Baví mě ukazovat cizincům, co v Česku umíme

24. ledna 2022

Marleen_CZ

Jsou firmy, které vzniknou v podstatě z naštvání. Což je i případ společnosti Foreigners: když třiadvacetiletá Andrea Tkačuková studovala vysokou školu, štvalo ji, že její kamarádi-cizinci nemůžou sehnat pronájem za stejné ceny jako Češi. A tak v roce 2009 spolu se svým tehdejším partnerem založila právě firmu Foreigners, která cizincům pomáhá. Jak s jejich podnikáním zatočila pandemická situace? A umí Česko přilákat zahraniční odborníky?

Když začala pandemie koronaviru, vaše podnikání mělo ze dne na den stop stav. Co se vám tehdy honilo hlavou?

Před začátkem pandemie jsem plánovala, že hodně zvolním, protože mi zbývalo šest týdnů do porodu. Ale místo toho jsem pak najednou seděla šestnáct hodin denně u počítače. Osmdesát procent naší klientely totiž tvořili cizinci, kteří se chtěli přestěhovat do Česka, a my jim s tím pomáhali. Všechno se stoplo, ale já si říkala, že tahle situace přece nemůže trvat déle než pár týdnů. Do té doby jsem byla zvyklá hodně plánovat a předcházet všelijakým nesnázím, jenže tohle se předvídat nedalo.

Kdy jste spustili pomyslné záchranné čluny?

Asi po měsíci nám došlo, že musíme osekávat. Jako první jsme zrušili drahé kanceláře v centru Prahy i Brna. Sice jsme se na ně těšili několik let a bylo fajn mít pěkný výhled, ale tenhle výdaj nás zbytečně zatěžoval. Hodně jsme posílili pronájmy Čechům a celkově nabídku pro cizince, kteří už tu bydlí. Nechtěli jsme propouštět, takže od nás odešli jen ti, kterým končila smlouva. A moc mě dojalo, že někteří zaměstnanci sami navrhli, že si dočasně sníží plat, aby to firma zvládla.

Ostatně vaše firma začala původně taky jako záchrana: pro cizince, kterým majitelé bytů dávali vyšší ceny než Čechům. Už se tohle chování změnilo?

My jsme začínali v Hradci Králové jako tým, který v rámci univerzity pomáhal zahraničním studentům. Já a můj tehdejší snoubenec Vojtěch Stehno jsme měli velmi jasnou představu, co chceme změnit. Vyjednávali jsme pro cizince férové podmínky s majiteli bytů a pomáhali jsme jim vyřídit formality na úřadech, protože bez znalosti češtiny by to nezvládli. Tohle se už naštěstí o dost zlepšilo. V Česku přibylo lidí, kteří mají zkušenosti ze zahraničí. Něco se tam naučili a chápou, proč je důležité fungovat minimálně v angličtině. Co se naopak zhoršilo, je chování majitelů, kteří si najednou vybírají budoucí podnájemníky podle národnosti…

ŠÉF BEZ OBĚDA

Pramení to z neznalosti kultury?

Někdy nám říkají, že měli špatnou zkušenost, ale jindy dají jasně najevo, že svou nemovitost pronajmou jen Evropanům. Leckdy jde o naprosto zbytečné obavy nebo předsudky vůči jiným kulturám. Snažíme se vysvětlovat na všechny strany, jenže občas ani to nepomáhá. Měli jsme před časem klienty z Ománu, kteří studovali na letecké škole v Brně. Jeli se podívat na byt, majitelka z nich byla nadšená, ale ve výtahu potkali souseda, který si pak té paní stěžoval. Druhý den volala, že prý ten soused řekl, že „Araby v domě nechce“.

Čeho se naopak obávají cizinci?

Mnohdy řeší, jak je tady přijmou ve firmě, protože jsou zvyklí na určitý styl chování a v Česku najednou zjistí, že komunikace funguje na trochu jiné úrovni. Jedna naše klientka je z Kolumbie, vede v Praze velký tým lidí a nedávno mi říkala, že zaslechla, jak se její podřízený domlouvá s ostatními, že půjdou na oběd. Nechápala, proč nejdou všichni společně. On jí pak řekl, že tady není úplně zvykem chodit s šéfem na oběd.

To musela být dost překvapená.

Podpořte Reportér sdílením článku