Nač ten humbuk, když se nastěhují lidé s mentálním postižením?

Před osmi lety jste z komerční firmy přešel do sociálních služeb. Jak to tady při vašem nástupu vypadalo?

Od sedmdesátých let jsou na předměstí Litvínova dva velké objekty – domov pro seniory a o pár metrů dál domov pro zdravotně postižené. Ten fungoval jako velkokapacitní ústav, kde se jelo podle zavedených postupů. Lidé s mentálním postižením měli veškerou péči, ale žili v naprosté sociální bublině. Většinu času trávili buď v pokoji, na chodbách, anebo na zahradě. Kontakt s někým zvenku měli jen díky tomu, že k nám chodí řada místních do práce. Nikoho ale nenapadlo, že by se naši klienti mohli nějak zapojit do pracovního procesu.

Co vás přivedlo ke změně?

Shodou náhod se tady krátce po mém nástupu řešilo, co s kantýnou v domově pro seniory. Provozovala ji externí firma a moc se jí nedařilo. Napadlo mě, že otevřeme kavárnu pro seniory a zapojíme do provozu naše klienty v rámci další služby, a to sociálně-terapeutické dílny. Přišlo mi, že by mohli využít čas o něco smysluplněji než jen chozením po zahradě.

Jaké byly reakce?

Pro naše klienty to bylo po všech stránkách nové, protože najednou měli zodpovědnost a samostatnost, kterou dřív vůbec neznali. Naučili se, že je potřeba včas dorazit do práce, komunikovat se zákazníky, ale taky mezi sebou v týmu. Nové to bylo samozřejmě i pro naše zaměstnance. Zajišťovali pro klienty jídlo, úklid a další služby, ale nebrali je jako někoho, kdo chodí do práce a má už trochu jiné potřeby. Změna to byla taky pro důchodce, kteří chodili do kavárny.

Proč?

Chovali se přesně tak, jak byli zvyklí z doby komunismu, kdy se přece o lidech s mentálním postižením ani nemluvilo, natož aby byli někde „na očích“! Podivovali se, proč je obsluhují v kavárně. A proč nemají postižení rukavice! Tohle se neposlouchá dobře, když někde začínáte v práci, ale od toho tu je moje kolegyně, vedoucí sociálního úseku Kateřina Schmiederová a její tým. Bavily se s našimi klienty, jak si zvyknout na nové pracovní tempo i jak čelit takovým hloupým komentářům.

Kavárnou ale změny neskončily. Co následovalo?

Spojili jsme síly s majitelem domu v ulici, která je poblíž centra. Díky našemu nápadu na zřízení chráněného bydlení sehnal finance na kompletní rekonstrukci. V přízemí jsme v roce 2017 otevřeli další kavárnu, kde pracují naši klienti – pečou zákusky, vaří kávu a samozřejmě také obsluhují.

Co na to místní?