Nenechte se popohánět. Jízda v autě chce klid a trpělivost

Jak nápad s Vyjezdi.se vznikl?

Začalo to úplnou náhodou. Před pár lety jsem učil jezdit moji maminku, moji tehdejší přítelkyni a její maminku. Žily v domnění, že řídit se nikdy nenaučí a auto není pro ně. Všechny tři po pár jízdách odcházely od auta s pocitem, že to, co deset let nezvládaly, jim díky klidnému a trpělivému vysvětlení rázem šlo. Tak vzniklo Vyjezdi.se.

Pro koho je Vyjezdi.se určené?

To je velmi individuální. Často to jsou lidé, kteří mají například patnáct let řidičák, ale od autoškoly ani jednou neřídili. Potom to bývají třeba řidiči, kteří mají naučenou trasu do práce nebo do obchodu, ale zajet autem do centra Prahy je pro ně náročné. Naprostá většina lidí každopádně přichází s tím, že nemá nikoho, kdo by jim vysvětlil, jak řídit nebo jak se za volantem chovat.

Přicházejí za vámi častěji ženy nebo muži?

Asi z 95 procent to jsou ženy, zbylých pět procent jsou muži. Musím ale říct, že ti, kteří za mnou přišli, byli bez přebytečného mužského ega, které za volantem někteří občas mají. Bylo skvělé od nich slyšet: „Hele, já to neumím, řízení mi nejde, ale chci se to naučit.“ Ve většině případů to jsou pak ženy na mateřské, které do té doby nemusely řídit, ale s dítětem ta potřeba přišla. Chtějí se vyjezdit, aby byly s dětskou autosedačkou na zadním sedadle víc v pohodě.

Musí mít lidé vlastní auto, pokud chtějí podstoupit váš kurz?

To je ta nejlepší varianta, když lidé přijedou s vlastním autem a jezdí s ním. Naučí se tak své auto lépe ovládat a zvyknou si přímo na něj. Pak je tu ještě varianta carsharingu, kterou využívají lidé, kteří si auto ještě nepořídili a chtějí jen zjistit, zda by provoz a situace za volantem zvládali. Já bohužel auta, která bych lidem půjčoval, prozatím nemám.

Když auto chcípne

Jak vypadá vaše první hodina jízdy?

Ještě předtím, než do auta usedneme, se snažím zjistit, jak na tom člověk s řízením je. Kdy naposled řídil, čeho se bojí, a tak dále. Na začátku jsou řidiči často vystresovaní, několik dnů předtím nespí, zdají se jim o tom sny a do auta usedají s potem na čele. Během prvních pár jízd se proto nevydáváme na žádná složitá místa, povídáme si a zvykáme si na sebe. Vždycky se snažím, aby svou komfortní zónu klient překročil jen o malý kousek.

Takže jste takový jejich terapeut za volantem, jestli to chápu správně?