Roboty při pandemii pomáhají, jejich vzpoura zatím nehrozí

Celosvětová pandemie koronaviru zvýšila poptávku po robotech všeho druhu. Dosud roboty nacházely uplatnění zejména v průmyslu, nyní je chtějí více do zdravotnictví či služeb. Tak vznikl i robot Pipeťák, který pomáhá s bezpečným testováním vzorků v Praze na Bulovce. „Do té doby pipetovali ručně, jenže nastal problém, že když se jelo téměř 24 hodin v kuse, tak ta obsluha byla unavená a hrozilo nebezpečí, že budou dělat chyby,“ říká k tomu profesor Václav Hlaváč z Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC).

Robota Pipeťáka jste vyvinuli na ČVUT. Jak celý projekt vznikl?

Dostal jsem se k tomu víceméně náhodou, když se náš rektor v době největší nejistoty v polovině března domluvil s ředitelem Nemocnice na Bulovce. Rektor se ho tehdy ptal, kde bychom mohli pomoci, a ředitel mu odpověděl, že podle něj by se dalo roboticky pomoci s vyhodnocováním testů. Tehdy byla hlavní tíha testování právě na Bulovce. Projekt jsem měl na starosti já, ale technicky ho vedl můj kolega Dr. Vladimír Smutný.

 

Robotická ruka, co jsem četla, není rychlejší než člověk, ale neunaví se. Laboranti se tak díky ní mohou soustředit na jiné části procesu testování. Navíc robot výrazně snížil riziko chyby při ručním pipetování...

Ano, je to tak. Testování má zjednodušeně tři fáze. V první je potřeba sebrat ten vzorek z nosu, druhá se jmenuje izolace, tam se pracuje s tím ještě infekčním materiálem. Poté následuje třetí fáze, které se říká PCR, ve které vlastně rostou molekuly toho viru. Je to chemický a ve zdravotnictví zavedený proces. Všechno se odehrává ve zkumavkách. Dělá se to tak, že se dává malé množství látky do zkumavek, a tomu se říká pipetování. Pracuje se s mikrolitry a musí se dávkovat přesně. Na Bulovce pipetovali obvykle ručně, jenže tam nastal problém, že v té době se jelo téměř 24 hodin v kuse, takže ta obsluha byla unavená a hrozilo nebezpečí, že budou dělat chyby. Na jednu pipetovací operaci, mezi fází dvě a tři, tedy mezi izolací a PCR, jsme proto vyvinuli robotické řešení.

 

Z čeho se robot skládá?

Použili jsme na to univerzální robot, poměrně drahý, za 70 tisíc eur (v přepočtu 1,8 milionu Kč). Na něj jsme sehnali z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd pumpu, která zajišťuje pipetování. Pumpa je strašně drahá, takové porsche mezi pumpami, za 140 tisíc korun. Pak jsme ještě chtěli mít jistotu, tak jsme koupili přesnou analytickou váhu v průmyslovém provedení, ta stála 50 tisíc korun. A sestavili jsme to dohromady tak, aby to fungovalo. Používají to jenom tehdy, když toho mají hodně. Když je na Bulovce slabší provoz, pipetují ručně. Počítáme nicméně s tím, že až nápor na pipetování ustane, vezmeme si Pipeťáka zpět. Rozebereme ho a budeme díly používat ve výzkumu.

 

Všichni chtěli pomoci

Kolik se na celém projektu podílelo lidí?

Poměrně dost, tak asi tucet. Různí lidé, i studenti. A bylo to krásné, to byla taková ta doba, kdy všichni chtěli nějakým způsobem pomoci. Tak se na tom pracovalo jakoby na dvě směny, denně tak šestnáct hodin.

 

Takže podobné roboty předtím v nemocnicích nebyly?

Byly. Existují stroje, které pipetování dělají automaticky, říkají tomu pipetovací roboty. A je to i levnější, než bylo to naše řešení s robotem Pipeťákem. Pipetovací roboty už v nemocnicích různě mají. Jenže tam je problém v tom, že firmy, které roboty poskytují, je dodávají takzvaně se svou chemií. Je to, jako když si koupíte tiskárnu, ta stojí poměrně málo, ale příslušenství k ní, spotřební materiál stojí hodně. Tak tam je to podobné. Spotřebnímu materiálu se tady říká chemické kity. Tyto chemikálie jsou hodně drahé. I když tedy pipetovací roboty na různých pracovištích byly, nebylo dost správné chemie, takže to všechno stálo.

