Zákazník budoucnosti si vystačí s lokální produkcí

Pod značkou Bezobalu v Praze aktuálně fungují tři prodejny. Podle jejich spoluzakladatele Jiřího Sedláka se letos rozhodne o jejich budoucnosti. Lidé totiž začali dávat před kvalitou a ekologií přednost ceně. A bezobalový trh se s tím musí vypořádat.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Bezobalové obchody na tom teď nejsou dobře. Příčina vězí i v nižší kupní síle obyvatel. Co s tím?

Kvalitní potraviny jsou teď prostě na druhé koleji. Bohužel než se trh stabilizuje, bude se to ještě zhoršovat. Ovlivňuje to samozřejmě válka na Ukrajině a nastupující recese. V Bezobalu se nám dobře podařila srpnová aktivační kampaň. Zájem vzrostl, přežili jsme díky tomu léto. Pak ale zase přišel pokles. Teď pracujeme na redesignu našeho konceptu. Chceme ho víc vysvětlit a zpřístupnit zákazníkovi. Potřebujeme lidem říct, že když chtějí jíst zdravě, případně chtějí, aby jejich děti žily zdravě, tak my jsme pro ně parťák, co zajistí kvalitu. Nemusejí to sami složitě zkoumat. Za každou naší potravinou je hluboká erudice. Zároveň vymýšlíme projekty, které by nás mohly dál finančně rozvinout. Letos jsme například v mnohem větším měřítku rozjeli projekt vánočních stromků z prořezávky.

 

Výraz „bezobalový obchod“ ale člověku opravdu primárně evokuje to, co je v názvu, a nikoli důraz na kvalitu. Nebojujete i s tím?

Ze začátku to tak hodně bylo. My jsme se od roku 2014 soustředili na to, jak omezit odpad. Řešili jsme to u obalů směrem k zákazníkovi a od dodavatelů směrem k nám. Ale cíl, proč obchody fungují, je ekologie, takže jsme přirozeně dospěli k tomu, že to nejde dělat omezeně, tedy jen s důrazem na obal. A taky jsme si uvědomili, že potravinový trh je zvrácený. Sem tam to vypluje na povrch, například klecové chovy slepic nebo rychlokuřata, živočišný trh je těmito příklady prolezlý. Rostlinná výroba je na tom úplně stejně, jen z toho není takový skandál, protože zvířata v nás přece jen vzbuzují soucit. Ale potravinářský průmysl je celý postavený na špatných základech a my bychom chtěli víc věcí změnit.

 

 

Když ještě zůstaneme u bezobalových obchodů, není problémem i to, že je jejich kvalita dost rozdílná napříč republikou, takže se i zákazník hůře orientuje?

S mnohými provozovateli i vlastníky bezobalových obchodů se znám a většina se zaměřuje na kvalitní potraviny. Například hodně dodavatelů sdílíme. Ale určitě jsou i mezi bezobalovými obchody, které mnohem více tlačí myšlenku bezobalu než kvality potravin. A myslím si, že to je dobře. Každý si k ekologii přijde jinak. Někdo přes odpad, někomu se narodí děti a zjistí, že jim nechce dávat chemicky zatížené potraviny. Čili je dobře, že evoluce obchodů je pestrá.

 

Nepomohlo by tomu nějaké formální sdružení?

Jsme sdružení v něčem, čemu se dá říkat „asociace bezobalových obchodů“. Není to ale zatím právně ukotvený subjekt. Uvažujeme i o certifikaci. Chtěli jsme v tom pokročit už dřív, ale covid nám změnil plány. Chtěli jsme také pod naší značkou Bezobalu otevřít dvě další prodejny v Praze, ale pandemie nás přinutila bojovat spíše o přežití. Jsem přesvědčený, že obchody, které přežijí nadcházející recesi, se vrátí do stabilní fáze a trh se bude dál rozvíjet. Nyní zůstává asi stovka prodejen.

 

O kolik konkrétně vašim prodejnám klesly tržby?

Když to srovnám s rokem 2019, tak o 40 procent. Kromě projektů, jako jsou vánoční stromky, jsme se také zaměřili na velkoobchod. Obratově tvoří zatím asi jen dvacetinu, ale roste o 100 procent ročně navzdory tomu, že celý trh klesá. Je to i díky tomu, že nacházíme skvělé produkty, které na českém trhu nebyly k dispozici, a za přijatelné ceny. Příkladem je čokoláda. Jsme navázáni na čokoládovny, například Vivany či Gepa, jejichž hlavním produktem jsou prémiové čokolády, ale když se jim třeba tabulka zlomí, tak nám čokoládu pošlou. Pak máte skvělou prémiovou čokoládu za polovinu ceny.

 

Vedle čokolády, která je z Německa, převažují ve vašem sortimentu čeští dodavatelé?

Ano, většina jsou čeští, dokonce i prvovýrobci. Máme 25 procent velkoobchodů, 25 procent farmářů a 50 procent prvovýrobců, tedy například pekárnu či sušenkárnu. Z pohledu obalů to má vyřešeno zhruba 30 procent z nich. Třeba skvělá spolupráce je s Biopekárnou Zemanka, kdy jim pošleme plastové boxy a oni nám je pošlou zpět, tam nevzniká žádný obal. Stejně tak to máme s českou firmou Benkor, která dělá koření už 120 let. Tam si také točíme vratné obaly. Pak je část dodavatelů, kde jsme museli najít cestu, jak jednorázový obal udělat co nejméně zatěžující. Takže třeba Probio nám dodává mouky v 25kg papírových pytlích, které nevyhazujeme, někdy je na úklidové akce používá třeba hnutí Trash Hero. Někteří dodavatelé nám zase dávají nevratné sklo, ale my ho přijímáme do našeho bazaru obalů, aby se pořád točilo.

 

V řetězcích bezobal neumějí

Vaším tématem je i nakládání se zemědělskou půdou. V Česku je její stav dost tristní, co by jej mohlo zlepšit?

Když hospodařím s půdou tak špatně, že ji nemůžu svému vnukovi předat úrodnou, měl bych být penalizován daní. To by trh rychle narovnalo. Mělo by to fungovat tak, že když zasadím třikrát po sobě na stejné pole řepku, tak dostanu obrovské zdanění za to, že nedodržuji zásady smysluplného hospodaření. Ne, že za to dostanu ještě dotaci. Zemědělství je ale u nás uchopené špatným lobby. Bohužel konvenční zemědělství má od státu větší podporu než třeba bio.

 

Není to i problém pachtu, kdy mnozí zemědělci nehospodaří na svém?

Taky. Bylo by ideální, kdyby se vlastníci půdy více zajímali. Jinak se z půd stávají polopouště. Bez chemie už na většině půdy nic moc nevypěstujeme. Vrátit se do režimu bio trvá pět až sedm let, mikroorganismy se budují desetiletí. Pro naše obchody je zemědělství nejdůležitější téma. Kvalitní potravina vychází z kvalitního zemědělství. A my ho v Česku nemáme.

 

Ve vašich prodejnách trváte na biu?

Trváme na něm u některých konkrétních surovin a většina našich produktů v biokvalitě je. Když není, tak o to víc si dáváme pozor, kdo nám to dodává a za jakých standardů. Trváme na něm u hodně chemicky zatížených surovin, třeba drtivá většina rýže, kterou u nás v obchodě najdete, je bio, stejně tak mléčné produkty, ovoce a zelenina. To jsou věci, které se dostávají často nezpracované do přímé konzumace. Tam si nechceme troufnout dávat stříkané pomeranče na regál. Samozřejmě ideální zákazník budoucnosti bude ten, který si vystačí s produkcí, která se dá vypěstovat v České republice. Člověk, který se věnuje vaření a vidí hodnotu v tom, že když si zadělá vlastní jíšku, získá potravina úplně jinou výživovou hodnotu. A asi je to i člověk, který nebude chodit na osm až deset hodin do práce, protože bude vědět, že život je i o něčem jiném. Teď je takových zákazníků jen pět procent z těch, kteří k nám chodí.

 

Ale jak se tenhle způsob myšlení dostane k lidem v krajích? Abychom tady nemluvili jen o pražské bublině…

Výhoda je, že v krajích má spousta lidí pořád kontakt s tím, jak se pěstují plodiny. Což je hrozně důležité pro vnímání kvality. V Americe dokážete lidem namluvit, že vajíčko se vyrábí v továrně. Ale u nás si člověk ještě vzpomene, jak se jeho babička chodila dívat do kurníku každý den, a že v zimě vajíčka nebyla tak často. Všechny tyto znalosti jsou pro nás důležité, abychom ekologii dokázali vnímat.

 

Bio je ale trochu dražší. Jak se s tím vyrovnáváte v době, kdy mají lidé hluboko do peněženky?

V dubnu jsme zavedli i více položek v konvenční kvalitě, tedy levnější, a odpověď je veliká. Například červená čočka je o třetinu levnější než ta v biokvalitě, kterou v prodejích převýšila. Je fajn, že zákazníkům i v této době umíme nabídnout něco, co jim nevyžene peníze z peněženky tak rychle, ale zároveň je to špatná zpráva v tom, že lidé ještě nevidí ekologii tak komplexně, jak bychom si přáli. Čili cesta bude asi v tom, že sortiment částečně zdvojíme.

 

Jak vnímáte bezobalové snahy řetězců?

Velké řetězce jsou řízené přes excelovou tabulku. Tam nedochází ke kontaktu člověka, který rozhoduje o penězích, s dodavatelem, a to je pro mě jasná zpráva o tom, že to nikdy nebude fungovat. Co se týče bezobalu, tak zatím to neumějí, nemají zboží hezky vystavené, obsluha o potravinách nic neví. Když přijdu k násypníku a zeptám se, k čemu můžu použít červenou čočku, tak mi neumějí poradit. Přitom prodavač je úctyhodná profese, která se v tuto chvíli hrozně dehonestovala. Zbožíznalství je strašně důležité.

 

 

Když zůstaneme u zbožíznalství, co vás v kontextu dnes běžně dostupných potravin nejvíce děsí?

Když čtu složení a něčemu nerozumím. Třeba když je tam sorban draselný nebo disiřičitan sodný. Do potravin patří jen srozumitelné věci. Největší problém je ve lhostejnosti. Nedokážeme ve svém pracovním dni vybojovat dostatek času, abychom věnovali pozornost potravinám. Bereme je jako palivo a nutnost k přežití, přitom je to to nejdůležitější, co do našeho těla dostáváme, kromě vody a vzduchu.

 

Nedávno Agrární komora ČR strhla diskusi svou kontroverzní kampaní Žeru maso, kterou dotovalo ministerstvo zemědělství. Jak jste na tom s masem vy?

Jako společnost jíme obrovské množství masa. Kdybychom se vrátili do doby naší prababičky, což je poslední doba, kdy jsme s půdou zacházeli dobře, tak ona jedla maso daleko méně. Stávající objem živočišné produkce je pro přírodu neúnosný. Navíc oblíbené téma, že kráva upouští metan, je pravdivé, ale když ji budeme krmit kukuřičnou siláží, tak je jí vlastně špatně, proto metanu vypouští tolik. Když ji necháme přirozeně pást a v zimě jí budeme dávat seno, je to pro ni mnohem lepší. I živočišná výroba se dá dělat dobře, s láskou a eticky a nemusíme se dívat na ty příšerné záběry z jatek.

 

A jak se díváte na druhý, veganský pól, tedy i sójové řízky či burgery?

To je zase další extrém. Veganství je vlastně obrovský nepřítel bio kvality. Spousta produktů na trhu ve veganské kvalitě je odpadních, my bychom je do obchodů nechtěli. Sleduji třeba potraviny Beyond Meat, a ty obsahují tolik chemických konzervantů, že to produkt naprosto degraduje. To, že Leonardo DiCaprio do něčeho investuje, ještě neznamená, že je ta společnost úžasná. Je to vysoce zpracovaný produkt, který v jídelníčku nemá co dělat. To si raději dejte bio či farmářský řízek. Všechny extrémní cesty jsou nesmyl. Jde o návrat ke kořenům, žít rozumně, jíst méně masa a vyčistit si chutě od chemických přísad, které v nás vzbuzují závislost.

 

Letošní rok bude pro Bezobal ve znamení…?

Bude pro nás zkouškou. Chceme si udržet stejný počet prodejen, hledat cestu, jak změnit náš koncept, nebo alespoň jeho komunikaci, a hledat vedlejší projekty.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama