Kyjev bych teď přirovnal k USA po 11. září
22. února 2023
Doma má zásoby vody, jídla a vody, spacák, stan. „Kdyby se situace v Kyjevě zhoršila, jsme připravení,“ říká Tymofij Mylovanov, bývalý ukrajinský ministr hospodářství a nyní prezident kyjevské ekonomické univerzity. Od posledního ruského vpádu na Ukrajinu uplynul rok. Ukrajinci teď podle Mylovanova potřebují hlavně zbraně, ale i ekonomickou a humanitární pomoc. „Nemyslím si, že válka skončí brzy. Ale skončí,“ dodává.
Pamatuju. Byl jsem doma v posteli a spal. Vzbudil jsem se, když mně i mé ženě neustále zvonil telefon. A také jsme venku slyšeli výbuchy raket. Zjistili jsme, co se děje, rychle jsme se sešli na naší vysoké škole a zahájili potřebné bezpečnostní procedury. V rodině jsme tehdy měli plán evakuovat se pryč, ne mimo Kyjev, ale celá rodina do jednoho domu na předměstí. Než jsme se tam dostali, trvalo nám to půl dne. Jenže problém byl, že toto předměstí se nachází opravdu blízko letiště Hostomel, kde se Rusové snažili přistát se svými vojáky.
Kdybychom se bývali evakuovali, zůstali bychom na druhé straně fronty. Nakonec totiž Rusové právě tyto předměstské čtvrti obsadili. Rychle jsme tedy změnili plán a odjeli jinam. Takže tak vypadal ten první den. Snažil jsem se dostat do bezpečí rodinu a rovněž zajistit, aby byla v bezpečí i škola, její zaměstnanci a studenti.
Právě ten první den. Bál jsem se, že už jsou ve městě. Že už tam bude KGB a budou střílet do lidí (KGB je bývalá sovětská tajná služba, její nástupkyní je nynější ruská FSB – pozn. red.). To, co teď dělají v místech, která obsadili. Když nevíte, odkud můžou přijít. Tehdy jsem měl strach, pak už ne. Když bylo jasnější, kde přesně jsou. Když letí rakety, slyšíte varování a jdete do krytu. Nebo riskujete a nejdete, je to na vás. Nedostatek jídla či vody, na to se můžete připravit. Lidé včetně mě se ale nejvíce báli toho, že půjdete ven a najednou potkáte Rusy, kteří už danou oblast budou kontrolovat. Že někam pojedete a narazíte na ruské kontrolní stanoviště a tam vás zastřelí. To nás děsilo. A pak samozřejmě když vaše město obsadí, to je ta nejhorší noční můra, peklo. Protože to, co Rusové dělají, nedělají žádné lidské bytosti a ani zvířata.
Jsme ve válce, která trvá už dvanáct měsíců a bude nejspíš trvat ještě déle. Na to se musíme připravit. Takže naší prioritou číslo jedna by měla být obrana země. Zadruhé musí být prioritou ekonomika. Před pár dny jsem cestoval ze Lvova do Kyjeva a viděl jsem, že ekonomika funguje. Někde i jako kdyby téměř žádná válka nebyla. Samozřejmě že na mnoha místech narazíte na armádu, dochází k výpadkům elektrického proudu, některé podniky ale fungují lépe než před válkou. Ty, které poslední měsíce přežily, to totiž posílilo. A zanikly často ty, jejichž podnikání už předtím nebylo příliš, jak bych to řekl, čisté.
Samozřejmě. Bylo poškozeno velké množství infrastruktury, dochází k logistickým problémům a existují i problémy s nedostatkem pracovníků, protože část jich emigrovala a část jich je v armádě. Takže máme před sebou mnoho výzev. Pokud jde o situaci na frontě, nejsem vojenský expert, ale vypadá to, že máme velmi profesionální armádu a dostatek vojáků, alespoň teď. Rusko je samozřejmě mnohem větší, a proto potřebujeme lepší zbraně a potřebujeme jich víc. Pak by se situace mohla zlepšit.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.