Ano, Makedonie je skvělá. Já se tam dokonce přestěhoval...

Po Vánocích jsem vytáhl devítiletého syna na poněkud nevyzpytatelný výlet ze srbského Bělehradu na jih Albánie – jeli jsme přes Kosovo a Severní Makedonii a vrátili se nadšení. Právě v Makedonii žije už třetím rokem se svojí rodinou Michal Vít, což je odborník na Balkán a vysokoškolský pedagog, který teď ve Skopje spoluřídí firmu na vývoj softwaru a taky se snaží propagovat tamní nádherné, turisty neobjevené hory. Než jsme se pustili do rozhovoru (který si můžete poslechnout i jako podcast Host Reportéra), věnoval mi velkou sklenici makedonského ajvaru.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co říkáš na to, Michale, jakou jsem vymyslel balkánskou cestu?

Pustil jsem si video, kde tvůj syn napůl užasle a napůl spokojeně reflektuje místa typu kosovského Prizrenu nebo makedonského Ochridu, a viděl v něm sám sebe. Prolétlo mi hlavou, jak jsem kdysi na Balkán poprvé přijel s nulovým očekáváním a jak jsem se pak pořád nechával něčím překvapovat.

 

Ty jsi mě teď překvapil sklenicí ajvaru. Která balkánská země má ajvar nejlepší?

Uf, tak do tohohle sporu bych jen nerad zabředl, na sociálních sítích kvůli tomu sváděly velké boje například zpěvačky Dua Lipa nebo Rita Ora. Ony myslím obě hlasují za kosovský, protože jedna je původem Albánka a druhá Kosovanka, ale Srbové jsou přesvědčeni, že srbský, a Makedonci že ten jejich.

 

Pokud se nepletu, obě zmíněné zpěvačky dnes žijí v Londýně.

To jo, ale původně pocházejí z takového toho trochu šedého albánského prostředí.

 

Poslechněte si rozhovor v podcastu:

 

 

Jak to myslíš, šedého?

Svým studentům často zdůrazňuju, aby si uvědomili, že třeba právě v Albánii bylo ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let zakázáno vlastnictví osobního auta. Ale potom? Uplynuly sotva dvě dekády a spousta Albánců se stala významnou součástí londýnského podsvětí, čímž myslím obchod s drogami a tak dále. Díky pobytu na Balkáně jsem se naučil takové věci moc nesoudit, ale rozhodně je fascinující, jak rychle a dobře se Albánci dokázali etablovat v prostředí globální metropole typu Londýna.

 

Když mluvíš o Albáncích, tak předpokládám nejen o těch z Albánie, ale taky o těch z Kosova.

I od nás z Makedonie, kde jich žije spousta.

 

A mezi námi – kdo má pravdu s nejlepším ajvarem?

Všichni. Je to stejný spor, jako čí je vlastně Matka Tereza. Za svou ji považují v makedonském Skopje i v kosovské Prištině, v Tiraně po ní pojmenovali letiště... Každý v tom regionu, kdo říká „je naše“, má svoji pravdu – a to je dobře.

 

Auto musí být z Německa

Chtěl bych ti říct pár postřehů z cesty. Začali jsme v Bělehradě, což je pěkné město, ale s šílenými řidiči a zvlášť synovi bylo přecházení silnic nepříjemné.

Na dopravu jsem si zvykl. A mnohem horší než Bělehrad je albánská Tirana, zvlášť v létě, když přijíždí tamní diaspora na návštěvu domů.

 

Víš, co mě překvapilo? Kolik v tom poměrně chudém regionu jezdí slušných aut.

Na to znám dvě teorie, z nichž první je spíš bonmotem: Ženu nebo dívku můžeš mít klidně z vedlejší vesnice, ale auto? To musí být z Německa! No a jeden můj makedonský kolega tvrdí, že když se lidé z diaspory vracejí na prázdniny domů, tak si často auta půjčují, aby před příbuznými a sousedy ukázali, že vedou na Západě úspěšný život.

 

My jsme třeba přes Albánii jeli stopem a všichni řidiči mluvili anglicky. Každý buď pracuje, nebo pracoval v zahraničí, je to tak?

Naprosto. Minulý víkend byla čekací doba na hranicích Srbska s Chorvatskem nebo Srbska s Maďarskem deset hodin, protože se všichni vraceli zpátky na Západ. Skončily Vánoce katolické i pravoslavné, čili dva týdny, kdy se nic moc neděje, a lidi zase vyrazili za prací v Rakousku, Německu a tak dále.

 

Ještě jedna poznámka k albánským řidičům: všichni byli na svou zemi hrdí, a zároveň všichni nadávali, že tam vládne mafie.
Vládne.

Přitom taková pěkná země, sympatičtí lidé...
Ale ono jde i o to, jestli mafie nechá na pokoji lidi, kteří nechtějí mít se státem a se systémem nic společnýho. Nejenom v Albánii, ale třeba i v Kosovu nebo Makedonii žije spousta lidí, kteří politiku nebo veřejný život úplně vytěsnili ze svého vnímání světa, věnují se jen osobnímu životu, podnikání a vydělávání peněz. Zbytek ignorují, ale vlastně mají pokoj.

 

A teď ti řeknu, co mě překvapilo v kosovském Prizrenu. Půlnoční oslavy Silvestra se konaly před hlavní mešitou, a spousta muslimů během nich popíjela piva. To je normální?

Je. Například my s rodinou bydlíme ve Skopje, kde jsou dvě konzervativnější muslimské čtvrti, ale atmosféru dobře vystihuje nedávná historka. Přivezl jsem kamarádovi české pivo, dal mu ho na ulici a on se ptal: „Nemáš nějakej pytlík, aby mě s tím tady neviděli sousedi?“ Stačí ale popojít z dosahu mešit, a z většiny tamních muslimů jsou najednou násosky jako všichni ostatní.

 

Zbyla divoká krása

Nejen Kosovo, ale i tvoje Makedonie nebo Albánie nás nadchly nádhernými, na vrcholech zasněženými horami. Už kvůli těm se tam musíme vrátit, až bude tepleji.

Zajímavé je, že třeba na kosovské straně je lepší turistická infrastruktura než na té makedonské – značené cesty, občas někde můžeš sehnat i nocleh... Já ale znám přece jen víc hory u nás v Makedonii, zvlášť Mavrovo a oblast kolem 2 764 metrů vysoké hory Velký Korab, a ty považuju za jedny z nejkrásnějších v Evropě. I když přijedeš v létě, potkáš nanejvýš pastevce ovcí, dřevorubce a pár zbloudilců. Občas narazíš na vesnici, ale ta bude prázdná, protože všichni odešli dolů do měst nebo do zahraničí. Zbyla neuvěřitelná, divoká krása.

 

My jsme vystoupali do šestnácti set metrů nad makedonským městem Ochrid, vysoko nad mraky, krása. Ale nejsou tam náhodou medvědi?

Asi jsou, ale to bych se spíš bál pasteveckých psů. Teď jsou stáda ovcí v údolí, takže vám podle mě nehrozilo nic.

 

 

Čím tě ještě Makedonie zaujala natolik, že tam s rodinou od října 2020 žiješ?

Například mě od začátku fascinuje, jaké panuje ve Skopje multikulturní prostředí. Vedle sebe tam žijí Makedonci, Albánci, Turci, Romové, Vlaši a tak dále – stačí, abys přešel most přes řeku nebo si vyrazil do jiné části města, a najednou se ti před očima změní svět. Lidi tam žijí různí, ale až na výjimky spolu normálně mluví a fungují, a my jsme vděční, že to můžeme zažívat s nimi.

 

Makedonie zvládla rozpad Jugoslávie bez válčení. Svědčí to něco o té zemi, nebo jde o shodu okolností?

Podle mě to je země mírumilovná, a dnes tam ve srovnání třeba s Bosnou, Kosovem nebo i se Srbskem cítíš, že ti lidé konfliktem neprošli. Nenesou v sobě brutální šrám z minulosti, se kterým se většina bývalé Jugoslávie bude potýkat po několik generací.

 

Na co si naopak pořád ještě zvykáš?

Až beznadějně jsme se třeba cítili při hledání práce pro manželku. Má vystudovanou chemii, takže jsme sháněli něco v laboratoři, dostávali jsme sliby, které pak nikdo nesplnil, a nakonec jsme pochopili, že aby zaměstnání sehnala, musela by zaplatit někomu, kdo to zařídí. Na což se zvyká těžko. Na Balkáně si potřebuješ vybudovat síť pokud možno schopných a vlivných známých, udržovat si přehled, kdo, co a jak dělá. Nakonec to dopadlo dobře a žena našla místo na soukromé škole – jen teda potřebovali fyzikáře, tak místo chemie učí fyziku.

 

Děti chodí do školky?

Jasně, do makedonské. Mluví makedonsky, i my se ženou se snažíme, ono se to vyplatí. Když takovou snahu místní vidí, dočká se od nich cizinec nesmírně vřelého přijetí.

 

Mně tedy obecně přišlo, že Balkánci děti milují – ze syna byli u vytržení.

Není jediný důvod bát se cestování po tomhle regionu s dětmi. Kdykoli nastane problém, strčíš je před sebe a okamžitě bude vyřešen.

 

Což můžu potvrdit. V Albánii jsme jednou večer nemohli sehnat hotel, a tak nás místní ubytovali u sebe doma.

Totéž bys zažil v Makedonii, protože v těchto zemích se nakonec řešení najde vždycky. I když se před tebou rýsuje velký problém, nedělej si zbytečné starosti, protože ono se dřív nebo později vymyslí, jak z něho vybruslit.

 

Tím myslíš problémy při cestování?

Myslím problémy úplně ve všem – klidně i při nákupu auta.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama