Při zásahu téměř zemřel, od hasičů ale odejít nechtěl

18. srpna 2020

Jiří Čmakal, velitel týmu v Bejrútu, je hasičem už téměř 25 let.
archiv HZS ČR

Speciální tým českých hasičů USAR byl jedním z prvních, který 5. srpna odletěl do Bejrútu, aby tam po obřím výbuchu pátral po lidech uvízlých v troskách. Spolu s kynology se psy prohledávali prostor o rozloze 85 tisíc čtverečních metrů. „Překvapila mě síla té exploze,“ říká velitel týmu v Bejrútu Jiří Čmakal. Zkušený pražský hasič slouží již téměř 25 let. V minulosti přitom při jedné z akcí málem přišel o život. Při hašení rozsáhlého požáru na střeše objektu v tržnici Sapa se totiž propadl do plamenů a měl popáleniny třetího stupně na padesáti procentech těla.

Z Libanonu jste se vrátil teprve před pár dny, v čem to bylo jiné než vaše předchozí mise?

Moje předchozí mise byla v roce 2015 pomoc Nepálu po zemětřesení. Tam to ale bylo trošku jiné, protože tam jsme byli jako zdravotnický tým, kdežto tady jsme byli jako tým určený pro vyhledávání v sutinách. V tom byl rozdíl. Zatímco zdravotnický tým pomáhá, řekněme, až tak po týdnu, tak ten vyhledávací tým pomáhá hned.

Jak byste tu zkázu v Bejrútu popsal?

Dá se to trošku připodobnit k tomu zemětřesení. Akorát je tam jiný směr působení těch sil. Při zemětřesení se to většinou sype seshora dolů, budovy se sesunou, kdežto tady tlaková vlna působila z boku. Byl v tom drobný rozdíl, ale ve finále to zas tolik jiné nebylo. Ten výbuch byl sice obrovský, ale na rozdíl od zemětřesení byla zničena jen část města u místního přístavu. Při zemětřesení přitom bývá většinou postižená celá lokalita.

Co vás nejvíc překvapilo?

Určitě síla té exploze, musela být obrovská. Nic podobného jsem v našich podmínkách ještě nikdy neviděl. Když jsme stáli přímo u toho zničeného obrovského železobetonového sila, to byla asi šedesát metrů vysoká stavba, dominanta přístavu, tak to určitě zanechalo dojem.

Jedni z prvních na místě

V čem spočívala vaše práce v libanonské metropoli? Jak byla náročná?

Naše práce spočívala ve vyhledávání případných obětí. Byli jsme jeden z prvních týmů na místě, takže jsme se zapojili do prací relativně brzy. Byla tam jen taková chvilková prodleva od našeho příletu do zahájení těch prací, kdy se musely nastavit nějaké funkční vazby s libanonskou armádou, která ty záchranné práce prováděla a zároveň koordinovala i ostatní týmy. Když tohle všechno proběhlo, byl nám přidělený sektor, který měl téměř 85 tisíc čtverečních metrů. Byla to velká plocha, kde jsme prováděli vyhledávání, jestli tam nejsou někde nějaké oběti.

Jak ten prostor vypadal?

Bylo to rozčleněné mezi stavby typu skladiště, dílny na opravu lodí, nějaký autoservis, zároveň tam byla skladovací plocha, kde byly desítky nových vozů, které byly rozházené a zničené. Pak tam ještě byla nějaká stará administrativní budova. Takže tohle všechno jsme museli projít, s pomocí ať už psů, nebo našich technických prostředků propátrat a potvrdit libanonské straně, že tam nikdo není. Že tady je to bez obětí, že ty síly se mohou soustředit na jiné oblasti a že tady může nastoupit těžká technika a začít provádět obnovovací práce.