Proboha, neřekl jsem před tím Zdeňkem Svěrákem nějakou blbost?!

O tobě se, Vojto, obvykle až na posledním místě řekne, že jsi hudebník – hraješ na basu v kapele TH!S…

… no jo, snažíme se o poctivý sedmdesátkový hardrock.

A mně připadá zajímavé, že ses kapelu nikdy nesnažil tlačit přes svoji hereckou popularitu. Proč to neděláš?

Hrajeme s kamarády ještě z dětství, a na první turné jsme vyrazili coby předkapela muzikantům, kteří natočili úspěšný soundtrack ke Snowboarďákům: což byli Roman Holý, Dan Bárta, Matěj Ruppert, Lenka Dusilová a podobně. Celé to turné bylo fantastické – až na nás.

Vám to nešlo?

V našich zhruba sedmnácti letech jsme byli marní, ale paradoxně měli u fanynek často větší úspěch než skvělá kapela hrající po nás: trapas. Vzápětí za mnou začali chodit lidi z hudební branže s tím, že bych měl natočit desku, že mi seženou lepší muzikanty, uděláme to pořádně, a já k tomu ucítil odpor, protože o nic takového jsem nestál. Tehdy jsme se s kluky zařekli, že tudy rozhodně ne, že ani nechceme být tlačení přes jméno Vojta Kotek, a následujících deset let jsme vystupovali jenom s coververzemi, díky čemuž jsme se snad naučili trošku hrát.

Potom se stalo co?

Pak přišel náš bubeník s tím, že jeho kamarádka dělá manažerku Wohnoutům, kterým teď vypadla předkapela, tak jestli s nimi nechceme jet. Došlo nám, že je to možná správný moment, kdy se začít chovat jako dospělá kapela, zopakovali jsme si, že se nebudeme promovat jako skupina Vojty Kotka, protože tak to opravdu není, ale přece jen jsme se aspoň přejmenovali z původního Zevláky na TH!S.

Byla to dobrá změna?

Úplně hloupej nápad, pochopitelně můj, protože s takovým názvem nás třeba nemáš šanci vygooglovat… Od té doby na české rockové scéně docela standardně fungujeme, ale s tím, že nepotřebujeme vyprodávat velké sály, nechceme se hudbou živit a úplně nám stačí, jak to je.

Co je hlavním motorem vašeho hraní?