Odstěhovat se nechceme, s Turówem se budeme rvát dál

Zuzana Pechová se přistěhovala do obce Uhelná na kraji polských hranic a na dohled od dolu Turów před šesti lety. Od té doby řeší problémy s ním spojené. Za největší považuje mizející vodu, kterou podle ní dohoda mezi Českem a Polskem řeší jen nedostatečně. Vzdát se a odejít ale s rodinou nehodlají.

Když jste se do obce Uhelná stěhovali, věděli jste, že jsou kolem problémy s dolem a chybějící vodou?

O dolu víme jako všichni Liberečáci už od dětství. Když jsme se rozhodovali, zda dům koupit, jako první jsme začali zjišťovat, jak to s dolem je. Jeli jsme se tam podívat. Zjistili jsme, že existují plány na rozšíření a že o tom nejsou skoro žádné informace. Kontaktovali jsme starostu Hrádku nad Nisou Josefa Horinku a ten říkal, že žádné informace Poláci nedodávají.

 

Proč jste se sem tedy stěhovali? Tu otázku musíte slýchat často…

Předpokládali jsme, že i když se budou chtít s dolem přibližovat a rozšiřovat ho, že automaticky postaví val a budou se starat. Už v osmdesátých letech se vědělo, že přetěžením určitého geologického zlomu došlo k tomu, že voda zmizela. Říkali jsme si, že v 21. století bude přístup dolu, který už je tady sto let, trochu jiný. A to jsme se šeredně spletli.

 

V Uhelné už voda zmizela před delší dobou. Máte vodovod?

Máme už dlouho úplně suchou studnu. Je tu vrt od vodárenské společnosti a z něj vede vodovod. Je to místní vrt a i v něm voda ubývá. Ale nejsme na suchu jako v nedalekých Václavicích, tam vodovod není a studny jim začaly vysychat až teď. Jsou tam lidi, kteří se jezdí sprchovat k příbuzným do Liberce nebo perou u sousedů, kteří vodu mají. Další tahají do své studny vodu hadicemi z jiné studny nebo dočerpávají vodu z potoka a podobně.

 

 

Tam by nyní měli udělat vodovod ze získaných peněz od Polska?

Jim by měli zavést vodovody do domů, ale to i k nám, abychom nebyli závislí na vodě z místního vrtu. Hejtman Libereckého kraje Martin Půta říká, že vodovody jsou priorita, ale máme strach, že než se postaví, voda dojde. Vodovod nevznikne za jedno léto. Další věc je, a to je širší pohled, že mizí voda z krajiny. To politici neřeší.

 

Uzavřenou smlouvu s Polskem označujete jako nevýhodnou a neřešící ochranu životního prostředí v Česku. V čem je hlavně nevýhodná?

Nedostatečně řeší ochranu spodní vody. Česká republika má ze zákona povinnost prevence a nápravy. Je třeba se postarat, aby neodtékala další voda. Další věc je podzemní stěna, která se staví, nebo už podle Poláků dokonce postavená je. Problém je, že stěna stojí o tři kilometry jinde, než odkud odtéká voda. Stojí v místě, odkud odtéká jeden ze zdrojů vody, ale to není náš zdroj. I když přestane odtékat, bude to pravděpodobně výhoda hlavně pro Poláky, kteří tak nebudou muset odčerpávat vodu z dolu.

 

Jak vaše potýkání s dolem Turów začalo?

Začalo to tak, že jsme si hledali informace a našli zprávu České geologické služby. V ní se psalo, že voda bude mizet a že doporučují pasportizaci budov, kvůli sedání terénu. Doporučovali například nadzemní val, chtěli jsme ho také, ale zjistili jsme, že to není jednoduché. A hlavně že problém je větší než hlučnost a prašnost. Voda je zásadní problém.

 

Hlučnost a prašnost vás už tady teď tolik netrápí?

Trápí nás, co se stane, až se důl ještě přiblíží. Doteď tvořily přirozenou bariéru stromy, které ale mizí. Když jsme se sem přistěhovali, viděli jsme elektrárnu (obří chladicí věže jsou vidět takřka z celého okolí – pozn. aut.), ale ne důl. Teď už vidíme i důl, stromy vykáceli, aby mohli před těžbou odkrýt vrchní vrstvu. Hlučnost tu je také, nejvíce asi od dopravníků, které uhlí tahají z dolu až do elektrárny.

 

Dá se ještě nyní, po uzavření smlouvy, něco dělat?

Já jako občan mohu těžko něco dělat. Ale celá věc je teprve týden stará. Uvidíme, co dál. Musíme monitorovat správné vymáhání alespoň toho, co v dohodě je. Soudní dohled, délka platnosti smlouvy, to vše je zaobaleno frázemi, které jsou pro mě jako laika složitě pochopitelné. Ale smlouva má platit pět let a důl má těžit do roku 2044. Takže po pěti letech může jedna nebo druhá strana smlouvu vypovědět, což znamená, že přestane platit, co se dohodlo. Pak lze asi Polsko zase žalovat, Česko se ale teď netváří, že by se to chystalo dělat. Politici říkají, že smlouva je skvělá, bude vodovod, stěna a pohoda.

 

Což si nemyslíte…

Nebude to pohoda, důl se bude přibližovat, negativní vlivy porostou. Už teď je voda na hodnotách, kde měla být až za pár let. Všechny negativní vlivy se prohlubují mnohem rychleji, než se očekávalo. Rozšíření dolu je ještě docela markantní na to, abychom si mohli myslet, že už to nic dalšího neudělá.

 

Zmínila jste širší dopad, a to je vysychání krajiny. Pozorujete jej?

Známe pár míst, kde byly třeba mokřady a prameniště, nebo tam byl potok a už není. V lese jsou vyschlá koryta potoků. Proto se o to tak bijeme. Častá představa lidí, kteří nejsou odsud, je, že to tady je stejně hnusné, tak to můžeme obětovat. My jsme ale mezi Lužickými a Jizerskými horami, je to tu krásné a je to možné zachránit. Ale jestli se nebude jednat teď, tak ne. Nejsem žádný ultra aktivista, ale nechci, aby po nás přišla potopa.

 

Jak reagujete na výtky, že takový důl nejde zavřít hned, Polsko je závislé na uhlí a přímo v dole i okolí jsou zaměstnány tisíce lidí…

Nikdy jsme neprohlásili, ať to zavřou hned. Nechceme, aby se tady najednou ocitla spousta lidí bez práce. Ale když se Polsko nezaváže k ukončení těžby do určitého data, a tím se nemyslí až rok 2044, tak nedostane peníze z Transformačního fondu Evropské unie. Pokud tedy těžba poběží až do roku 2044, budou mít lidé na polské straně ještě dvacet let asi dobré zaměstnání. Ale co se s nimi stane pak?

 

Ono se jim to pravděpodobně nevyplatí ekonomicky, těžit uhlí tak dlouho…

To se předpokládá. Ale na transformaci regionu už není dlouhý čas. Je nejvyšší čas s tím začít něco dělat.

 

Uvažujete o tom, že byste se odsud odstěhovali?

Ne. Máme to tu opravdu rádi, není to žádná vyloučená lokalita, hodláme se o to rvát dále. A druhý důvod je pragmatický. Důl se přiblíží, voda zmizí, co to udělá s cenou naší nemovitosti. Budeme ji moci vůbec někdy prodat?

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement