Opera není pro snoby. Člověk na ni může přijít i v teplákách

20. března 2023

foto Kristina Kůlová

Když Veronika Loulová začala řídit operní soubor Moravského divadla v Olomouci, bylo jí teprve šestadvacet. Stala se tak nejmladší šéfkou opery v Evropě. Přišla s odvážnou vizí, s odhodláním přiblížit žánr i lidem, kteří s ním doteď neměli nic společného. Tvrdí, že ač je opera záležitostí starou čtyři sta let, nikde není psáno, že se musí dělat jen „postaru“. A nevadí jí, když člověk do divadla přijde v teplákách. Hlavní je, že přijde.

Používáte heslo „Make opera great again“, což ve volném překladu znamená, že z opery má být zase velká, skvělá věc. Jde o parafrázi hesla bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa „Make America great again“, stejně jako Trump jste měla i červenou kšiltovku s tímto heslem. Co si pod ním konkrétně představujete?

To byla kampaň, kterou jsme rozjeli během covidu. Snažíme se navázat na pojem z 19. století, kdy „great opera“ znamenala i stylové zařazení opery. V dnešní době někteří lidé považují operu za upadající žánr. My ji naopak chceme dostat mezi lidi, udělat z ní společenské terno. V tom smyslu, že pokud nepůjdete na novou premiéru v Olomouci, jako byste nebyli. Protože o ní všichni mluví!

V únoru jste uvedli nové představení, Bartókův Modrovousův hrad v režii Daniely Špinar. To bylo společenské terno? Jaké máte reakce?

Zatím úplně fantastické. Už vyšly dvě skvělé recenze. Příspěvek o Modrovousovi na našem Facebooku je asi za všechny premiéry nejoblíbenější. Za mě osobně byly důležité ovace vestoje, především na druhé premiéře. První byla legrační, protože půlka lidí stála a druhá zarytě seděla. Na druhé premiéře to byla už srdeční záležitost. Mám pocit, že tam šli vyloženě diváci, kteří to chtěli vidět. Bylo to příjemné.

Vloni na jaře jste prohlásila, že chcete, aby se z konzervativní Olomouce stala součást progresivní evropské scény. Co se vám v tomhle ohledu zatím podařilo?

Právě v kritikách na Modrovousův hrad zaznělo, že je to dílo srovnatelné v evropském kontextu. Sami kritici byli překvapení, že na regionální scéně najdou něco takového. Kromě toho navazujeme více mezinárodních spoluprací, které se odrážejí v pružnosti a komunikaci v divadle. Což navenek nemusí být tolik vidět. Na nové premiéry máme domluvené další koprodukce a spolupráce se zahraničím, v produkcích tady častěji slyšíte angličtinu než češtinu, za což jsem moc ráda. Ne že by bylo dobře, že se tady nemluví česky. Ale je fajn, když sem přijede někdo, kdo má i pohled ze zahraničí a trochu nám to tady osvěží.

Čím vy naopak plánujete osvěžovat publikum?

Začali jsme dvě peckami, Rusalkou v režii bratrů Cabanů a muzikálem Hello Dolly. V únoru měl premiéru už zmiňovaný Modrovousův hrad, který je poměrně těžký, ale divák si k němu asi našel cestu, lístky poměrně mizí. A v květnu chystáme ještě jednu premiéru – Mozartova Tita. Jde o velké, ale málo uváděné dílo. Z našeho pohledu je Titus dramaturgicky poměrně odvážný a my budeme momentálně asi jediní v Evropě, kdo ho uvede. Navíc k režii byl přizván Jiří Havelka, filmový režisér, pro kterého bude Titus operním debutem. Sice jsme spolu dělali pro zakončení evropského předsednictví soudobou operu, ale ta byla mnohem menší.

Nejvelkorysejší dar umění

S Jiřím Havelkou jste spolupracovali právě na opeře zakončující české předsednictví EU. Jmenovala se Zabijačka. Nebáli jste se, že vám do toho vláda bude příliš mluvit?

Hodně jsme o tom debatovali s Úřadem vlády a museli jsme je přesvědčovat, jak důležitá je umělecká autenticita. Je samozřejmě skvělé, když od vlády vzejde požadavek na novou operu, to tu dlouho nebylo a byl to pro ně obrovský risk. Měli jsme řadu debat, nebyly ani nijak bouřlivé, jen jsme některé věci museli pořád vysvětlovat. Ale nakonec je to něco, za čím si stojíme. Obhájili jsme si myšlenku, že to, kdo je objednavatelem díla, by nemělo ovlivňovat uměleckou koncepci. To je ten nejvelkorysejší dar umění – když klient nechá umělce tvořit.

Vaším dlouhodobým cílem je přiblížit operu „neopernímu“ divákovi. Jaký na to máte recept?

Podpořte Reportér sdílením článku