Chtěla pomoci zvířatům, na Ukrajinu už poslala 260 tun materiálu a krmiv

Proč jste se rozhodla pomáhat právě psům?

Se začátkem války jsem chtěla přirozeně pomoct, asi jako každý. Zhruba první týden jsem řešila primární potřeby a pomoc lidem. Nejprve jsme se s manželem shodli, že jsme schopni někoho ubytovat, takže v našem domě bydlí šestičlenná rodina z Ukrajiny. Ve svém e-shopu jsem začala prodávat autorské produkty a výtěžek šel na Člověka v tísni. Vytřídila jsem věci v domě, darovala třeba kočárek a další vybavení pro maminky s dětmi. Pak jsem vyčerpala svoje možnosti pomoci, které jsem za sebe uměla poskytnout lidem.

Takže přišla na řadu zvířata?

Ano. Viděla jsem, že sama za sebe už bych toho dál moc nezmohla. A jedním z mých projektů je také malá neziskovka na pomoc toulavým psům v Indonésii, kterou jsem tam založila sotva před rokem. Začala jsem proto zkoumat situaci, jak mohu podpořit zvířata na Ukrajině.

Co jste zjistila?

Hlavně to, že se o tomto tématu moc nemluví. Po ukrajinských městech se začalo pohybovat mnohem víc bezprizorních zvířat než kdy dříve. Spousta lidí utíkala ze země a nechávala je za sebou na ulici. Další mazlíčky lidé nosili do útulků, které začaly praskat ve švech.

Jak vaše pomoc začala?

Napsala jsem nejprve na svých sociálních sítích, že se chystám pomáhat zvířatům. Mám tam většinou milé lidi, ale přesto jsem zaznamenala i negativní reakce. Pro některé bylo šokující, že chci v době války řešit zvířata.

Dneska je vás propojená celá skupina, jak se to stalo?

V prvopočátku jsem začínala individuálně kontaktovat různé organizace a útulky na Ukrajině. Snažila jsem se zjišťovat, jestli opravdu fyzicky existují a jakým způsobem jim mohu pomoct. Kde a jak si co mohou převzít, když jim pošlu třeba náklaďák krmiva. Velmi rychle přitom začala krystalizovat naše aliance několika současných spolupracovníků. Naše jednotlivé aktivity směřující k pomoci se postupně propojovaly a měnily ve fungující propracovanou síť.

Přesto, jak jste na sebe natrefili?