 

 

I s tím jste pomohli?

To jsme začali dělat až poté, co jsme nainstalovali Pipeťáka. A myslím, že studenty a námi upravené pipetovací roboty mají dokonce i větší dopad. I v tomto případě byl hlavním hybatelem kolega Vladimír Smutný z CIIRC ČVUT. Dal dohromady tým několika lidí, je mezi nimi i mikrobiolog z motolské nemocnice profesor Ondřej Cinek. A projekt stále pokračuje. Cílem bylo zjistit, kde tyto roboty jsou, a vybrat ty, které jsou otevřené, to znamená, do kterých lze nějakým způsobem přepsat software. Takže přepsali software – to se dělalo u nás – udělali z velké části nové držáky na tu různou chemii, aby se to dalo používat, a takové stroje se nasadily asi čtyři. V souvislosti s nedostatkem chemie hodně pomohl Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd. Oni vyrobili chemii, která je takzvaně otevřená. Nemusel se tedy řešit její nedostatek na světovém trhu a upravené pipetovací roboty jsou schopny s tím pracovat.

 

Krize jako nový impulz

Takže hlavní využití robotů v této době je ve zdravotnictví?

Je to hlavně péče o nemocné, například v Jižní Koreji se je ale snaží využít třeba i v některých pečovatelských domech. Jenže stroj, který by byl úplně autonomní a dokonalý, ještě není k dispozici. Podobné stroje tak mohou dělat jen nějakou dílčí věc, například dezinfikovat. Teď jsem četl, že v Jižní Koreji mají stroj, který dezinfikuje tím, že vozí na určitá místa ultrafialové záření. To je možné, a je to dokonce poměrně snadné. Každá podobná krize je nicméně impulzem, takže určitě zase vzniknou nějaké nové věci.

 

Když sledujete nové trendy, tak asi Asie je v tomto oboru nejvíce napřed?

Nelze říci, že by to byla jen Asie. Míst, kde se objevuje velká robotická inovace, je víc. Jsou to například Spojené státy, kde je to hodně podporováno zejména z vojenských peněz. Dále Japonsko, to je velmi inovativní, zejména v mechatronice, v jemné mechanice. My s Japonci máme dlouhodobou spolupráci. Vždycky na podzim tady míváme tak tři studenty a někdy si s sebou přivezou poměrně bizarní projekty.

 

Jako například?

Naposledy tady byla japonská doktorandka, strojní inženýrka, která měla umělou ruku z plastu. Ruka v sobě měla motory a na sobě něco jako kůži a její výzkum spočíval v tom zjišťovat, jak lidé umělou ruku přijímají. Muselo se to zahřívat, aby to mělo teplotu lidského těla. Přimontovali jsme to na našeho robota, který pak různě podával ruku. A sebrala pro svůj výzkum poměrně velký vzorek. Takže Japonsko je důležité, Jižní Korea také, teď i Čína je významná výzkumná velmoc. A Evropě se samozřejmě v robotice také daří.

 

 

Byl o nějaké roboty větší zájem v minulosti a teď se to mění?

V průmyslu se roboty nasazují naprosto běžně. Když se daná operace dá robotizovat, tak je to levnější než lidé. A spolehlivější.

 

Dá se přesně vysvětlit proč?

Roboty nedělají tolik chyby a nebrblají, kdežto my lidé si stěžujeme pořád na něco. I český průmysl, když se podíváte na statistiku nasazení robotů, tak jich má hodně. To, co je možná v posledních deseti letech nové, je pronikání robotů do běžného života. Asi před čtyřmi pěti lety tady bylo velké očekávání v souvislosti s autonomně řízenými auty. Ve všech novinách jste četla, že už za rok nebo za dva budeme tyto automobily mít. Teď to ale utichlo, protože krok k plné autonomii je složitý. Jednak technicky, ale zejména právně. Kdo bude mít za nehodu, která by vznikla, zodpovědnost? Technologie se ale už o hodně posunula.

 

S roboty je nám dobře

A uplatnění robotů v domácnostech?

Samozřejmě, že ty roboty už pronikají i k nám. A je to i proto, že je nám s nimi dobře. Máme v týmu kognitivního psychologa Dr. Michala Vavrečku a ten se zabývá výzkumem v oblasti dialogu člověka se strojem. Má velmi úspěšný projekt, kdy jezdí s roboty do domova seniorů. A senioři z nich mají obrovskou radost a přizpůsobí se tomu relativně jednoduchému jazyku, kterým ten robot komunikuje. A takoví ti pomocníci? Kdybyste měla doma samočinný vysavač, tak už si ani nebudete myslet, že je to robot. Nebo robotickou sekačku na trávu. Moc dokonalé to není, ale už se to normálně kupuje v obchodě.

 

A využití robotů třeba v gastronomii?

To už funguje. Zrovna japonská univerzita, se kterou spolupracujeme, má na to úspěšný projekt. Na něj navazuje firma, která pro japonské restaurace vyrábí a nasazuje robot, který dělá některé základní operace při vaření v restauraci, ale hlavně myje nádobí. A není to tak, že to nastrkáte do myčky. Ten robot si ty hrnky sám posbírá. Obsluha tak nedělá nic, jen to z té restaurace přinese, položí to na určité místo a zbytek už zvládnou roboty.

 

Když se podíváme zpátky do Česka, kde vidíte využití robotů za deset dvacet let?

Jsme rozvinutá země, takže to bude podobné jako všude jinde. Roboty budou více v domácnostech a naše auta budou mnohem více připomínat mobilní telefony. Pak je také velmi pravděpodobné, že ta autonomně řízená auta se objeví tam, kde je velká opakovanost, jako jsou například taxíky v centrech měst a podobně.

 

Lidé mají navrch skoro ve všem

Co v současné době roboty umí a v čem jsou jejich limity? V čem mají lidé navrch?

Tak lidé mají navrch skoro ve všem. Ale zúžím si tu otázku na manipulaci a na vnímání. Ve vnímání už je to docela dobré, strojové vidění už funguje docela pěkně. Je to nicméně mnohem méně energeticky úsporné než lidské vidění. Vy si ráno dáte dva rohlíky a jste na to schopná fungovat několik hodin, robot má ale stále velkou spotřebu. To je jedno z omezení. V manipulaci je to pak mnohem horší. Vezměte si, co umí vaše ruka, například vzít špetku něčeho ze země, to neumí nikdo. S umělým hmatem jsou problémy. Dělají se sice roboty, které mají hmat, ale nejsou spolehlivým řešením.

 

A co obavy lidí, že je jednou roboty nahradí? To zatím nehrozí?

Tak některé práce nahradí určitě. Ptáte se na to, jestli budou roboty chytřejší než my?

 

Jako že budou chytřejší a budou nás ovládat?

No že pro ně nebudeme potřeba. To je věc, o které se vážně uvažuje, jsou o tom napsané knížky, některé pesimistické, jiné optimistické, ale je to ještě daleko.

 

Jde mi o to, že v některých odvětvích, zejména v průmyslu, roboty figurují stále více a lidé mají obavy, že přijdou o práci...

Ukazuje se, že tomu tak úplně není, že prostor pro lidskou práci tu stále je. Veškerá data se sbírají a vyhodnocují a nezdá se, že by robotizace měla bezprostřední vliv na nárůst nezaměstnanosti. Jen se mění požadavky na strukturu pracovní síly. To znamená, že mizí ta povolání, kde lidé dělají jen těžkou opakovanou práci. Takže je potřeba, aby lidé uměli i něco jiného. Zase se otevírá víc a víc možností ve službách. Protože máme stále víc a víc mimopracovního času. Takový je teď trend.

 

Zmínil jste dobu, kdy budou roboty inteligentnější než my... Může dojít i k nějaké vzpouře robotů, jak to známe z filmů?

To je otázka. Záleží na tom, jestli se jim podaří řešit i algoritmicky složité úlohy. Pak se může stát, že ten stroj bude umět tyto úlohy řešit lépe než my. A proč by pak potřeboval nás lidi? Hypoteticky. Ale blízko to není. Klidně můžete spát. A já taky.

Autorka je redaktorka ČTK.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama