Nová vláda bude muset lidem říct, že takhle to dál nejde

Jaké největší výzvy čekají českou společnost v roce 2022?

Energetická krize, covid, inflace a vyrovnaný rozpočet. Problémy, které budeme muset řešit v roce 2022, nový premiér Petr Fiala ve svém novoročním projevu definoval dobře. Ale obávám se, že ne ve všech rozměrech si přiznáváme hloubku problému.

 

Můžete být konkrétnější?

Například nevyrovnaný rozpočet. To je systémový problém. Redukovali jsme daně tak, že máme jedny z nejmenších daňových příjmů v Evropské unii, jenže pořád chceme mít výdaje na úrovni sociálnědemokratického státu, který má veřejné všechny služby. A to je neslučitelné. Nedá se to vyřešit nějakým drobným šetřením a zmrazením platů státních zaměstnanců. Vláda bude muset přiznat, že buď zvýší daně, nebo se musí razantně škrtat ve věcech, které mají lidé rádi – jako je rodičovská, důchody, podpora spoření. Obojí je samozřejmě nepopulární.

 

Zvyšování daní ale premiér Fiala i jeho ministři odmítali už před volbami a odmítají je stále…

To je ono. My si to pořád nechceme přiznat. Současná vláda udělala líbivou kampaň. Nesouhlasím s tím, že projev Petra Fialy byl v tomhle upřímný. Podle mě vláda pořád ještě hodně maže lidem med kolem pusy a nechce jim říct, že takhle to dál nejde. Nemůžeme mít extrémně omezené příjmy a zároveň služby jako ve Skandinávii. To bude asi největší výzva v tomhle roce.

 

Kdy podle vás budou muset nepopulární řešení přijít?

Myslím si, že většinu tohohle roku to ještě vydrží. Hájit se mohou tím, že rozpočet udělala předchozí administrativa. Ale na podzim už budou muset odkrýt karty při sestavování dalšího rozpočtu a lidem jasně říct, že bez zvyšování daní to nepůjde, nebo že ty škrty budou obrovsky bolet. Zároveň ale musíme mít takový daňový systém, který nevezme příliš peněz chudším pracujícím, aby měli možnost vyrovnat se s nárůstem cen energií. Jinak se stane, že se veřejnost obrátí proti všem klimatickým politikám. To bude taky velká výzva.

 

Ztráta gramotnosti

Na koho tedy energetická krize a inflace dopadnou nejvíce?

Na chudší pracující, rodiny s nízkými příjmy, kde pracuje jen jeden z páru nebo mají oba nízké platy, a také na samostatně žijící důchodce. Za inflaci v Česku může hlavně růst cen potravin, bydlení a výdajů na zdraví. Za to dávají víc peněz chudší lidé, zdražování je tak postihuje víc. I když nám z výzkumů vychází, že bohaté i chudé domácnosti platí za energie přibližně stejně, pokud se ceny energií zvednou o 30–40 procent, pro ty s nižšími příjmy je to už velký problém.

 

Jak se to dá vyřešit?

Jsem rád, že vláda připravila odstropování příspěvku na bydlení, ale je potřeba dlouhodobě myslet na to, aby chudším lidem zůstaly peníze, aby mohli čelit těmhle nenadálým problémům. Už minulé vládě jsme říkali, aby u daňové reformy více myslela na nižší třídy.

 

 

 

Máte jako sociologové data, jaký celkový dopad budou mít lockdowny a karantény na české vzdělání?

Když jsme na jaře testovali děti v pátých třídách, ukázalo se, že se to rovnalo ztrátě tří měsíců výuky. Není to fatální, ale pokud se to nedožene, bude to mít dalekosáhlé důsledky. Byla tam ztráta gramotnosti – čtenářské a matematické. Pak jsme se dětí ptali na duševní zdraví. Tam častěji odpovídaly, že jsou podrážděné a mají špatnou náladu, starší děti měly problémy se spánkem. Takže jsou tam dopady na well-being, duševní zdraví a socializaci dětí. Řešením jsou volnočasové činnosti – kulturní i sportovní, kam by mohly chodit děti i z chudších rodin, aby se znovu dostaly do kolektivu a obnovila se jejich aktivita.

 

Jaký dopad bude mít zatím poslední varianta koronaviru, která nese název omikron a která zřejmě pošle do karantény mnohem víc lidí?

Změnila se pravidla izolace a karantény. Je ale problém, že se bude testovat antigenními testy. Pokud se budou všechny potvrzovat, nebude se to reálně stíhat. Bude tedy nutné nastavit volnější kritéria, kolik z okolních pracovníků pozitivně testovaného bude chodit do karantény. Aby se odchytili ti, kteří mají pozitivní testy, ale nezavřely se celé firmy. A pak je nutné motivovat firmy i zaměstnance opravdu testovat, aby měly podniky pomocí Antiviru A proplácené izolace a fungovala dobře izolačka, která dorovnává zaměstnanci příjem. Jinak budou všichni demotivovaní a bude to taková Potěmkinova vesnice.

 

Kdo může do restaurace

Jaké největší spory ve společnosti očekáváte v roce 2022?

Očkování je hodně polarizující téma. Trochu míň pak povinné očkování pro starší a vybrané skupiny. Co ale hodně rozděluje společnost, je omezení vstupu do restaurací, kam můžou jen očkovaní a ti, co covid prodělali. Zajímavé je, že s tím souhlasí dokonce jen 55 procent očkovaných. To je věc, která velmi polarizuje debatu. A vede nakonec k tomu, že to stát nevymáhá, protože ví, že to není moc legitimní. Kolem Vánoc nám 18 procent neočkovaných lidí odpovědělo, že stejně bylo v restauracích, když to nikdo nekontroluje. Takže vlastně děláme kontroverzní opatření, která ale nemáme chuť vymáhat, a zůstane z nich jenom hořká pachuť.

 

Co s tím?

Měli bychom přehodnotit současný systém, který nedovoluje jít neočkovaným lidem do restaurace a dává privilegia očkovaným. Měli bychom dělat racionální opatření, ve kterých bude mít určitě očkovaný člověk výhody díky tomu, že je víc chráněný a udělal všechno pro to, aby omezil šíření epidemie. Ale neměly by to být věci, které nejsou obhajitelné epidemiologicky, protože to polarizuje společnost. Třeba privilegovat očkované tím, že nemuseli do karantény. Potřeba je taky zdražit pojištění lidem, kteří neřeší prevenci, nechodí na očkování a tím tvoří větší zátěž pro zdravotnictví. Třeba pravidelné prohlídky rakoviny tlustého střeva v Česku lidé hodně podceňují, neočkovaní zase tvoří vysokou zátěž pro systém a zbytek na to doplácí, protože se jim omezuje péče. Tihle lidé by to měli pociťovat každý měsíc ve svém zdravotním pojištění.

 

Nepocítí to ale zase ta nejchudší skupina? Třeba jen proto, že podlehla dezinformacím?

Je to tak, ale je tam hodně lidí, kteří jsou pak hospitalizovaní a říkají lékařům, že očkování nestihli. Nám 8 procent lidí říká, že neví, jestli se nechá očkovat. Na screening rakoviny lidé kašlou, podceňují tu důležitost, dokud to není tragédie. Podle mě je nutné, aby jim to systém dával najevo i finančně. Měli by platit o trochu vyšší pojištění. Už tady byl návrh, asi v roce 2008, aby zodpovědní lidé platili míň. Je to však věc, která ve výsledku velmi polarizuje společnost, protože pokud máme veřejné zdravotnictví, individuální chování přenáší svá rizika na ostatní lidi, což vždycky vede k tomu, že to jednu část veřejnosti štve.

 

Slepé skvrny?

Abychom nebyli jen negativní, vidíte i nějaké pozitivní dopady?

U energií se ukazuje, že ceny budou dlouhodobě růst a že se na to musíme připravit. Je to tedy to, co Václav Klaus a další vždycky chtěli – až bude nedostatek zdrojů, cena nás přinutí inovovat. Takže bychom měli posílit obnovitelné zdroje a změnit daňový systém, aby chudí lidé netrpěli. Měli bychom to brát jako příležitost k inovaci společnosti.

 

A co covid?

Ten zas dal podněty k inovacím ve firmách i ve vzdělávání. Během distanční výuky byl totiž problém udržet pozornost a motivovanost dětí. Ukázal taky, že jsou v českém vzdělávání velké nerovnosti, protože řada dětí byla z distanční výuky vyřazena. Jenže úplně stejně jsou vyřazeny ve školách, akorát teď jsme to viděli u těch počítačů, protože se tam nepřipojily. Takže covid nasvítil řadu problémů, které jsme si víc uvědomili.

 

Takže byste teď přejmenoval svou knihu Slepé skvrny?

Když jsem to psal, říkal jsem si, zda to stihnu, aby to nebylo zastaralé. Ale ukázalo se, že většina těch věcí pořád platí, jen o nich víme víc. Například se ukázalo, jak je česká společnost zranitelná kvůli tomu, že spousta lidí pracuje na dohodu, má peníze na ruku, a když přijde krize, rychle ztrácí půdu pod nohama. Musíme proto hledat systém, kde se míň daní levná práce a lidé mají stabilnější prostředí.