Kopání ve spánku může oznamovat Parkinsonovu nemoc. Čeští vědci zkoumají proč

Jak dlouho je nemoc nazvaná „porucha chování v REM spánku“ známá? Nezasloužila by si nějaké lepší jméno?

Tahle spánková porucha byla poprvé popsána v osmdesátých letech minulého století, takže je v porovnání s jinými poruchami spánku poměrně mladá. Popsal ji Carlos Schenck, profesor psychiatrie z Minnesoty. Pamatuji si, jak mi připadaly jeho práce s fotografiemi pacientů, kteří se musí přivazovat k lůžku, aby z něj nepadali, nesmírně zajímavé. Co se týče názvu, jistě bychom našli i jiné, možná vhodnější pojmenování, ale „porucha chování v REM spánku“ přesně vystihuje to, čím je nemoc charakteristická.

Můžete popsat její příznaky?

Dotyčnému se zdají velmi živé sny, které mohou na první pohled působit i jako noční můry, ale nejde jen o mimořádně živý sen, ale on to, co se mu v té chvíli zdá, přesně přehrává i ve skutečnosti na lůžku. Když se mu tedy zdá o fotbale, tak bude opravdu ve spánku kopat nohama, a může přitom dokonce křičet radostí, že dal gól. To se za normálních okolností neděje. V REM spánku jsou totiž naše svaly deaktivovány, odpojeny od mozku a my zažíváme takzvanou svalovou atonii. Proto i když se nám zdá, že nás někdo pronásleduje a my se mu ve snu ze všech sil snažíme utéct, tak z té postele ve skutečnosti nevstaneme, tělo nám to nedovolí. Pacienti s touto spánkovou poruchou však ovládají svaly i ve snovém spánku.

To připomíná náměsíčnost. Jak mohu já jako laik tyto poruchy odlišit?

Od náměsíčnosti se dá porucha chování v REM spánku odlišit poměrně dobře, protože základním znakem náměsíčnosti, neboli somnambulismu, je to, že ve spánku chodíte. Pacienti s poruchou chování vázanou na REM spánek často rozdávají rány, bojují s imaginárním nepřítelem, brání se napadení, kopou, ale většinou z postele neodcházejí. Naše pracoviště se specializuje na všechny tyto parasomnie, což jsou poruchy spánku, které doprovází nějaké nepřirozené jevy nebo abnormální chování ve spánku, jako je například zmíněná náměsíčnost, noční můry, noční běsy či spánková paralýza a další. Přicházejí k nám pacienti s parasomnickými epizodami, které se objevují i několikrát týdně, nebo je jejich chování v rámci epizod nebezpečné.

Vhodná léčba

Dokážete jim s těmito poruchami pomoci?

Často ano. Za pomoci vyšetření nočního spánku, takzvané polysomnografie, dokážeme přesně určit, o jakou parasomnii se jedná, a na základě toho doporučit vhodnou léčbu. Tu je potřeba vybírat velmi individuálně, někde jsou zcela namístě psychoterapeutické postupy, jindy je efektivnější farmakologická léčba.

A v případě poruchy chování v REM spánku?

Tam je to bohužel složitější. Dnes již víme, že tato porucha může být prvním ukazatelem budoucího rozvoje Parkinsonovy nemoci, která se začne projevovat až deset patnáct let poté, co my diagnostikujeme tuto spánkovou poruchu. Dnes umíme dobře zabránit tomu, aby se pacienti ve spánku nezranili nebo nezranili svého partnera na lůžku, dokážeme jejich spánek zklidnit, ale bohužel v tuto chvíli neumíme zabránit rozvoji Parkinsonovy nemoci. Právě tam se však nyní napínají všechny výzkumné síly, pracuje na tom řada mezinárodních týmů a my jsme jejich součástí.

Léky do pěti let

Jak vlastně váš výzkum probíhá?

My vyšetřujeme a dlouhodobě sledujeme pacienty s touto konkrétní poruchou spánku. V první řadě je důležitá kvalitní odborná diagnostika. Už jsme se bavily o tom, že tato spánková porucha se může podobat jiným. Existuje řada onemocnění, která se mohou projevovat velmi podobně, a vlastně se nejedná o nic závažného nebo jsou to dobře léčitelné stavy. Mohou to být například noční panické ataky, epileptické záchvaty a další, například polékové stavy. Podobné projevy může mít dokonce i spánková apnoe, při které dochází ve spánku ke krátkodobým zástavám dechu a na ně mohou být rovněž vázané pohyby, které odrážejí snový obsah. Základem je tak určitě vyšetření ve spánkové laboratoři.

A když je pacient správně diagnostikován?

Pak provádíme komplexní vyšetření, například odběry krve, další zobrazovací vyšetření, ale také třeba vyšetření paměti, zraku, čichu či ortostatický test, tedy zjišťujeme, zda pacient nemá nějakou poruchu autonomního nervového systému. Vyšetření je celá řada a pacienty pak kontrolujeme takto komplexně opět po roce. Hledáme i další doprovodné či přímo motorické projevy, které mohou být známkou počínající Parkinsonovy nemoci. Stále totiž ještě nevíme, co způsobuje změnu klinického obrazu do Parkinsonovy nemoci.

K čemu pak výsledky těchto vyšetření slouží? Porovnáváte je s týmy ze zahraničí? Hledáte shody? A nacházíte?

Ano, tyto výsledky potom porovnáváme v rámci mezinárodního týmu zaměřeného na výzkum této parasomnie, společně hledáme kombinace příznaků, které znamenají rychlejší nástup neurodegenerativního procesu a které jsou naopak méně závažné nebo ve vývoji onemocnění nehrají žádnou roli. Zabýváme se také genetickými příčinami tohoto onemocnění. Na všech těchto výsledcích je potom možné stavět další výzkum, přičemž zásadní je samozřejmě hledání neuroprotektivní léčby, tedy léčby, která by dokázala takovýto vývoj zastavit. Profesor Schenck, kterého jsme dnes už zmiňovaly, tvrdí, že slibná neuroprotektiva budou k dispozici do tří až pěti let.

Kolik máte v této studii pacientů?

Zatím máme ve studii zařazeno asi 30 až 40 pacientů s poruchou chování v REM spánku. Celosvětová prevalence je asi jedno procento ve věkové kategorii nad 60 let, vzácněji se objevují i časnější formy. Obecně platí, že čím vyšší věk, tím vyšší je pravděpodobnost výskytu této spánkové poruchy. Běžně se ale setkáváme s tím, že pacienti sami nepřijdou, protože o poruše spánku mnohdy ani nevědí. Přivede je spíše partner, který je svědkem takovéhoto nočního chování.

Váš výzkum trvá už pět let. Jak častý je podle vašich zkušeností přechod do Parkinsonovy nemoci?

Pravděpodobnost, že se Parkinsovova nemoc projeví v horizontu deseti patnácti let, je určitě vyšší než 80 procent.