Stavební zákon zbytečně omezuje obce a kazí práci architektů, říká šéf IPR

Desítky institucí prosazují svou a výsledkem je, že se nedá správně stavět. Šéf pražského Institutu plánování a rozvoje říká, že města potřebují větší pravomoci. S Ondřejem Boháčem o stavebních předpisech, vylidněném centru Prahy, zajímavých stavbách i o tom, proč by se neměl za Mariánským sloupem objevit Mariánský příkop.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jaké místo považujete v Praze za nejkrásnější?

Vyrůstal jsem v centru města, takže pro mne jsou nejkrásnější staroměstské uličky. A protože zvoním v kostele, tak samozřejmě i kostelní věže.

 

Zvonilo se i během pandemie?

Jednou. Bylo to na výzvu z Vatikánu od papeže.

 

Jak se člověk stane zvoníkem?

Přichomýtl jsem se k tomu náhodou jako třináctiletý. Celá naše partička zvoníků, které přezdíváme kostelní galerka, se dala dohromady víceméně náhodou. Je to velmi pestré a skvělé společenství.

 

Líbí se vám centrum Prahy bez turistů?

Musím říci, že líbí. Byl jsem hodně v centru i v začátcích karantény, kdy v ulicích nebyli ani turisté, ale ani místní. Zvonili jsme na Staroměstském náměstí, a i nahoře na věži bylo slyšet, jak si povídají dva dělníci u Mariánského sloupu. Byl to trošku strašidelný pocit. Krásnější je, když je město živé, a my se máme snažit, aby bylo živé lepším způsobem než před pandemií.

 

Zmínil jste Mariánský sloup. Ten vyvolává obrovské emoce. Jakou reakci budí u vás?

Rozpačitou. Sloup na náměstí esteticky nevadí, je dobře zpracován, historicky na místě byl. Trochu mi ale vadí, když se říká, že je sloup symbolem smíření, a přitom se s ním vzájemně mlátíme po hlavě. Když už stojí, nemá se samozřejmě odstraňovat. Ale na jeho zastáncích je, aby za Mariánským sloupem nezůstal Mariánský příkop mezi lidmi. Ta skutečná práce na smíření je stále před námi a zůstane otázkou, zda tomu obnova sloupu pomohla.

 

Města jako Benátky či Barcelona před pandemií řešila, jak se pod náporem turistiky nezhroutit. Patřila Praha také mezi města trpící „overturismem“?

Naprosto. Turistický ruch je navíc koncentrován do malého prostoru. Pro Prahu je cestovní ruch důležitým zdrojem příjmů, ale my jej potřebujeme kultivovat. Právě na masový turismus je napojena obrovská struktura podivného podnikání a Praha z těch turistů, kteří se sem jezdí levně opít, nic moc nemá. Škody, které alkoturistika v centru páchá, jsou větší než jeho přínosy.

 

Airbnb na třicet dnů

Lze vůbec nalézt rovnovážný stav, který by neměl devastující dopad ani na ekonomiku města, ani na jeho centrum?

Myslím, že to jde. Velmi to ovšem závisí na tom, jaké právní nástroje má město k dispozici. Praha má ve srovnání například s Paříží či Vídní velmi omezené možnosti. Dobře to bylo vidět u Airbnb, které u nás rostlo rychleji než jinde. Z toho je vidět, že se neumíme bránit.

 

Zde si můžete pustit kompletní záznam rozhovoru.

 

 

 

Jak se může město bránit?

Například tím, že bude povoleno krátkodobé pronajímání jen na určitý počet dnů v roce, například třicet. Po zbytek doby by pak musely bytové jednotky sloužit buď majitelům, nebo být pronajímány dlouhodobě.

 

 

Pražští politici o regulaci Airbnb dlouhodobě mluví. Teď by byla ideální příležitost, později už to bude zase těžké.

Praha jako kraj má zákonodárnou iniciativu, připravila tedy příslušný zákon. Ve sněmovně ovšem narazil a neprošel.

 

V Praze 1 je trvale přihlášeno třicet tisíc lidí, k tomu 27 000 lůžek v hotelích a dalších 17 000 postelí v rámci Airbnb. Jaký by měl být optimální poměr mezi místními a turisty?

Turistická lůžka by v ideálním případě měla tvořit tak desetinu ve srovnání s počtem místních obyvatel. Další věcí pak je, že když je v místě drtivá převaha investičních bytů, některé funkce města zaniknou. Jakmile zmizí škola nebo školka, tak čtvrť pomalu umírá. Než byste vozili děti přes půl města za vzděláním, to raději budete žít jinde.

 

Smícháváme barvy do šedé

Když se člověk prochází poněkud vyprázdněným centrem Prahy, vidí, že je zde jen minimum nových zajímavých staveb. Není to škoda?

Je to škoda, ale je třeba říci, že se to mění. V letošních cenách za architekturu je mezi sedmadvaceti nominovanými devět staveb z Prahy – od radnice přes rozhlednu až po rodinný dům. Ale neznamená to, že by to nemělo být ještě lepší.

 

Co tomu brání? Je to nedostatkem invence architektů, odvahy investorů?

Rozhodně to není nedostatkem invence architektů. Je to dáno obtížným a klopotným systémem schvalování staveb. Jednotlivé předpisy jsou samy o sobě pozitivní, ale jejich kombinací pak z kvality vyrobíme průměr. Je to jako míchání barev. Každá je sama o sobě pěkná, ale když je smícháme všechny dohromady, tak je z toho šedá. Do západních měst, Kodaně či Hamburku, pak jezdíme obdivovat stavby, které by se u nás nesměly postavit.

 

Největší stavební operací v centru by měla být výstavba u Masarykova nádraží. Penta coby investor angažovala ateliér zesnulé legendy Zahy Hadid. Zaujaly vás tyto návrhy?

I tento projekt utrpěl množstvím omezení. Občas se mluví o tom, že je to nevyužitá příležitost. S tím bych částečně souhlasil, zejména u náměstí před nádražím by byla vhodná veřejná budova s výjimečnou architekturou, která by na sebe oprávněně strhávala pozornost. Praha nezaspala, umí říci, co si představuje, ale nemá právní nástroje na to to prosadit, můžeme pouze blokovat. Nemyslím, že výsledek je dán neochotou investora či selháním architekta, je dán absurditou stavebního zákona. Je také velmi obtížné dokončovat projekty už zesnulých tvůrců. Proto považuji za nesmysl prosazovat Kaplického chobotnici. Pokud je třeba projekt přizpůsobovat, měl by to dělat jeho původní tvůrce.

 

Nyní získal investor územní rozhodnutí. Jak daleko je chvíle, kdy se na místě opravdu začne stavět?

Teď je čeká ještě stavební povolení. Četl jsem, že věří, že by jej mohli získat do konce roku a pak by se v roce 2021 začalo skutečně stavět.

 

Kdo zaplatí tunely?

Před pár dny zastupitelé odhlasovali podobu městského okruhu mezi dálnicemi D8 a D10. Přiblížila se tak stavba další části okruhu?

Nepřiblížila. Hlavní město Praha i Středočeský kraj opakovaně deklarují podporu některé z variant. To se stalo i teď, ale směrem k povolování a realizaci stavby to žádný vliv nemá.

 

Hlasování rozhodlo, že má být stavba částečně vedena v tunelech, pokud tomu nezabrání ekonomické či další okolnosti. Jak tomu lze rozumět?

Je otázka, jak velkou cenu jsme ochotni zaplatit za smírnou variantu výstavby. Dnes je velký tlak na to, aby každá taková stavba mířila pod zem do tunelů. Nikdo se už ale moc nezabývá tím, z čeho se pak ty desítky nebo stovky miliard zaplatí.

 

V jakém stadiu vývoje jsou nyní další části okruhu? Tedy mezi hradeckou a brněnskou dálnicí a také severozápadní část mezi dálnicemi D7 a D8…

Propojení mezi hradeckou a brněnskou dálnicí, což je nejvíce chybějící komunikace v Česku, by teď neměl brzdit už žádný konflikt s územně plánovací dokumentací. Věřím, že by mělo být vydáno územní rozhodnutí a v horizontu jednotek let by mohla stavba začít. Severozápadní část je o poznání komplikovanější, to je ještě alespoň na dekádu.

 

Podobná situace jako s okruhem je i se spojením na letiště. Je v tomto nekonečném seriálu teď více ve hře metro nebo vlak?

Nepochybně vítězí dráha, tedy vlak z letiště na Masarykovo nádraží. Ve dvou třetinách je trasa stabilizovaná a jasná, ve zbylé třetině mezi nádražími Dejvice a Veleslavín se neustále dramaticky mění. Při každé navrhované změně se pak samozřejmě objeví noví lidé, kteří by byli dotčeni a kteří protestují. To může být ještě dlouhý proces.

 

Myslíte, že se my dva ještě spojení na letiště dožijeme?

Věřím, že ano.

 

Špatná změna velmi špatného zákona

Jak dlouho aktuálně v Praze trvá získání potřebných povolení ke stavbě?

Průměr bývá nutně zavádějící, ale dá se říci, že je to nejčastěji mezi pěti až osmi lety.

 

Vláda chtěla proces zrychlit a kvůli tomu výrazně změnit stavební zákon. Teď to vypadá, že je novela v troskách. Co se pokazilo?

Historie našeho stavebního zákona sahá do roku 2007. Když byl přijat, trvalo vydání územního rozhodnutí zhruba rok a půl. Ten zákon měl jisté mouchy. Ministerstvo pro místní rozvoj se snažilo chyby vylepšit. S každým vylepšením se doba vydání rozhodnutí protahovala, až na těch dnešních pět až osm let. Nyní je ve hře velká – a v současné době po všech kompromisech už také špatná – novela velice špatného zákona.

 

Původní návrh MMR byl kritizován za to, že odebírá pravomoce obcím. Pak se hledal kompromis, a nakonec není moc jasné, kdo by měl co rozhodovat. Proč je v tom zmatek?

My tu hrajeme poměrně tragickou hru na nezávislou státní správu. Na obcích jsou stavební úřady, které jsou součástí státní správy, ale úředníci jsou zároveň placeni obcemi. Stát jako kdyby starostům říkal: ty je platíš a můžeš je případně vyhodit, ale nesmíš jim mluvit do rozhodování. Jenže pro starosty je výstavba a rozvoj v obcích klíčovým politickým tématem. Lidé je volí proto, aby něco vybudovali nebo naopak něčemu zabránili. To je navýsost politická otázka. Předpisy tak omezují starosty i jejich voliče.

 

Dávalo by smysl, aby obce měly pravomoc do procesu mluvit?

Nemusíme vymýšlet nic převratného. V mnoha zemích na západ i na východ od nás je přesně definovaná role obce ve schvalovacím procesu. Komunální politika tak může naplňovat roli, kterou voliči očekávají. A odborné a technické parametry ať klidně dál zůstanou té státní správě.

 

Vy sám jste zase kritizoval, že návrh nerozlišuje velká města od menších obcí, a že pro Prahu a Dolní Lhotu se stejná pravidla nehodí. V čem by se měla lišit?

Zejména v urbanistických požadavcích. Ve velkém městě je rozhodování mnohem komplexnější. Je nesmysl zatěžovat malé obce požadavky, které by měly platit pro metropole. Pokud mají velká města svůj odborný aparát, nechť si svá pravidla stanoví sama. A pro menší obce, které takový aparát mít nemohou, by mohly platit univerzální celostátní předpisy. To by byl přece přirozený princip.

 

Častá výtka také byla, že návrh šel příliš na ruku developerům. Ti dnes ovšem říkají, že je jim nový návrh k ničemu. Nebylo by tedy lepší začít psát zákon znovu?

Pokud bychom chtěli udělat skutečnou změnu, tak ano. A nemuselo by to být nic extra složitého. Základní principy jsou docela jasné. Správná rekodifikace by se poznala podle toho, že budou všichni trochu naštvaní a nejvíce státní úřady. Změna se ale nedá dělat tak, že se zeptáte úřadů, zda si náhodou nechtějí omezit pravomoci, nebo se zrušit. Pak vám, nepřekvapivě, odpovědí, že to přece nejde.

 

Města ožijí nejrychleji

Jaký dopad může mít koronavirová krize a její následky na další rozvoj Prahy?

Obecně platí, že velká města jsou nejzranitelnější, a to tato krize jasně ukázala. Zároveň mají ale největší potenciál se nejrychleji zvednout a dál se rozvíjet. Krátkodobý dopad bude negativní, ale jsem optimista a věřím, že se Praha a další velká česká města rychle oklepou a dál stát ekonomicky potáhnou.

 

Bude dál pokračovat tendence stěhování lidí do měst?

To je přirozený proces, který se nezmění. Města se umějí hrozně rychle adaptovat. Podívejte se, jak rychle dokázala na pandemii reagovat města ve východní Asii, která mají s podobnými infekcemi zkušenost. Je to podobné jako s naší protipovodňovou ochranou, v případě krizové situace ji už dnes umíme rychle aktivovat a problém zvládnout.

 

Dovedou být i naše města tak flexibilní?

Česká města mají od státu hodně svázané ruce. Moudré státy dávají městům velkou volnost a ta jim to vrací v tom, že plní státní kasu daněmi a vlády pak mají peníze na podporu slabších a potřebných regionů.

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama