou- třídenní pobyty o víkendech.

 

Kdy se může situace změnit?

Potrvá nejméně do začátku příští sezony, tedy dubna 2021. Úplné zavření hranic znamenalo pro město zkázu a otvírají se pomalu. Dokud se neotevřou, nebudeme fungovat jako dřív. I poté bude trvat nejméně tři roky, než se dostaneme zpátky na úroveň roku 2019.

 

 

Jak to zvládají místní podnikatelé?

Jsou rádi za českou klientelu, město je opravdu plné. Ekonomicky to ale provozovatelům stačí pouze na pokrytí provozních nákladů a nikoliv na tvoření jakéhokoliv finančního polštáře na další měsíce.

 

Snižovali ceny?

Část se cenově přizpůsobila českému klientovi, ale jsou tu i služby, které neběží dodneška – jako část obchodů v lázeňském centru. Zavřené jsou i pětihvězdičkové hotely, které se české klientele nemohou úplně přizpůsobit.

 

Proč?

Některá zařízení jedou takzvaně na křížky, kdy vám na léčení přispívá pojišťovna. U privátních si však musíte všechno zaplatit a tyto hotely mají problém – v oblasti balneo a léčení jsou na nějakých dvaceti procentech. Ano, lidé se zde sice ubytovávají, ale nečerpají lázeňské služby. Většinou se jdou podívat po památkách, po kultuře, zasportují si, ale zaplatí si maximálně masáže. Nejsou zvyklí, že by přijeli na čtrnáct dní a léčili se, tedy ne v Karlových Varech.

 

 

Jak se kvůli koronaviru dařilo přeorientování na Čechy?

Z mého pohledu na sto procent. Ve finále musím českým klientům poděkovat, že nás v tom nenechali. I když se nekonal filmový festival, přijeli objevovat Karlovy Vary a tím pomohli naše město zachránit. Povedlo se to i díky všem návazným programům, ať to bylo Karlovarské kulturní léto, nebo sportům typu golfu a sjíždění řeky Ohře. Novinkou se stala výhodná turistická karta, která řadu služeb propojila, a český zákazník na to slyšel. Další venkovní akce se konají i po skončení prázdnin – festival světla Vary Září, romantické plavby, folklorní festival či porcelánové slavnosti. Asi ubude rodin s dětmi, ale zase by mohla přijet cílová skupina, která preferuje turisticky klidnější období.

 

Zmiňujete kulturu, na co Češi slyšeli?

Nejvíc to tu asi žilo o víkendech, díky velkým koncertům. Podobný program proto budeme chystat i na následující sezony. Zkusíme tak oživit letní měsíce po filmovém festivalu, kdy hotely bývaly až do přelomu srpna a září méně obsazené.

 

Budete muset kvůli koronaviru změnit některé plány a peníze směřovat jinam?

Když se podíváme na rozpočet na rok 2020, chybí nám reálně 130 milionů korun. Mimo jiné proto, že jsme podnikatelům nabídli spoustu různých úlev. Odkládali jsme splátky nájmů, některé jsme odpustili z poloviny, jiné zcela. Peníze budeme muset najít zejména na investice, zvažujeme formu úvěru.

 

Na co?

Když se projdete městem, uvidíte, jak hodně se tu rekonstruuje. Sadová kolonáda u Dvořákových sadů už prošla rekonstrukcí, nyní se opravuje za stovky milionů korun Zítkova mlýnská kolonáda, to je ta veliká z kamene. Hotovo by mělo být příští rok na zahájení nové sezony. V současné době opravujeme i vřídlo, výtrysk pramene je venku, ale budeme ho opět vracet dovnitř do budovy.

 

říjnu to budou dva roky, co jste primátorkou. Co je váš největší úspěch?

Jsem ráda za ty rozjeté rekonstrukce, vřídlo by si ji zasloužilo už před třiceti lety. Jsem také ráda, že se nám v rámci koronavirových možností povedlo trošičku zachránit letošní sezonu tak, aby nepřišlo o práci daleko víc lidí.

 

čem jste naopak nejvíc narazila?

Všechno hrozně dlouho trvá a ne všechno jde. Byla jsem z vedení hotelu zvyklá, že pro mě a pro mé kolegy v práci slovo „nejde“ neexistuje. Jsem hodně orientovaná na určitý cíl, za tím potřebuji jít. V hotelu ráno zavelíte, večer je hotovo.

 

Jak tohle zvládáte?

Učím se stanovovat si mnohem menší cíle, jinak bych byla rychle otrávená. Na začátku jsem měla pocit, že to nevydržím ani ty čtyři roky. Nic jsem za sebou neviděla a pořád jsem se vracela ve svém zápisníku na začátek. Nemohla jsem si odškrtávat: splněno, hotovo, vyřešeno, jdeme dál.

 

Parafrází na heslo hnutí ANO dá se město řídit jako hotel?

Úplně samozřejmě ne (smích). Fungování hotelu, nebo jakékoliv jiné firmy, má svoje principy. Ve firmě si hlavně vybíráte nejlepší lidi, se kterými chcete pracovat, a opravdu si je k sobě můžete vzít. Vytvoříte silný tým, který skvěle šlape, rozvíjí se a máte společný cíl, za kterým jdete.

 

A v případě města?

Tam si moc lidí nevyberete. Přijdete, jste z nějaké politické strany, k tomu máte koalici, ve které ne všichni sledují stejné zájmy. Už tady se to tříští. Navíc ne všichni úředníci jsou vám podřízení, ne všichni mají stejný cíl, zájem a nasazení.

 

Jak dnes vzpomínáte na šéfování Grandhotelu Pupp?

Určitě to bylo snazší než sedět na magistrátu v pozici primátorky. Byly to nejhezčí roky mého života a srdeční záležitost. Strávila jsem v Puppu osmnáct let, z toho dvanáct let jsem ho řídila z pozice generální ředitelky.

 

Co vás na tom bavilo?

Služba klientovi. Bavilo mě, že od nás odjížděli spokojení lidé a psali, že přijedou příště. Bavilo mě, že mi skvělí majitelé nechávali dost volné ruce. Volnější, než mám jako primátorka.

 

Jaké máte reakce na své primátorování od svých kamarádů?

Jak od koho. Vary jsou přece jen padesátitisícové město, tedy město padesáti tisíc názorů. Liší se zejména potřeby obyvatel od potřeb centra, které vydělává peníze. Je pro mě složité nacházet kompromisy, aby byli všichni spokojení.

 

Má tedy některý z kamarádů zjednodušenou představu, co by jak mohlo jít, a vy víte, že je to jinak?

Řešili jsme teď zákaz vjezdu do lázeňského území, kudy si Karlovaráci pořád zkracovali cestu. Před pár dny jsme tam instalovali sloupky, aby v této zóně mohli lidé odpočívat a léčit se, pít vodu z pramenů, a nemuseli pořád koukat, jestli nejede nějaké auto. Těmi sloupky jsme řekli „a dost“, už se to nedá obcházet a mnohým se opatření nelíbí.

 

Váš manžel je kuchař a podniká v gastronomii. Jak koronavirus ovlivnil jeho práci?

Jeho byznys se zastavil ze dne na den. Dříve provozoval restauraci Cihelna na golfovém hřišti. Teď ale několik let vlastní ateliér, kde pořádá kuchařské kurzy a dělá cateringy pro privátní letadla. Se zákazem létání přestaly chodit objednávky.

 

Co dělal?

Využili jsme čas a začali jsme se učit péct makronky. Neumí je úplně každý, je to trochu složitější proces. Manžel se vždy věnoval vaření, ale v covidové době přišel na to, že ho baví pečení. Najednou pekl i chleba a dorty. Přijde mi, že ho to baví, a já jsem se taky přiučila pár věcí, i když jsem k vaření nikdy moc netíhla.

 

A to jste si pekli jenom tak na doma?

Ne ne, začali jsme je dodávat na oslavy i do některých restaurací.

 

Takže máte primátorské makronky?

To zase ne. Sázeli jsme se, komu se líp povedou, a manžel je měl vždycky hezčí. Po pravdě, nemám zase tolik času věnovat se pečení, takže je má promakanější. Navíc mně chybí ty jeho roky v kuchyni, to už nikdy nedoženu. Ale v mém případě to není potřeba.

 

Je pravda, že jste se před lety málem stala Pražačkou?

To bylo období, které mě dostalo do vedení Puppu. Kdysi jsem tam nastoupila do pozice markeťáka, vypracovala jsem se na šéfovou obchodního oddělení. Tehdy jsem šla za ředitelem, že je to pro mě málo. Už jsem měla v Praze domluvené šéfování cestovní agentury. Prodali jsme rodinný domeček kousek od Varů, pořídili jsme si rodinný dům za Prahou, a v tu chvíli přišla nabídka, jestli chci převzít hotel pod sebe. To byl splněný sen, s ním jsem kdysi do Puppu nastoupila.

 

A co je nejlepšího na tom, že jste ve Varech zůstala?

To, že v pozici primátorky mohu rozhodovat a pomáhat městu zase jinak. V Puppu jsem chtěla, aby do Varů přijížděli lidé, a díky Puppu byly Vary známější. Teď mám tu možnost dělat to zase o krůček výš. Do budoucna bych ráda více propojila lázeňskou a obytnou zónu, aby si obyvatelé uvědomili, jak krásné město mají. Na naše kolonády jezdí lidé z celého světa, ale ne každý místní občan tu byl.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama