Devadesátky znamenaly civilizační posun

10. ledna 2022

Patří mezi nejznámější české politické komentátory, v posledních pěti letech je navíc populární i jako moderátor satirického pořadu Šťastné pondělí, který vysílá Seznam Zprávy. Jindřich Šídlo začínal s novinařinou před třemi dekádami a dodnes je milovníkem 90. let: „S odstupem času jsem přesvědčen, že Česko především první půlkou devadesátek prošlo obdivuhodně dobře,“ říká.

S novinařinou jste začínal takřka přesně před třiceti lety v Českém deníku. Pamatujete si, jak jste se tehdy k žurnalistice vlastně dostal?

Jednoduše, studoval jsem první ročník žurnalistiky na Fakultě sociálních věd. První semestr jsem nic nedělal, teda kromě chození do školy, což mě zrovna nevyčerpávalo. Na konci zkouškového období po prvním semestru mi po nějakém večírku došly peníze a moje tehdejší děvče mi nadhodilo, že vidělo inzerát, že v Českém deníku berou kohokoli.

Což platilo i pro vás.

Jasně. Přišel jsem do Českého deníku a fakticky druhý den tam začal pracovat. I když pracovat je silné slovo. Začal jsem plnit úkoly, které mi dávali. Moje první funkce byl „helfer“, což znamenalo, že jsem trhal ČTK z dálnopisu. Nebo chodil do potrubní pošty pro fotky z ČTK a večer jsem nosil stránky do tiskárny. To byla technologie, která je už dneska samozřejmě nepředstavitelná. Po měsíci mi řekli, jestli bych nechtěl zkusit něco psát. Což ostatně taky mohl zkusit každý.

Co byl váš první text?

Myslím, že první věc, s níž jsem pomáhal, byla tiskovka po zasedání federální vlády Mariana Čalfy a ministra financí Václava Klause. To byl asi můj první text vůbec. Nebo si vzpomínám ještě na jeden, který jsem pomáhal upravovat Richardu Rybníčkovi. Ten se, mimochodem, po rozpadu federace stal ředitelem Slovenské televize a televize Joj (a od roku 2010 je primátorem Trenčína – pozn. autora). Pod tenhle článek mě tehdy slavnostně podepsali jako spoluautora.

Kdo vám v začátcích nejvíc pomáhal?

Nechci teď nikoho z kolegů z Českého deníku urazit, ale hodně mi pomohli později v Respektu, kam jsem po docela krátké době přešel. Kontakt s Respektem mi mimochodem zprostředkoval Martin Weiss, který byl tehdy v Českém deníku zástupce šéfredaktora. Za to jsem mu doteď vděčný. Dodnes k Martinovi chovám úctu a rád ho čtu.

Patříte mezi zástupce generace, která dodnes hraje v českých médiích významnou roli…

… jenom upřesním, že já tehdy ani dnes nic neovládal! (smích) Ale vím, kam míříte. Sedíme tam dlouho, ale asi to děláme dobře, když nás dodneška nikdo z médií nevytlačil. Podívejte se na vašeho šéfredaktora Roberta Čásenského nebo na Dalibora Balšínka, kteří mají po odchodu z Mafry vlastní média. Já se ale nikdy za typického zástupce své generace nepovažoval.