Ženy v podnikání často zbytečně brzdí, že si mnohem méně věří

Mezinárodní soutěž Women Startup Competition vznikla původně v Maďarsku, později se ale rozšířila do dalších zemí a od roku 2017 funguje i u nás. Jak to celé vlastně začalo?

Pavlína: Tehdy v roce 2015 jsem se soutěže sama zúčastnila s mým cestovatelským startupem MyStay, následně mě oslovili, jestli bych se nechtěla stát ambasadorkou pro Českou republiku, popřípadě i Slovensko a shánět ženy-podnikatelky, které by se mohly se svým projektem do soutěže přihlásit. Dali mi na výběr, jestli chci jen podnikatelky přilákat a oni si pak finalistky vyberou sami, nebo jestli si chci udělat naši vlastní soutěž, kde finalistky vybere naše porota.

A proč jste se nakonec rozhodla pro vlastní soutěž?

Pavlína: Tehdy jsme měli kanceláře v Prague Startup Centre, kde pracovala i Janina, a jelikož vím, že je velmi akční, tak jsem jí celý nápad představila. A jí se rozsvítila úplně stejně očička jako mně a řekly jsme si, že do toho půjdeme a podpoříme tím komunitu českých podnikatelek-startupistek.

Jana: Důvodem, proč jsme do toho chtěly jít, bylo, že tady nic takového do té doby neexistovalo. Kolem startupů se pohybuji už delší dobu a vnímám, že žen je v nich méně. Je to cílová skupina, kterou tady nikdo nepodporuje, tak nám přišlo fajn, že to můžeme udělat, když samy to prostředí známe. Za pár let jsme si kolem soutěže vybudovaly opravdu dobrou komunitu a máme velmi pozitivní ohlasy. Vidíme, že to má smysl, takže to děláme pořád dál.

Pavlína: K tomu našemu spojení… Janina měla skvělé znalosti plánování eventů a já jsem kolem sebe měla kontakty plus nás obě dvě lákalo dále rozvíjet komunitu holek-podnikatelek. Do té doby jsme jich znaly jen pár, takže jsme si tím i chtěly samy rozšířit obzory, sdílet nápady, problémy. A když jsme to počítaly, tak těch alumni (finalistek, které absolvovaly jednotlivé ročníky – pozn. red.) máme už osmkrát pět, takže 40, což je opravdu velký počet holek, které chtějí něco dělat, jsou zajímavé, nebojí se vystoupit, nebojí se prezentovat, nebojí se vymýšlet, a i kdyby jim ten projekt nevyšel, tak jsou to přesně lidé, které chcete znát a potkávat se s nimi.

Letos na konci února proběhla soutěž kvůli covidu poprvé virtuálně, jak to dopadlo?

Pavlína: Dopadlo to nad očekávání dobře. Poslední čtyři ročníky probíhaly klasicky naživo, na tento typ akce jsme byly zvyklé. Vše se ale letos změnilo, tento rok jsme jely téměř vše z nuly. Možná to tak nevypadá, ale udělat online event je opravdu jiná disciplína a není to sranda. Nejdůležitější bylo najít kvalitní štáb, který by akci celou režíroval a natáčel. Moje naivní představa na začátku byla, že nám bude stačit pouze jedna kamera. Nakonec jsem byla ráda, že mě Jana přesvědčila, abychom měli profesionální štáb, výsledek je naprosto perfektní. Další novinkou pro všechny byla nakombinovaná online a offline forma. Poprvé jsme se nepotkaly se třemi z osmi finalistek, jelikož byly ze Slovenska, takže kvůli restrikcím nemohly dorazit osobně. Akci také hodně ovlivnila další omezení, třeba nutné dodržování rozestupů mezi štábem, organizátory, finalistkami. Finalistky si také s sebou nemohly vzít tým, který by je podpořil při vystoupení, jako tomu bylo dříve. Ve finále v natáčení a online vysílání vidíme výhodu, jelikož už ji zhlédlo více jak 1 000 diváků: oproti tomu offline event má vždy prostorové kapacity cca 250 lidí – takže v budoucích ročnících budeme i offline event natáčet, aby se finalistky mohly představit větší mase lidí. A ohlasy – náramné, máme z letošního ročníku radost. Tedy jako z každého.