Přežila nádor, teď pomáhá druhým: nekašlete na prevenci!

Už sedm let přesvědčuje lidi, že sahat si na prsa či varlata (a nejen na ně) je normální. Protože prevence zachraňuje životy. Kateřina Vacková o tom ví své: právě díky prevenci a včasné diagnostice přežila rakovinu vaječníků. Načež se rozhodla, že o tom bude říkat druhým, a založila neziskovou organizaci jménem Loono. Ta už za léta existence vyškolila přes sto tisíc lidí.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

„Sahám si na ně každý měsíc“ a #prsakoule. To jsou hesla první kampaně neziskové organizace Loono, která vznikla v roce 2015. Jak často si „na ně“ lidé sahají v časech koronaviru?

Já doufám, že stejně pravidelně jako mimo pandemii. My jsme hodně zdůrazňovali, že covid není jediná choroba, kterou člověk může onemocnět. Přece jen s ním žijeme skoro dva roky. Apelovali jsme během pandemie na to, aby ženy nezapomínaly na mamografický screening nebo aby chodily na gynekologické prohlídky. Covidem život nekončí. Proto by se právě preventivní prohlídky neměly zanedbávat.

 

A jak si během pandemie vedla vaše organizace? Bojovali jste o přežití?

S příchodem covidu jsme dostali velkou ránu. Z ničeho nic se nám ve firmách zrušily workshopy, což byl náš velký zdroj příjmů. Stejně tak jsme ale museli vrátit řadu dotací, což mi dodneška hlava nebere. Peníze se všude jinde rozdávaly, ale my jsme řadě státních institucí i jiným subjektům naopak vraceli. Nebudu lhát, pro Loono to bylo těžké. Během týdne jsme se transformovali z workshopů na webináře. Za rok 2020 a 2021 jsme v jádru vyškolili více lidí, než bychom dokázali offline. Takže to nakonec byla pozitivní změna, ale říkám upřímně, že po finanční stránce nám to dalo hodně zabrat.

 

Co se v Loono od roku 2015 změnilo?

Například to, že máme kancelář! Ne, teď vážně. Hodně jsme vyrostli. Ze školního projektu, který byl mojí vizí, jsme se stali organizací mnoha profesionálů, a to nejen lékařů. Po celém Česku děláme workshopy. Od kampaně #prsakoule, která stála za prevencí rakoviny prsou a varlat, jsme se posunuli ke kardiovaskulární problematice, reprodukčnímu, ale i duševnímu zdraví. Obsáhli jsme velkou škálu problémů a do budoucna chceme spektrum dál rozšiřovat. Krom toho se nám také podařilo získat celou řadu partnerů. Co bych ale ještě chtěla zmínit, je fakt, že se nám za dobu naší existence podařilo zachránit desítky lidských životů. A tisícům lidí jsme pomohli si uvědomit, že na své zdraví mají myslet.

 

Loono je nezisková organizace. Jak si dnes takový subjekt v Česku vede?

Od samého začátku se musíme ohánět. Já to občas přirovnávám ke křečkovi v kolečku, který běží a nikdy nedoběhne. Oproti křečkům jsme ale houževnatí, řekla bych. Chceme plno věcí dělat jinak, než dělaly neziskovky v devadesátých letech. A troufám si říct, že vlastně i jinak než většina neziskovek dnešní doby.

 

Jak si to mám představit?

Nechceme čekat, až se někdo rozhodne nám peníze dát nebo až se vláda rozhodne řešit nějaký sociální problém. Zavedli jsme vícezdrojové financování a na víc než polovinu nákladů si vyděláme sami. To je možné například díky charitativnímu e-shopu nebo díky tomu, že prodáváme workshopy, webináře či e-learning firmám. Druhou půlku financí tvoří granty, dotace od státních a firemních nadací a nadačních fondů a příspěvky od soukromých dárců a mecenášů. Snažíme se získat peníze i na to, abychom naše zaměstnance normálně zaplatili. Protože to je podle mě veliká otázka českého „nezisku“: máme ve svých řadách profesionály, kteří svému oboru rozumí a jsou adekvátně ohodnoceni?

 

Prevence v Česku

Myslíte si, že český stát dobře komunikuje problematiku prevence?

V tuhle chvíli komunikuje hodně nedostatečně. Před nějakými šesti sedmi lety tu byla kampaň s Honzou Čenským a Chantal Poullain, kteří v metru říkali, jak často by mělo pravidelně chodit na screningy. Od té doby už ale neproběhlo nic, co by opravdu upoutalo pozornost veřejnosti. Občas něco probleskne v článcích, ale žádná dlouhodobá kampaň, která by poskytovala statistické údaje a apelovala na prevenci, u nás není.

 

Jak si v tomhle směru vedou okolní země?

Nemyslím si, že problém prevence máme jen my. S tím mají problém i okolní státy a mnohdy je to více problémem samotných lidí než právě toho státu. Někteří lidé zkrátka na preventivní prohlídky chodit nechtějí. Já sama pracuji jako lékařka na interně a s každým pacientem si povídám o tom, zda chodí na kolonoskopii nebo na mamografii.

 

Co slýcháte?

„Ne, mě se to netýká. Já to ani nechci vědět. To mi nepřipadá důležitý. Nevěděl jsem to…“ Proto se snažíme apelovat na samotného jednotlivce.

 

Návrat k praxi

„Třetí služba v osmi dnech, 6× seřvání za delší čekání, jedna skoro-facka, jedno bouchnutí deskami o hlavu a jedno demonstrativní vytržení kanyly s krvavou čekárnou se slovy, že si celou tu svoji péči můžu strčit do pr***, když člověk musí čekat půl hodiny na všechno. I přesto se na ty lidi usmíváme,“ napsala jste na svůj Instagram loni v říjnu. Nemrzí vás někdy, že jste se místo Loona rozhodla jít dělat internu?

Odešla jsem jen z pozice ředitele, ne z organizace Loono. V současnosti se spíš věnuji strategickým věcem a medicínskému obsahu. A nelituji vůbec. Praxe je pro mě neocenitelná zkušenost. Obrovsky mi to otevřelo oči například v tématu závislosti na alkoholu. Zažila jsem na interně tolik pacientů, kteří se doslova propili k smrti… A věřte mi, to není hezké umírání.

 

Jak to vůbec během covidových lockdownů bylo s alkoholem? Pili lidé víc?

Přesná čísla bohužel neznám, takže si netroufám říct. Co však vím, je, že se zvedla incidence psychických diagnóz a v kontextu pandemie se zhoršilo duševní zdraví lidí. Závislost je psychickou diagnózou a věřím, že i tohle hraje svoji roli. Často trvá, než si lidé svoji závislost na alkoholu uvědomí, a cesta k terapii bývá dlouhá.

 

Chtěla jsem se přiblížit k tomu, že vloni na jaře přišlo Loono s další preventivní kampaní, která nese název Dobré nitro a zaobírá se duševními nemocemi. Byla to reakce na duševní nepohodu, se kterou se mnoho lidí setkalo právě v důsledku pandemie?

My jsme tuhle kampaň plánovali dlouho a covid její spuštění nijak neovlivnil. Jen to takhle časově vyšlo a vlastně si to dohromady dobře sedlo. Kampaň měla úspěch od samého začátku a možná to bylo i v důsledku toho, že nám lidé věří a dokázali si díky nám přiznat, že je v pohodě nebýt v pohodě a na terapii si skutečně zajít. Zrovna u tohoto tématu je fajn, když se z něj nedělá strašák. Je důležité, aby si lidi uměli přiznat, že potřebují vyhledat pomoc. Duševní onemocnění je věc, která může potkat kohokoli, stejně jako jiná nemoc.

 

Pro mnoho lidí to je těžko představitelné, že vůbec nějaká prevence duševního zdraví existuje. Například prevence rakoviny prsu znamená jít na screening a dostat výsledky. U psychických nemocí ale nic takového není…

Přesně tak. Je důležité si uvědomit už jen to, že máme nějaké duševní zdraví a že se o něj musíme starat. Tady vnímám problém zejména u starší generace. Naopak mladší lidé už duši berou jako svou součást a vědí, jak důležitý je například odpočinek.

 

Máte vy nějaký osobní recept, jak předejít duševnímu onemocnění a všechno zvládat?

Určitě mám. V posledních dvou letech se třeba věnuji svým pokojovým rostlinám. Přijdu domů z nemocnice, a když mi třeba ten den zemře několik pacientů, chodím a hladím kytky. To je takový můj vypouštěcí rituál. Hodně sportuju a chodím do sauny, učím se vařit… Ale ono tohle bylo jiné i s nástupem do nemocnice. Od toho, kdy resuscitujeme na ambulanci, někdy i na chodbě, a mnohdy se nám to nepovede, protože nám na covid umírají lidé pod rukama a my s tím nemůžeme vůbec nic dělat, až po to, že na mě lidé častokrát ve tři ráno řvou, že čekají půl hodiny v čekárně a co já vlastně v té ordinaci dělám. Žít s tímhle, aby to na člověku nic nezanechalo, tak s tím se musí umět hodně pracovat. To není automatické…

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama