Lidi jsou pořád rádi, když program někdo vybírá za ně

I mladí lidé sledují televizní vysílání, jen ne přes tradiční obrazovku. „Je to jako s knihami. Klasické knihovny dnes v bytech moc neuvidíte, ale neznamená to, že by lidi přestali číst,“ říká mediální expertka a majitelka společnosti Axocom Erika Luzsicza s tím, že budoucnost mají i malá kina.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Co považujete za zajímavý bod letošního roku z pohledu konzumace video obsahu? Zaujaly vás nějaké nové formáty?

Tradičně se zajímavé nápady rodí hlavně v zahraničí. Překvapila mě třeba kampaň Amazonu, který připravil miniseriál mimo zaběhlé formáty a kanály. Vytvořil ho totiž na TikToku. Má šest dílů, přičemž každý díl má jen minutu. Mladé cílové skupině konzumující obsah hlavně z mobilu přibližuje příběhy významných osobností Francie. Překvapivý na tom není jen ten krátký, „klipovitý“ styl, ale vlastně i to, že Amazon šel za publikem i na netradičním médiu. Tedy mimo svoji oblast působení.

 

Covid v Česku zastavil pokles sledovanosti televize. Má ale podle vás klasické lineární vysílání v rámci velkých celoplošných stanic budoucnost i pro další generace? S čím musejí televizní stanice přijít, aby dokázaly v budoucnu konkurovat VOD službám novodobých videoték, jako je například Netflix?

Vždy záleží, jak se na ta čísla díváte a jak je interpretujete. Pokud se bavíme o televizi jakožto zařízení v domácnosti, tak tu samozřejmě mladší generace využívají jinak. Tady bych ale osobně řekla, že to je zčásti životním stylem a částečně i socioekonomickými návyky. Zařízení jako takové mladší generace využívá méně, často ho ani nemá. Oni totiž koukají na „televizi“ online. A myslím, že většina z nich ani nerozlišuje, co je „stream“, prostě online sledují to, co chtějí. Tady se nabízí trochu srovnání s knihami a knihovnami. Ještě nedávno byly knihovny významnými prvky interiérů. Dnes je v bytech tolik neuvidíte, ale neznamená to, že by se knihy přestaly číst. Pokud se vrátím k televizi, tak i lineární stanice, v tuzemsku třeba ty veřejnoprávní, mají obsah běžně dostupný online. Zpětně se dá přehrát téměř cokoli. Otázkou do budoucna je jen to, jak obsah lidem zpřístupnit, a samozřejmě s tím spojená rentabilita, protože každý obsah něco stojí, obzvlášť pokud ho chcete kvalitní. Tímto přerodem v posledních letech prošla a stále ještě prochází i jiná média. Dřív bylo všechna zadarmo, dnes už je nemalá část zpravodajství na internetu placená. Navíc pokud zůstaneme u zpravodajství, tak to televizní, stejně jako sport a další živé přenosy a události budou mít pořád opodstatnění primárně u lineární televize.

 

 

Levnější tarif s trhem nepohne

Jak bude podle vás trh vypadat třeba za deset let? Budeme se koukat zvlášť na lineární televizi, VOD kanály, video na YouTube, nebo se budou všechny tyto služby postupně sbližovat, až vznikne nabídka nebo služba, která zahrne tyto všechny prvky?

Deset let je dlouhá doba, pokud se ohlédnete zpět, tak posledních deset let si Netflix budoval pozici, aby mohl být tam, kde je, a přitom ani teď není jisté, že si post premianta udrží. Jinak tedy konvergence, to sbližování jednotlivých možností, se nabízí jako první možnost. Navíc jí bude nahrávat i fakt, že se pomalu dostáváme do bodu, kdy budou probíhat velké fúze a akvizice. Jde o velice konkurenční prostředí a zároveň nákladné. Dále je dobré si uvědomit, že technologie se mohou za dekádu posunout směrem, který nás v tuto chvíli ani nemusí napadnout. Pokud se opět podíváme na Netflix, tak ten v podstatě způsobil disrupci v televizní zábavě. Ale za tu dobu se dál neposunul. Veškerý konkurenční boj se soustředil na obsah. Propojování nelineárního obsahu (streamovací služby, služby videoték – pozn. aut.) s jinými prvky, například hrami, může být samozřejmě jeden z pokusů, jak svoji platformu diverzifikovat, ale zda to ve skutečnosti může jakýmkoli způsobem změnit ekonomiku samotné platformy, se ukáže až v budoucnu.

 

Myslíte, že převládnou VOD služby s nižším tarifem a reklamou, nebo formát bez reklam?

Tyto plány přicházejí v dost přelomovou dobu. Potkává se tu hned několik faktorů. Jednak zhoršující se ekonomická situace, kdy se i v globálním měřítku pomalu dá mluvit o recesi, takže mnoho lidí bude mít hlouběji do kapsy. Také už pozorujeme vysokou přesycenost obsahem, nabídka služeb je veliká. Pokud se na to podíváme z jiné perspektivy, tak ze streamovacích služeb se v posledních letech staly silné značky, o kterých slyšel téměř každý. Čili ten, kdo nějakou z dostupných služeb chtěl mít, už ji pravděpodobně má. Nemyslím si, že levnější tarif by s tím něco zásadně udělal. Naopak, když si platformy nedají pozor, budou v cenové politice postupovat neopatrně, mohou si naopak rozvrátit vydobyté pozice a zhoršit vlastní ekonomickou situaci.

 

Konzervativní český divák

Sama zastupujete malé stanice. Jak se vyvíjí jejich popularita a jak vidíte jejich roli v budoucnu? Proč by za ně lidé měli platit, když je v mnohém suplují VOD služby?

Nikové nebo úzkoprofilové malé stanice mají stabilní diváckou skupinu. Nejsou tak závislé na velkých hitech, které mají za cíl dělat marketing a nahánět čísla sledujících. Navíc nezapomeňte, že i streamovací služby začínají doplácet na to, že diváci jsou zahlceni nabídkou, mnohdy ani nejsou schopni se zorientovat, případně spoustu času tráví vyhledáváním. Televize jako taková se drží na výsluní i díky tomu, že víte, že někdo program vybírá pro vás. Je to nějak „kurátorované“, je to osvědčené, vychází to z nějakých společenských rytmů, návyků, podle období, ale i vašeho věku. Většina diváků stále nechce přemýšlet a hledat, chtějí své programové jistoty. Vezměte si, jak je například český divák konzervativní. Nejrůznější reality show už tu běží skoro dvacet let. Nekonečné seriály nebo naopak ty krimi a historizující se točí stále. A ta témata jsou pořád podobná, mění se jen obsazení a kulisy.

 

Češi mají pořád ještě rezervy, co se počtu streamovacích služeb na hlavu týká. V západních zemích jsou to i tři, u nás v průměru necelé dvě. Co s tím podle vás udělá nebo už udělala krize?

Češi jsou praktičtí a spořiví. Já vidím dva trendy. Část zákazníků své náklady oseká a některé služby zruší. No a část zákazníků bude jen „přepínat“. Prostě si na nějakou dobu předplatí jednu službu, a až se jim omrzí, zruší ji, předplatí si jinou, která jim na nějaký čas nabídne zas něco jiného nebo nového.

 

Vylepšenou videotéku slibovala i Prima. Kde to podle vás vázne? Myslíte, že má šanci dohnat konkurenční Novu a její Voyo?

Možné to je, je to zřejmě i o prioritách. Nezapomeňme, že Prima teprve před dvěma lety rozjela zbrusu nový a obsahově náročný zpravodajský kanál. Takže jejich pozornost směřovala hlavně tam. Jinak co se týče zdejších streamovacích služeb, ty jsou na jedné straně porovnávané s globálními službami, se kterými, co se týče množství a kvality obsahu, nemůžou soutěžit, ale na druhé straně se jednotlivé lokální služby snaží profilovat přes specifický, vlastní nebo exkluzivně akvírovaný obsah. A to není úplně jednoduché a ani rychlé na výrobu.

 

 

Co podle vás stojí za úspěchem Voya? Obří investice a příchylnost českého diváka k českému obsahu?

Myslím, že v tomto případě hraje velkou roli chytrý marketing. Nova je součástí velké skupiny, kde se snadno nabízejí nejrůznější synergie a vhodné promo balíčky. Díky tomu dostanete službu k velkému množství lidí jednodušeji a rychleji než například jiné služby bez obdobného zázemí.

 

Když se bavíme o hodně dlouhodobém výhledu. Myslíte, že mladí v budoucnu vůbec zvládnou konzumovat formáty typu seriálu? Dnes máme mnohdy pocit, že i film už je dlouhý, často preferujeme seriál, kam až tyhle „postřižiny“ povedou?

Je pravda, že pokud se podíváte na známé černobílé filmy, pak na ty třeba z 80. a 90. let, a následně si pustíte něco současného, tak vidíte, jak výrazně se změnila dynamika a způsob vyprávění. Nicméně tahle změna není úplně závislá na délce. Je pravda, že v kině, kde ceny vstupenky konstantně rostly, bylo patrné, že za utracené peníze měl divák dostat co nejvíc, proto se filmy prodlužovaly. Jen si vzpomeňte, že když šel v devadesátých letech do kin Titanic, tak měl tři hodiny, což bylo na svou dobu nevídané. Dnes mají „blockbustery“ 2,5 hodiny standardně a nikomu to nepřijde divné. V televizi to samozřejmě neplatí, tam je to jedno. Ale obecně si nemyslím, že by byl problém s délkou. Vždycky bude záležet primárně na obsahu. Pokud bude dobrý a vtáhne vás, tak prostě vydržíte.

 

Nemrzí vás, že kina jsou dnes v podstatě na odstřel? Je z toho nějaká cesta ven?

Je těžké soudit, jestli ty změny návyků budou trvalé, nebo jen krátkodobé. Přece jen covid „skončil“ v podstatě před půl rokem. To, že to teď vypadá nějak, neznamená, že to příští rok nebude ještě úplně jinak. Při nástupu multikin to vypadalo, že malá kina zaniknou. Před lety se zejména v Praze naopak stalo trendem chodit do malých kin. O tom, že kinům ještě „neodzvonilo“, svědčí i fakt, že velká studia se opět vrací k tomu, aby „theatrical window“ bylo zachováno. To znamená, že myšlenka toho, že se některé velké tituly budou uvádět už jenom na streamovacích platformách, se neosvědčila, a vrací se zpět k promování titulů v jednotlivých kinech.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement