Naši mě varovali: Hlavně ne akordeon!

Nepocházíte z hudební rodiny, ale na akordeon hrajete vy i vaše mladší sestra. Přičemž oba studujete na konzervatoři. To se stalo jak?

Se mnou to bylo jednoduše tak, že do mateřské školky v Třeboni, kde jsem vyrůstal, jednou přišli učitelé z místní hudebky (základní umělecké školy – pozn. red.) a zjišťovali, kdo by mohl mít předpoklady ke studiu hudby. Vybrali mě, a tak jsem hned následujícího září do hudebky opravdu nastoupil…

Počkejte, jak se vlastně na dítěti tak útlého věku pozná, jestli má předpoklady, nebo ne? Například Lukáš Klánský, dnes famózní klavírista, vyprávěl, jak babička v jeho třech nebo čtyřech letech konstatovala, že „to dítě absolutně nemá sluch a nadání“.

Pravda je, že se to pozná těžko. Pamatuju si, že jsme tenkrát ve školce měli vyťukávat rytmy, opakovat tóny nebo poznávat chyby v melodiích. Šlo prostě o to zjistit, jestli dítě vůbec slyší hudbu. Talent je další věc, na ten se případně přijde později. V téhle fázi se zkoumá čistě jen hudební sluch.

Dobrá, takže jste nastoupil do hudebky. Co bylo dál?

První rok jsme se učili základní věci, teorii, poznávali jsme tóny nebo právě vyťukávali rytmy. No a po roce jsme si měli vybrat hudební nástroj, na který bychom chtěli hrát.

Proč si šestileté dítě vybere akordeon?

V třeboňské hudební škole se vyučuje veliká spousta nástrojů čili výběr byl obrovský. Naši říkali: „Hlavně ne akordeon!“ A tak jsem si dupnul (smích)! Ale vážně… Zvuk akordeonu mě úplně uchvátil. Hrála na něj jednak má sestřenice a jednak dcera jedné máminy kamarádky. Hrozně se mi to líbilo.

Pan profesor mě „zblbnul“

Jsou nástroje, které jsou v samých začátcích relativně jednoduché, například klavír. K obtížným naopak patří housle nebo kytara. Jak je na tom akordeon?

Jedna věc je ta fyzická stránka. Velký, „dospělácký“ akordeon váží patnáct kilo, ale děti mají samozřejmě nástroje menší, tří- až pětikilové. Řekl bych, že nejobtížnější je pochopit, jak akordeon vůbec funguje. Když začínáte s klavírem, zmáčknete klávesu a ozve se odpovídající tón. U akordeonu je to složitější. Používáte rovnou obě ruce, ale ani na jednu nevidíte, všechno děláte po hmatu, po paměti. Plus je tam měch, který ovládá zvuk. Čili ten začátek je doopravdy celkem obtížný.

Jak jste to dával vy?