Ženy v podnikání často zbytečně brzdí, že si mnohem méně věří

V prostředí startupů se Pavlína Zychová a Jana Hodboďová pohybují již několik let. Kromě svých zaměstnání na plný úvazek letos zorganizovaly již pátým rokem Women Startup Competition – soutěž, která je určena pouze pro projekty s alespoň jednou ženou mezi zakladateli. „Za valnou většinou startupů, které se hlásí do různých soutěží, stojí chlapi. Ti totiž neřeší, v jaké fázi podnikání je, jak projekt vypadá, jdou ho hlavně prezentovat a prodat. U žen vnímáme, že dokud to není úplně tipťop, ne na 100, ale na 200 procent, tak s tím nejdou ven a raději to nikomu neukážou,“ říkají.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Mezinárodní soutěž Women Startup Competition vznikla původně v Maďarsku, později se ale rozšířila do dalších zemí a od roku 2017 funguje i u nás. Jak to celé vlastně začalo?

Pavlína: Tehdy v roce 2015 jsem se soutěže sama zúčastnila s mým cestovatelským startupem MyStay, následně mě oslovili, jestli bych se nechtěla stát ambasadorkou pro Českou republiku, popřípadě i Slovensko a shánět ženy-podnikatelky, které by se mohly se svým projektem do soutěže přihlásit. Dali mi na výběr, jestli chci jen podnikatelky přilákat a oni si pak finalistky vyberou sami, nebo jestli si chci udělat naši vlastní soutěž, kde finalistky vybere naše porota.

 

A proč jste se nakonec rozhodla pro vlastní soutěž?

Pavlína: Tehdy jsme měli kanceláře v Prague Startup Centre, kde pracovala i Janina, a jelikož vím, že je velmi akční, tak jsem jí celý nápad představila. A jí se rozsvítila úplně stejně očička jako mně a řekly jsme si, že do toho půjdeme a podpoříme tím komunitu českých podnikatelek-startupistek.

 

Jana: Důvodem, proč jsme do toho chtěly jít, bylo, že tady nic takového do té doby neexistovalo. Kolem startupů se pohybuji už delší dobu a vnímám, že žen je v nich méně. Je to cílová skupina, kterou tady nikdo nepodporuje, tak nám přišlo fajn, že to můžeme udělat, když samy to prostředí známe. Za pár let jsme si kolem soutěže vybudovaly opravdu dobrou komunitu a máme velmi pozitivní ohlasy. Vidíme, že to má smysl, takže to děláme pořád dál.

 

Pavlína: K tomu našemu spojení… Janina měla skvělé znalosti plánování eventů a já jsem kolem sebe měla kontakty plus nás obě dvě lákalo dále rozvíjet komunitu holek-podnikatelek. Do té doby jsme jich znaly jen pár, takže jsme si tím i chtěly samy rozšířit obzory, sdílet nápady, problémy. A když jsme to počítaly, tak těch alumni (finalistek, které absolvovaly jednotlivé ročníky – pozn. red.) máme už osmkrát pět, takže 40, což je opravdu velký počet holek, které chtějí něco dělat, jsou zajímavé, nebojí se vystoupit, nebojí se prezentovat, nebojí se vymýšlet, a i kdyby jim ten projekt nevyšel, tak jsou to přesně lidé, které chcete znát a potkávat se s nimi.

 

 

 

Letos na konci února proběhla soutěž kvůli covidu poprvé virtuálně, jak to dopadlo?

Pavlína: Dopadlo to nad očekávání dobře. Poslední čtyři ročníky probíhaly klasicky naživo, na tento typ akce jsme byly zvyklé. Vše se ale letos změnilo, tento rok jsme jely téměř vše z nuly. Možná to tak nevypadá, ale udělat online event je opravdu jiná disciplína a není to sranda. Nejdůležitější bylo najít kvalitní štáb, který by akci celou režíroval a natáčel. Moje naivní představa na začátku byla, že nám bude stačit pouze jedna kamera. Nakonec jsem byla ráda, že mě Jana přesvědčila, abychom měli profesionální štáb, výsledek je naprosto perfektní. Další novinkou pro všechny byla nakombinovaná online a offline forma. Poprvé jsme se nepotkaly se třemi z osmi finalistek, jelikož byly ze Slovenska, takže kvůli restrikcím nemohly dorazit osobně. Akci také hodně ovlivnila další omezení, třeba nutné dodržování rozestupů mezi štábem, organizátory, finalistkami. Finalistky si také s sebou nemohly vzít tým, který by je podpořil při vystoupení, jako tomu bylo dříve. Ve finále v natáčení a online vysílání vidíme výhodu, jelikož už ji zhlédlo více jak 1 000 diváků: oproti tomu offline event má vždy prostorové kapacity cca 250 lidí – takže v budoucích ročnících budeme i offline event natáčet, aby se finalistky mohly představit větší mase lidí. A ohlasy – náramné, máme z letošního ročníku radost. Tedy jako z každého.

 

Jana: Naprosto souhlasím, byla to docela výzva, ale myslím, že se to opravdu povedlo a jsem za tu zkušenost ráda. Nicméně i tak doufám, že příští rok už bude zase s publikem a networkingem.

 

Motivovat neodhodlané

Máte pocit, že počet žen ve startupech narůstá?

Jana: Ano, jejich počet roste. A po celém světě roste i počet firem, které jsou smíšené, tedy jejichž zakladatelé jsou žena a muž, což je náš cíl. Aby ve firmě bylo celé ženské osazenstvo, to úplně není to, o co nám jde.

 

Myslíte si, že vaše soutěž povzbudila ženy, aby byly aktivnější?

Pavlína: Určitě. Ještě když jsme soutěž pořádaly naživo, tak tam většinou v publiku byly holky, které měly nějaký nápad, už na něčem pracovaly, a pak za námi přišly a říkaly: Příští rok se fakt přihlásíme, dáváme si to za úkol, že do příštího roku bude ten projekt prezentovatelný. A to mě strašně těší a motivuje mě to tu akci dělat dál a dál. I letos jsem zdůrazňovala, že naše soutěž není jen pro finalistky. Ty samozřejmě mají možnost prezentovat se, ukázat se médiím, investorům i mentorům z široké veřejnosti. Ale tou druhou věcí je motivovat i další, které nad něčím přemýšlí, ale zatím nejsou odhodlané. Postrčit je k tomu, aby začaly. A třetí věcí je motivovat úplně všechny, že se mohou připojit k týmům, které tady soutěží, když se jim třeba ten nápad líbí a samy nápad nemají.

 

Jak moc startupy ovlivnil koronavirus?

Jana: Ovlivnil je určitě dost, Pája o tom může říct svoje. Jde hlavně o to, v jakém odvětví se startup pohybuje. Některá odvětví jako e-commerce (obchodní činnosti prováděné na internetu – pozn. red.) to zasáhlo pozitivně, byť ty se zase potýkají s problémem ohledně operations (provozu), aby to všechno ustály. To je sice pozitivnější problém, ale pro tu firmu to také není úplně jednoduchá situace. Obecně si myslím, že vzhledem k tomu, jak dlouho to už trvá, to většina firem bere jako dnešní normál a snaží se nějak hledat cesty, jak situaci ustát a fungovat dál. Koronavirus ovlivnil i náš event, ale postavily jsme se k tomu podobně jako většina firem. To znamená, je to tak, jak to je, nemá cenu nad tím brečet a spíš je důležité hledat cestu, jak z toho ven.

 

Pavlína: S tím stoprocentně souhlasím. Jen doplním jednu věc. Jednak startupy jsou od toho, aby se hodně rychle hýbaly a reagovaly tak na určité skutečnosti. A za druhé, uplynulý rok 2020 byl ve znamení digitalizace. Startupům, které se snaží digitalizaci prosadit a dříve to bylo náročné, mohl současný vývoj naopak nahrát. Takže situace sice může vypadat jako bezvýchodná, ale pokud jde o digitalizaci, to vidím jako pozitivní krok kupředu. Že si plno lidí uvědomilo, že některé změny jsou nutné.

 

Velký šok a zpomalení

A jak, Pavlíno, uplynulý rok zvládl váš cestovatelský startup MyStay, který vytvořil digitálního hotelového průvodce pro hosty a nástroj pro komunikaci mezi recepcí a zákazníkem?

Pavlína: Zasáhlo nás to samozřejmě extrémně, pracujeme s hotely a ty jsou na velké části planety dost ochromené, buď úplně zavřené, nebo mají opravdu nízkou obsazenost. Takže pokud jde o tu byznysovou část, tak to byl velký šok, velké zpomalení a v některém případě i zastavení. Na druhou stranu, když se na to podívám pozitivně, tak to naopak rozhýbalo cestovatelský průmysl právě tím směrem, co my děláme. A to je bezkontaktnost. Lidé si pod tím vždycky představí, že to znamená úplně bez lidí, to ne – i když samozřejmě teď platí, že čím méně lidí, tím lépe. Ale jde hlavně o digitalizaci procesů, které jsou zbytečné a zastaralé, například check-in a check-out.

 

 

Co by tedy v budoucnu měli dělat recepční?

Pavlína: Já vždycky říkám, že by se měli opravdu starat o hosty a ne s nimi vyřizovat papíry. Právě na to se MyStay zaměřuje. Papírování a administrativu si každý člověk může udělat sám. Navíc může ji mít uloženou v telefonu, aby to nemusel dělat zas a znova. Vy pak přijedete do hotelu a chcete, aby o vás bylo postaráno. Je několik typů klientů, například byznys, který tam jede už potřicáté a nepotřebuje ani toho recepčního, jen projít, proč ne. Nebo jsou to rodinky s dětmi, které s deseti kufry nechtějí řešit nějaké ukazování pasů a podobně. Myslím, že do budoucna by měl být recepční spíš manažer, který se o vás bude starat, odvede vás do pokoje, nebo vám nabídne drink, nebo vás usadí do lobby, kde si všechno vyřídíte a nebudete muset někde stát ve frontách.

 

Je o MyStay nyní zájem, nebo spíše čekáte, co nastane, až se hotely zase otevřou?

Pavlína: Je to ve vlnách. Vždycky se objeví zájem, když se něco rozvolní, ale ty trhy se poté zase rychle umí zavřít. Takže jedeme dál, máme stávající klienty i nové klienty a nynější dobu využíváme k tomu, že vymýšlíme nové produkty nebo urychlujeme realizování dřívějších nápadů. Například dlouho jsme připravovaly takzvaný light kiosek. V současné chvíli jsou samoobslužné kiosky, které se instalují do recepcí, velké krabice někdy připomínající bankomaty. Podle mě to bude do tří čtyř let přežitek a tak velké mašiny nebudou třeba. My se suneme cestou jednoduchého tabletu, přes který si vyřídíte úplně všechno, ať už budete na Aljašce, nebo třeba tady v Praze. Hoteliér si pořídí v jakémkoli obchodě tablet a my už ho budeme navigovat, jak si náš software instalovat. MyStay není aplikace, ale spíše software, který propojuje hosty s hotelem.

 

Namixovaný tým funguje nejlíp

Když se vrátíme zpátky k tématu žen a startupů, jaké jsou podle vás ženy jako zakladatelky a šéfky firem a v čem se liší od mužů?

Jana: Stejně jako muž – zakladatel firmy má své pro a proti, tak podobné je to u žen. Ženy jsou z principu více empatické, jsou více zaměřené na lidi, na druhou stranu je ale zase hodně brzdí, že si mnohem méně věří. Proto za valnou většinou startupů, které se hlásí do soutěží, stojí chlapi. Ti totiž neřeší, v jaké fázi podnikání je, jak projekt vypadá, jdou ho hlavně prezentovat a prodat. U žen vnímáme, že dokud to není úplně tipťop, ne na 100, ale na 200 procent, tak s tím nejdou ven a raději to nikomu neřeknou. To je úplně zbytečná brzda, i v tom se je snažíme trošku dokopat k tomu, aby to tolik neřešily. Oba přístupy mají své pro a proti. Pořád vnímáme, že je nejlepší, když je firma vyvážená a může čerpat ze specifik obou pohlaví. Takže když je tým namixovaný a všechny dovednosti se hezky doplňují, funguje to nejlíp. Naším cílem není, aby firmy zakládaly jenom ženy. Chceme jen, aby podíl žen ve startupech vzrostl, protože si myslíme, že to může mít pozitivní dopad.

 

Pavlína: Myslím, že je to hodně o charakteristice každého z nás, někdo umí být ostřejší, jiný zase ne, ale ta empatie je spíš na straně holek trochu vyšší. Já bych k tomu dodala ještě loajalitu. My když se zakousneme, vnímáme to jako naši rodinu a pro tu se rozkrájíme. Chlap je prostě hunter, borec na lovu. Já jsem ale velký fanoušek diverzity a toho, že by každá firma měla mít všechno, a tím se to hezky skloubí.

 

Jakou byste daly radu ženám, které přemýšlí, že by začaly podnikat, ale mají strach?

Jana: Méně přemýšlet a víc do toho jít. Podnikání je o příležitosti, o situaci, o trhu, který je teď a za chvíli už být nemusí, takže někdy je lepší to vystřelit, zkusit než si něco syslit dva roky. Za tu dobu může být ten trh už dávno jinde.

 

Pavlína: Já to vidím podobně. Důležité je neplánovat úplně do posledního detailu. A pak tu jsou dvě hlavní věci: zjistit, jak se na jejich nápad tváří trh, a co nejdříve začít prodávat, protože jen tak si zajistí tržby. A ještě další věc, neúspěch není prohra, je to jen životní zkušenost. Je důležité nekoukat se na to, co si lidé v okolí myslí, je to váš nápad, a pokud něco chcete, tak to udělejte.

 

Autorka je redaktorkou ČTK.

 

 

 

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama